Bohužel realita světa je jiná. Lidé nemocní jsou, bourají v autech, děcka občas spadnou ze stromu, nebo mají alergie a astma. Proto existuje povolání, kterému snad můžeme říkat medicína.

Placení lékařů a zdravotníků je poněkud komplikovanější, liší se u soukromníků a zaměstnanců, nemocnic a privátních ambulancí. Praktici mají svým způsobem svůj systém a s trochou nasázky je pro ně ideální, když jim do ordinace nechodí vůbec nikdo. Kolegové, to je prosím nadsázka na nadsazenou argumentaci pana Trávníčka. Jsou totiž placeni dominantně za registrovaného pacienta, nikoliv za jeho návštěvy.

Privátní odborníci jsou placeni za vykonanou práci. Ale množství peněz je složitě přepočítáváno a spojováno s vyžádanými vyšetřeními a podobně. Více práce rozhodně neznamená více peněz. Sám jsem zažil případ a účastnil se ho, kde po započtení všech koeficientů mělo zařízení naopak peníze zdravotní pojišťovně vracet. Nemocní byly vyšetřeni, ošetřeni, dostali léky, ale matematický tzv. Korkokoeficient obsažený ve smlouvě tak vyšel: peníze se vracely. Jinými slovy se péče o tyto pacienty dotovala z vlastních prostředků.

Nemocnice dnes jsou placeny v zásadě trojím způsobem. Paušálem -- nezávisí na množství provedené práce; výkonově nasmlouvaná cena za výkon -- závisí na množství provedené práce; a podle diagnosy. Tam je to trochu složité na toto fórum a obecně se tento systém zatím pouze odlaďuje a to chvíli potrvá /roky/.

Po včerejší ambulanci mne titulek pana Trávníčka opravdu trochu pozlobil. Kdo v nějaké frekventované ambulanci kdy byl, třeba kardiologické, chirurgické, ortopedické, oční, interní, nebo třeba i toho praktického lékaře, ví co je strašidelná představa lékařů. Čtyřicet lid, stres , takřka nemožnost se i jít vyčůrat. A bude hůř. Lékaři nejsou. Ubývá kolegů s ukončenou kvalifikací kolem třiceti let a za chvíli je nebude pomalu mít ani kdo učit. Mimo jiné díky velmi "povedenému" zákonu 96/2004. V sestrách a zdravotních laborantech je situace ještě horší pro nesmyslnou koncepci způsobilosti ke zdravotnickému povolání.

Mimo jiné jsem přesvědčen a jist si tím, že my lékaři se snažíme pacientovi vždy co nejefektivněji pomoci, a jestli mám z něčeho strach, ta z toho že naše znalosti, schopnosti a vybavení na to nebudou stačit. Neumíme někoho "udělat" líp a jiného hůř. Neumíme někoho léčit tak aby byl nemocný co nejdéle.

Vážený pane Trávníčku, toto jsou strašidelné představy lékařů. Nemám a ani kolegové více peněz za více pacientů a naše ambulance často více než zdravotnická zařízení připomínají Lourdy.