Informace, fakta, argumenty

Že by šlo o pozůstatek imperiální nabubřelosti a pohrdání občanem? Velmocenskou aroganci? Máme moc, nemusíme nic vysvětlovat? Je to sice možné, ale mnozí ruští podnikatelé i novináři se dívají na Západ a v západních médiích a západním způsobu komunikace vidí svůj vzor. USA jsou také velmoc a vědí, že v dnešním globalizovaném a internetem totálně nekontrolovatelně propojeném světě není jiné cesty než s médii „kamarádit“. Umět včas dodat informace v příslušném jazyce, obrazy v příslušné velikosti a s pravdivými popisky, dodat mapy postupu jednotek ve vektorové podobě a s daty ve vrstvách. Dodat „backgroundová “ data o konfliktu, velících důstojnících i časovou osu vojenských i diplomatických akcí. Dodat přepis „statementů“ politiků i generálů do hodiny ve třech základních jazycích. Monitorovat výstupy a kontaktovat novináře, kteří z neznalosti dělají chyby a poskytnout jim relevantní informace v jejich jazyce. To vše předpokládá mít připravené technologie, fotografickou, filmovou a přenosovou techniku, vyškolené reportéry v terénu, "embedded" novináře, vyškolené komunikační specialisty na základnách či ve štábech, kteří budou mít pravomoc i odpovědnost odpovídat na otázky a poskytovat informace, shrnovat veškeré zpravodajství a publicistiku, kategorizovat a mnohaúrovňově je klasifikovat.

Pláč a skřípění zubů

Plačící uprchlíci, plačící uprchlice, zkrvavené tety na chodníku a na pozadí očouzené paneláky. Stěhující se mrtvoly a převlékající se pozůstalí, hořící domy. Hysterická Gruzínka, která křičí, že Rusové zavřeli do kostela lidi a ty tam pak upálili. Raketa, ležící přes policejní auto, ta patrně omdlela únavou, protože auto, krom zmáčknutého plechu, je neporušené. Dům, u něhož stojí, je čerstvě omítnut a nad vchodem svítí lampa. Hlavice balistické rakety, malebně ležící na zcela neporušené dlažbě náměstí. Raketa povalující se na pohovce ve vymydleném obýváku evokující tlustého kocoura. Dveře obýváku jsou neporušené.

Emocionální manipulace a naprostý nedostatek faktů. Na gruzínské straně inscenace mající zakrýt fakt, že hrdinští gruzínští vojáci vydrželi útočit jen proti civilistům a po několika desítkách hodin války proti polovojenským skupinám se dali na útěk.

Rusové... nic mimo několika snad až příliš stručných zpráv bez fotografií a map.

Mediální válka

Už od první války v Zálivu je všem médiím jasné, že média pomáhají války prohrávat i vyhrávat. Všem médiím i všem politikům je jasné, že před médii nemá cenu informace zamlčovat, překrucovat či inscenovat.

Dlužno dodat, že mediální prezentace i mediální analýza je ve Spojených státech předmětem studií. Předmětem speciálního studia a odborné přípravy je pak specializovaná "válečná" žurnalistika.

Spíše se zdá, že Rusko na rozdíl od Gruzie, jejíž prezident v USA studoval a školili ho na funkci v kursech miliardáře Sorose specialisté na "občanskou společnost", s novináři a médii prostě zacházet neumí.

Kremelskou mluvčí je Natálie Timaková, podle fotografie pohledná mladá dáma. V médiích se ale pohybovala dva roky. Kdo je v jejím týmu, se dohledat nedá, ale podle toho, co Kreml „plodí“, to syntetické ani analytické mozky asi nebudou. Nebudou to ani lidé kritičtí, kteří by neměli potřebu chyby vlastního týmu skrývat, omlouvat či svalovat na jiné.

Putinův šéf tiskové služby je Dmitrij Peskov. To je pro změnu bývalý kariérní diplomat. Hezké, ale k ničemu. Generální štáb ruské armády je až na občasné tiskové konference s ukazovátkem němý úplně.

