13. 1. 2009
Neplést si prosím lidská práva s ekonomickou migracíreakce na články Milana Daniela "Lidská práva a práva pana ředitele" a "Haišman naznačil, jak chce stát situaci cizinců řešit" Každý stát má povinnost se starat o své občany. Tečka. Humanitární či ekonomická imigrace je otázkou, do jaké míry si ji může stát, aniž by se přestal starat o své občany, dovolit. A jestli si ji i nadále chce dovolit. Druhá tečka. Potřeba pracovních sil v době růstu vyvolává snahy po vábení migrantů. V době krize pak společnost nechce nést sociální náklady. Ekonomové tomu říkají externalizace internalit a v krajním případě znamenají tyto praktiky toleranci dětské práce. Na druhé straně důvod k radikálním termínům jako je "vykořisťování" a "třídní nenávist" i k radikálním činům, jako jsou stávky, revoluce a státní pořevraty. Lidskoprávní aktivisté se domnívají, že každý bohatý stát musí být schopen přijmout libovolné množství cizinců chudých a nechat je na svém území po libovolnou dobu. Prý je to právo. Ale tak tomu není. |
Zahraniční pracovníci nemají práva občanů. Přijeli si vydělat peníze. Mnohdy nelegálně. Ve chvílích, jako je současná ekonomická krize, má ovšem jako první právo na výhody systému občan. Občanství tak dostává nový rozměr. A pokud dojde k masovějšímu propouštění cizích pracovníků, tak oni jsou první, kteří pozbudou JAKÉKOLIV výhody z pobytu zde plynoucí. I možnost nadále pobývat na území. Všechno ostatní je pouze nepochopení světa, ve kterém lidé jako Milan Daniel přesto žijí. Jejich představy nyní narážejí na realitu. Šéfredaktor namítne opět cosi o lidských právech, humanitě, sobectví, otroctví a skrytém fašismu. Ano, bohaté země bohatly, bohatnou a budou bohatnout na práci svých gastarbeiterů. Je to jediná výrazná proměnná ve světě na kost očesaných výrobních nákladů. . Rolí gastarbeitrů je pobírat mzdu když práce je a jít jinam, když není. Svůj úděl si vybrali sami a žádná z cílových zemí tomu nebude bránit. Je to kruté, ale je to tak. |