Zaujalo mě na těchto mailech, jak silně souznějí s možná docela typickým postojem mnohých v dnešním českém společenství. Je to absolutně nepřátelský postoj vůči jakékoliv jinakosti: Kdo není jako my, toho musíme bezpodmínečně zadupat do země. A týká se to Romů, Vietnamců, Rusů, Němců, Francouzů, Poláků, Maďarů a vlastně kohokoliv, kdo neodpovídá sterotypnímu kolektivnímu jednání české společnosti.

Jiné národní celky a zahraniční politikové hledají ve vztazích k představitelům jinakosti to, co nás všechny vzájemně spojuje, společné lidství, a na jeho základě se snaží dospět k dohodě a ke kompromisu. Jak poznamenal v minulých dnech jeden britský komentátor: Mír se přece uzavírá s nepřáteli, nikoliv s přáteli. To je právě to umění. Normálním postojem ke konfliktům je snaha hledat řešení. Ne tak v českém prostředí. Tam se většinou argumentuje, že druhá strana je strašná a nemůže s ní být jakékoliv dohody, druhá strana "nerespektuje civilizační hodnoty" (podle některých Čechů existuje jediný možný kánon a kdo věří v něco jiného, je zločinec!), a proto musí být zničena.

Typický je postoj těchto lidí zejména k Romům, či k přistěhovalcům: Ne že by se české společenství, jako společenství vyspělejší, mělo ze všech sil snažit o to, aby vymyslelo nějakou možnost soužití. Ne, to my dělat nebudeme. Ostatní jsou jiní, a proto musejí být zadupáni do země. "Jak byste se cítil, kdyby palestinští terorističtí hajzlové ostřelovali váš dům," napsal mi jeden čtenář. Jasně, tak správnou reakcí je státním izraelským terorismem vyvraždit co nejvíce palestinských žen a dětí, to ten problém opravdu vyřeší.

Karel Schwarzenberg se chystá k jednání na Blízkém východě tak, že než začne, tak se postaví důrazně do pozice jedné z obou znepřátelených stran. Pak se diví, že jeho diplomatická mise byla jaksi neúspěšná. Topolánek přistupuje k jednání s Rusy o plynu tak, že vyhrožuje, že "my jako bývalí vazalové Sovětského bloku máme s Ruskem zkušenosti, a tak jsme nejlépe kvalifikováni k vyjednávání" (cituji po paměti) - cože?? Saša Vondra se vzteká, že uzavření dodávky plynu je provokace. Je to docela směšné, protože jeho hysterické výlevy nezmůžou nic. Je tohleto ale opravdu ten správný přístup k mezinárodnímu vyjednávání?

Vysvětlete mi, proč že někteří lidé musí každou "jinakost" tak nenávidět?Je to proto, že jsou to srabi a bojí se, že by se v konkurenci se světem neuplatnili? A jako malí tu svou drobnou fašistickou nenávist prosadit nemohou, tak se dnes lísají k mocným a snaží se ji šířit na světovém fóru prostřednictvím jejich ochrany?

Skutečně mě fascinuje ten fundamentalistický postoj: S lidmi, kteří nejsou jako my, se prostě jednat nebude, je to "střet civilizací", nejsou to lidi, ale monstra, a je nutno je zlikvidovat. Často je tato nenávist způsobena tím, že nenávidějící s lidmi ze společenství, které odsuzují, nikdy nepřišli do styku. Takže je to nenávist apriorně defenzivní a velmi teoretická.

K čemu může tento postoj vést? Naštěstí nemá ČR ve světě žádný vliv, a na to, co zřejmě bude docela velké fiasko, totiž půlroční české předsednictví EU, se za půl roku rychle zapomene a někteří Češi se zase budou moci uzavřít do své výlučnosti.

Naštěstí v současnosti jezdí stále více mladých lidí z Česka do zahraničí, kteří si pomalu začínají uvědomovat, že tento vylučovací princip v mezinárodním soužití nefunguje.