Data z tiskové konference ovšem na serveru ministerstva obrany nejsou stejně jako mapy s vyznačeným bezpečnostním koridorem ruských mírotvorců. Nic nevíme o bývalých sovětských vojenských základnách a jejich současném užití. Nic bližšího nevíme o cílech ruských operací, ačkoliv zbrojní továrna, základna výsadkářů, vojenská základna NATO, muniční sklad, radar či zásobovací trasa jednotek je legitimní. Nic nevíme o plánu na útok na Irán ze základen v Gruzii. Vojenské servery jsou plné velkoruského velkovlastenectví a nekritického obdivu k SPECNAZ. S informacemi, pokud je vůbec mají, ale zacházejí většinou až příliš optimisticky. Technicky střízlivé údaje nejsou k dispozici na jednom místě, skládání obrazu je hledáním diamantů v poušti. Mnohé informace jsou nepřesné, matoucí. V informování chybí autoritativní zdroje. Je absurdní, pokud Rusko utajuje velké množství informací i půl století starých tak, že vojenští nadšenci musí kopírovat takticko-technické údaje sovětské techniky z kusých zpravodajských informací americké rozvědky a fotografie z půlstoletí starých časopisů. Použitelných efektních zobrazení, profilů, kamufláží a TTD současné techniky je v tisku fatální nedostatek.

Je potřeba přiznat, že Rusové ovládají naprosto dokonale vlastní bulvární propagandu „dovnitř“ zaměřenou ovšem na pubertální brance, babky v ušance či blonďaté báryšně s devíti třídami obecnými. Snímky Vladimira Putina s obnaženou "sexy" hrudí jsou dostatečně známé;

IHT: Putin's bare-chested photos set Russia abuzz ZDE

stejně jako oslavné články na „Hobby skutečného muže“ s fotografiemi VVP na koni, VVP na rybách, VVP se psem, VVP všude či minulý týden článek o tom, jak Velký Vladimir uspal ussurijskou tygřici, aby ji mohli očipovat a dokonce ji pohladil. Tygřice je z toho rozechvělá nepochybně ještě nyní.

Путин надел ошейник на уссурийского тигра ZDE

Beránci a vlci

Zdá se, že tygřice byla jediná, kdo promluvil do mediálního vývoje v Gruzii. Tisková mluvčí Kremlu Natálie Timaková, autorka předvolební knihy o Putinovi, se zahalila do mlčení.

Putinův mluvčí Dmitrij Peskov sice poskytl rozhovor BBC, ale ukázala se tak v plné nahotě skutečnost, že Peskov není mediální mág, ale diplomat. Generálové poskytli několik tiskových konferencí s několikadenním zpožděním. Podmínky akreditace válečných novinářů světových agentur byly bídné, o jejich práci nikdo v generálním štábu nestál. Náhražka byla v Tbilisi.

BBC News: Dimitri Peskov In a HARDtalk ZDE

Zatímco Alexander Lomaia používá zjednodušující, agresivní věty, které zdůrazňují, že Rusko je útočník, a tudíž právo je na straně Gruzie, a vypočítává vojenskou sílu Ruska, Peskov zní diplomaticky až měkce vyjma výrazu „vynucování míru“, který živě připomíná sousloví „humanitární bombardování“, či „kolaterální škody“. Razantnější a srozumitelný slovník použije prakticky až na konci, kdy říká, že to byl „masakr“. Celou dobu působí spíše defenzivně.

Dlouhé vysvětlování bylo v tomto konfliktu ruskou specialitou. Názornou ukázkou jsou Putinovy dva rozhovory, jeden pro CNN a další pro ARD.

Putin interview for ARD about Caucasian conflict. 123

Jejich obsah je sice nepochybně zajímavý, ale kdo bude poslouchat ruského předsedu vlády několik minut vysvětlujícího, co Rusko dělá? Úplně tak zapadl Putinův mediálně obratný výrok – naše lodě nepřipluly k vašim břehům, to vaše lodě připluly k našim.

V dlouhých debatách jako by zanikalo, jak válka vznikla, a i jinak „tvrdý“ Putin se dostal do role „vysvětlovače“. Medveděv jako by zmizel. Z médií určitě.

Učit se, učit se, učit se

Zatímco ruští představitelé těžkopádně vysvětlovali, co se vlastně děje, Michal Saakašvili vsadil na mediálně mnohem osvědčenější metodu – není důležité, co se stalo, je důležité, co se objeví v médiích. Zjevně kolem sebe měl – a má – tým, který mediální kouzla ovládá a ovládá i telefonní seznam žurnalistů světových médií.

Saakašvili totiž každý den vydával krátká a úderná prohlášení. "Bez ohledu na to, jak moc se nás Rusko snaží ochromit," řekl, "nikdy se nevzdáme," prohlašuje a popisuje konflikt jako apokalypsu, kterou dokládá multimediálními snímky.

Toho si ostatně všimla i světová média.

Guardian Analysis: Mikhail Saakashvili: the media's man in Tibilisi - Georgia's media-friendly president has won worldwide sympathy with his war of words against Russian aggression ZDE

Gruzie snímky války pilně rozesílala do širého světa.

Zatímco mediální agentura Gruzie, jíž je údajně bruselská Aspect Consulting, odvedla za půl milionu euro skvělou práci, agentura zastupující Rusko – rovněž bruselská PR agentura GPlus, by měla své peníze s ostudou vrátit. Mediální strategie, kterou pro Kreml údajně dělá, prakticky neexistuje. Nebo snad nějaký novinář či politik dostal srdceryvné nebo i faktograficky přesné maily s daty, fotografiemi, videozáběry nebo kontakty na „odpovědné osoby“? Nebo ona zdlouhavá prohlášení OPRAVDU někdo Putinovi, Lavrovovi a spol. PORADIL?

Za první týden války poskytl Saakašvili jen BBC šest rozhovorů. I ve tři hodiny ráno. Kolik jich poskytl Medveděv nebo Putin? Nelze věřit tomu, že by světové sdělovací prostředky odmítly exkluzivní rozhovor ruskému prezidentovi, premiérovi, ministru obrany nebo zahraničí.

BBC přitom byla jedna z mála, která informovala o uprchlících z Jižní Osetie.

BBC: Russians losing propaganda war ZDE

Profesionál není partyzán

Úspěch gruzínské PR kampaně se dostal tento týden na obálku specializovaného oborového týdeníku PR Week. Možná, že by se tam mohla dostat i ta ruská kampaň – jako odstrašující příklad.

Konzultant společnosti Aspect Consulting dokonce neváhá do médií prohlašovat, že je „na straně andělů“. Konzultanti kremelské GPlus s médii nekomunikují, pouze vydávají prohlášení, v němž prohlašují svou práci pro Moskvu za „logistickou podporu“. Poselství obsahující v sobě asi tolik emocí jako Putin a Lavrovem dohromady. Jaká agentura, takový klient.

PR Week: Georgia's PR agency lashes out at Russian 'propaganda' - GPlus comes under fire for promoting Russia's side in the conflict with Georgia ZDE

Zatímco Rusko spoléhalo na „logistickou podporu“, „andělé“ pilně pracovali. Saakašvili prohlašuje, že Rusové „bezcitně vraždí naše občany“. Rusové mlčí. Gruzínci, manipulované fotografie pro světové agentury od najatých gruzínských novinářů, ale hovoří...

Vesnice v Gruzii byly dnes dále vypalovány a pleněny během postupu ruských tanků z provincie Jižní Osetie, za nimiž táhli "nepravidelní" proruští bojovníci,“ říkali očití svědkové, jejichž totožnost nikdo nezjišťoval, reportérovi deníku Guardian. Možná to byli opravdu místní obyvatelé, ale možná, že ne. V této mediální válce je možné všechno. I raketa Točka, kterou si gruzínští politici spletli s balistickou střelou Iskander.

A tak média přinášela záběry zkrvavených gruzínských miminek.

Připomínala, že Rusko napadlo Gruzii téměř týden přesně po okupaci Československa před 40 lety.

Ukázala ruské bombardování Gruzie.

Představila moderní gruzínskou armádu.

Zachytila ruskou armádu vstupující do Gruzie:

A ukázala všem křesťanům modlící se Gruzínce. Za Gruzii. Za křesťanství.

Saakašvili pak dodal "za demokracii".

Brilantní. Jenže čeho je moc, toho je příliš.

Rusové zjevně kvalitní a v tisku použitelné fotografie či videa nedodali. Ani jednu.

Nedokázali ani na prohlášení reagovat. Gruzie ale technologickou převahu i mediální přízeň západních médií dokázala využít i k opaku, ke svému znevěrohodnění. Rakety, prý vybuchlé, nicméně jen umdlele ležící na zemi, rozeslaly gruzínské orgány přes gruzínské diplomatické kanály všem, všem, všem - jako ukázku ruského zvěrstva spolu s příslušnými komentáři.

"FOR IMMEDIATE RELEASE!!!!!!!!" Manipulaci s "policejním Iskanderem" Gruzínci rozesílají evropským politikům ZDE

Neřekli už ale, že použili zakázané kazetové pumy. Přiznání bylo absurdní tečkou za dvoudenní válkou. Kazetové pumy použili, ale pouze vůči ruským mírotvůrcům. To dokázala sdělit ruská média pouze v ruštině. Do Evropy tato informace v mediálně silné podobě nedorazila.

Human Right Watch: Gruzie se přiznala k použití kazetových bomb ZDE

Podle americké společnosti Project for Excellence in Journalism zabral v týdnu od 11 do 17 srpna konflikt v Gruzii 26 procent všech titulních stran. Nebudeme daleko od pravdy, když řekneme, že většina zdrojů byla gruzínská nebo progruzínská. Přesto Gruzie nepřesvědčila. Nebyla to ale zásluha Ruska, ale gruzínské neschopnosti mluvit pravdu, pouze pravdu a nic než holou pravdu. Arabsky květnaté komentáře nikomu v cynické a pragmatické Evropě oči neotevřely..

Problémy svalnatého hrdiny ženských srdcí

Pozoruhodné přitom je, jak Rusové dokázali informovat o konfliktu svou vlastní zemi. Deníky i agentury, včetně bulvárů, zahrnovaly čtenáře informacemi všeho druhu, karikaturami i ironickými texty. Ovšem v ruštině a azbukou. Zdá se tedy, že problematická pro ruská média není komunikace s domácími ruskými občany, ale se světem. Zejména v angličtině, ale i ve francouzštině, španělštině, portugalštině, italštině. Rusko ještě vůbec nepochopilo, jak funguje indexace Google a jeho "news", jaká je sledovanost jednotlivých jazykových enkláv News Google a to, že nejsou navzájem propojeny. Neví, že News jsou jen omezeně propojeny se standardním vyhledáváním Google z důvodů vynuceného respektu k autorským právům. Kreml neví, co je to RSS a jak nabídnout světu všechny zdroje online na jedné jediné stránce. Neví, co je to YouTube a že nejen americké Iridium, ale i ruský telekomunikační satelitní systém Inmarsat zvládá přenos dat a připojení k internetu. Včetně přenosu zvuků a obrazu. Rozdat akreditovaným novinářům zdarma zapůjčené satelitní telefony proti podpisu, vratné po skončení akreditace, je jeden z prvních technologických kroků, které mohla a měla ruská strana udělat. Stejně jako měla zajistit vlastními jednotkami respektované elektronické označení novinářů na bojišti, respektive v týlu na principu označení vojáků (vlastní-cizí). Stejně jako zajištění ubytování a stravování novinářů v týlu či jejich dopravu s ochranou.

Putin není Путин

Rusko ani nepochopilo, že většina novinářů neumí rusky a většina počítačů ve světě nemá klávesnici v azbuce. Většina uživatelů počítačů a internetu neumí kvalifikovaně vyhledávat informace a skládat dotazy v cizím jazyce a v jiném kódování. To není jejich chyba, ale výdobytek civilizace odkojené počítači s operačním systémem Windows převážně v angličtině. Navíc většina novinářů bude nejvíce citovat z dlouhodobě prověřených a rychle nalezených zdrojů. A téměř nikdo neví, že foneticky přepsaná ruská fráze nebo jméno se "interně" přeloží pouze v Google News, nikoliv už v Google Web. Ve všech ostatních vyhledávačích musíme zadat text v azbuce, včetně tvrdých a měkkých znaků. Rusko také nepochopilo, že většina ve světě instalovaných operačních systémů nemá nainstalované unicode fonty s ruskými znaky, protože do chvíle války nikdo netušil, že mu k něčemu jsou.

Prosazování vlastních zdrojů a jejich okamžitý překlad do jazyka cílové země a okamžité publikování a rozesílání cílovým skupinám (státní instituce, novináři, politici a strany, akademická sféra, ekonomové, průmysl a exportéři, další zájemci) by mělo být prací týmu mediální komunikace každé ambasády, v krizové době i prací lokální kanceláře ruských tiskových agentur (ITAR-TASS). Stejně jako servis specializovaných extenzí k vyhledávači či kumulace nejčastěji vyhledávaných frází v RSS.

Kreml nejspíš nikdy neviděl práci žurnalistického týmu Bílého domu, který dokáže Bushova slova dodat ve zvuku, s fotografiemi ve vysokém rozlišení (6-10Mpix, royalty free), s přepisem i doplňkovými informacemi, časovou a tematickou osou. Bush má navíc oproti Moskvě výhodu „počítačově kompatibilního“ „global language“, takže není nutno překládat, ani převádět jména a termíny do latinky.

Snad jen RIA přinášela prohlášení ministerského předsedy Putina, která dokázala „sežvýkat“ do přijatelné stručné podoby. Na své návštěvě ve Vladikavkazu například v mediálním výsledku poměrně stručně prohlásil, že „z právního hlediska jsou naše kroky absolutně opodstatněné a legitimní"“. Kde je ale ruská analýza z pera renomovaného autoritativního akademického pracoviště, specializujícího se na mezinárodní právo? Putin označil jednání Ruské federace jako nevyhnutelné a dodal: „ V souladu s platnými mezinárodními úmluvami, včetně úmluvy z roku 1999, Rusko nejenom plní funkci mírotvorného charakteru, ale je také povinno v případě, že jedna ze stran dohodu o příměří poruší, vzít pod svou ochranu druhou stranu, což jsme učinili – v tomto případě ve vztahu k Jižní Osetii."“

РИА Новости: Действия России в Южной Осетии легитимны, заявил Путин ZDE

Kterými všemi úmluvami? Problém je, že agentura už neuvedla ani číslo či odkaz na plný text "úmluvy z roku 1999" ani citace z ní. Přinést scan dokumentu, textovou podobu a její překlad do pěti řečí by pro informační bázi dat ministerstva zahraničí či kteréhokoliv zastupitelského úřadu měla být otázka minuty. Kdyby bylo kde to udělat, kdyby byl, kdo by to udělal, a kdyby existoval někdo, kdo ví, že to udělat má.

Co má dělat novinář, který má problém i s vyhledáním textu Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách v Evropě v češtině například na mnohovrstevném a naprosto nepřehledném serveru českého ministerstva zahraničí, či na údaje skoupém serveru české vlády, nebo v kvalitním, ale naprosto neergonomickém systému českého Parlamentu? Nehledě na to, že jejímu orginálnímu textu, byť v mateřském jazyce, nerozumí? Přesto takovíto "dělníci" pera spolutvoří veřejné mínění mas a tím i zpětně ovlivňují názor politiků. Pokud tomu tak je, pak nezbývá než zásadním způsobem reorganizovat veškeré komunikační procesy na úrovni všech center moci: Kremlu, ministerstva zahraničí, obrany a vnitra, generálního štábu armády i lokálního velitelství kavkazského okruhu i detašovaných jednotek v Osetii, ruských zastupitelských úřadů a několika klíčových akademických pracovišť – MGIMO, Akademie bezpečnosti apod. Je třeba získat strategickou komunikační agenturu, umět jí formulovat zadání a přičlenit k ní koordinační "styčné" vládní pověřence, kteří by mezi státními úředníky prosazovali a kontrolovali zadané dílčí komunikační úkoly a pořídit si skutečné mediální analytiky i odborníky na krizovou komunikaci. Zdá se, že jediné štěstí Moskvy byl špatný herecký výkon Saakašviliho, jeho nervozita, nejistota a jeho ožvýkaná kravata.

BBC: Saakašvili žvýká svou kravatu ZDE

Předpokládám, že ruská „podpora logistiky“ si za vložení tohoto videa na YouTube nechala královsky zaplatit.

Autorka tohoto textu nikterak nehodlá vyjadřovat svůj názor na to, která ze stran konfliktu měla „pravdu“. Vyjadřuje pouze svůj názor na mediální prezentaci Ruska, Abcházie, Osetie a Gruzie jako stran konfliktu a Západu, který se neúspěšně snažil do konfliktu zasáhnout.

Gruzie, Rusko a Jižní Osetie TÉMA BL