7. 8. 2008
Taková byla dobaPřipomínka Jana Čulíka ke článku Štěpána Kotrby je založena na poněkud nepřesném přečtení toho, co Kotrba vlastně napsal. V jeho článku totiž nenajdete nic, co by "spolupráci" s komunistickým režimem ospravedlňovalo. Základní otázka je, jak spolupráci vůbec definovat. Byla jí stranická příslušnost, vojenská přísaha věrnosti, kvalitní práce nebo účast ve volbách, účast na Večerní universitě marxismu-leninismu (VUML) , reprezentace ve sportu, členství v ROH, atd, atd. ? V úvahu by se musela vzít i skutečnost, že program českých komunistů byl v podstatě velmi úspěšný -- odstranění nezaměstnanosti, dostupnost lékařské péče a vzdělání a značný kulturní rozkvět let šedesátých -- byl pro většinu lidí nebývalou změnou k lepšímu. Ostatně ani zavádění zemědělské velkovýroby nebylo ve svých důsledcích tak negativní, jak se to prezentuje s odstupem času. Kdybychom onu dobu hodnotili skutečně objektivně, došli bychom k závěru, že velká část populace neměla důvod onen systém bořit. |
To, že USA a jejich spojenci chtěli likvidovat pro ně nepřijatelný společensko-ekonomický model státu, je všeobecně známé. V této souvislosti se tedy musíme ptát i na to, do jaké míry mezinárodní tlaky ovlivnily vnitropolitickou situaci v Československu. Role, kterou hrál Noel Field, pomalu zapomenutá postava nepříliš jasné historie maďarských a československých politických procesů, není zdaleka objasněna. Totéž platí o činnosti CIS a roli různých agentů a dvojitých agentů. K pochopení složitých vztahů by bylo nutné prostudovat archivy, pokud kdy budou plně otevřeny. Mimochodem, když byly v USA zpřístupněny dokumenty o akcích Central Intelligence Service (CIS), týkající se například letákové propagandy, CIA okamžitě protestovala a dosáhla toho, že zmíněné dokumenty byly na území USA znovu utajeny. Demokracie je zaklínadlo, které postupem času ztrácí na účinnosti. Mnoho zlého přece způsobují lidem i "demokratické" režimy. Důkaz o tom poskytují i samotné Spojené státy. Hon na levici v padesátých letech ostatně zažil i Jiří Voskovec, když byl 11 měsíců internován na Ellis Island. Donášení a udavačství kvetlo pod McCarthym a pak i dál, když šlo o protesty proti válce ve Vietnamu. Svůj spis měl stejně Jaroslav Hutka jako obdobně obrýlený John Lennon -- toliko na jiné straně Atlantiku. Pozn. JČ: Až na to, že Lennona netahali k výslechům a nevyhostili ho ze země ... Pozn. ŠOK: Jan Čulík se mýlí. John Winston Lennon byl poté, když se přestěhoval do mekky demokracie, Spojených států, už v roce 1971 americkou tajnou službou prokazatelně sledován kvůli svým radikálně levicovým názorům a textům . Bojoval s imigračními úřady o trvalý pobyt. Vláda se obávala jeho destruktivního vlivu na myšlení americké mládeže. Lennon se netajil svým odporem k válce ve Vietnamu. Lennon prosazoval práva amerických žen. Lennon chtěl více svobod pro černošské obyvatelstvo USA. . Lennon se stýkal s liberálně levicovými intelektuály i radikály. Kouřil trávu. Prostě - choval se stejně, jako statisíce lidí po něm. Akorát, že byl první. Byl kultovní ikonou, symbolem. FBI měla ve chvíli jeho smrti o něm asi dvousetstránkový spis. Odposlouchávali mu telefon a dle některých záznamů FBI agenty přímo vybízeli jejich nadřízení k "neutralizování" jeho "rozvratných" aktivit. Zajímaly je i zpěvákovy vazby na levicové a mírové aktivisty, kteří působili v Londýně. Některé stránky FBI kopírovala a zasílala CIA, jejíž ředitel J. Edgar Hoover vydal v dubnu 1972 ohledně Johna Lennona z Liverpoolu tyto instrukce:
"Lokalizujte subjekt a veďte v patrnosti všechny jeho aktivity včetně toho, že je silným uživatelem narkotik." Politické dění z dob "vlády patriotů" - ředitele J. Edgara Hoovera či prezidenta Nixona bylo až příliš podobné tomu, co vidíme dnes kolem sebe. Amerika válčila žoldáckou válku kdesi na druhém konci světa, kterou prohrála. Agenti tajných služeb a policisté i soudci tohoto systému pronásledoval lidi pro jejich "protivládní" názory. Soudili i zavírali. Perzekvovali v zaměstnání. Lennon plánoval před volbami v roce 1972 vyjet na turné po celých Spojených státech s cílem přesvědčit mladé voliče, aby hlasovali proti válce a proti Nixonovi. Dvojalbum Some Time In New York City svými texty popouzí americkou vládu i Nixonovy poradce. Probíhá boj Angely Davis za lidská práva, povstání vězňů v Attice, střelba do demonstrantů... FBI zahájila kroky k Lennonově vyhoštění. Americká obdoba akce Klín. Začala čtyři léta trvající válka "hippíka" proti systému "demokracie". Teprve v lednu 1975 Lennonovo vyhoštění imigrační úřad zastavuje. Dočasně - kvůli těhotenství Yoko Ono. Teprve v červenci 1976 dostává Lennon "zelenou kartu", která mu umožní legální pobyt v USA... Martin Luther King, Frank Sinatra, John Lennon, Katherine Hepburnová - to je jen pár nejznámějších jmen ze seznamu politicky nespolehlivých Američanů - nepřátel USA a její demokracie, pod dohledem a perzekucí agentů FBI a CIA. Vše končilo až skandálem Watergate. Ani vyšetřovací komise Senátu, vedená senátorem Frankem Churchem v polovině 70. letech, přesně nezjistila, co vše se v těch letech stalo, kdo všechno byl provokován, sledován, vydírán či ostouzen. Režiséři David Leaf, John Scheinfeld natočili o Lenonovi dokument "USA versus John Lennon". Film o tom, jakou moc měl rokenrol...... FBI otevřela veřejnosti složku vedenou na Johna Lennona teprve v roce 2006. Musela - na příkaz soudu kvůli žalobě historika Jona Wienera. V Česku se začal film promítat v symbolický den . 13. prosince 2007. V den, kdy před 36 lety, 13. prosince 1971, Nejvyšší soud státu Michigan nařídil propustit z vězení Johna Sinclaira, jenž si odpykával desetiletý trest odnětí svobody za to, že nabídl dva jointy utajeným příslušníkům protidrogového oddělení. Michiganský koncert Beatles z 13. prosince 1971 znamenal přímou konfrontaci s estébáky v tehdejším americkém vládním systému. A to se vůbec nebavíme o černých operacích americké kontrarozvědky Counter Intelligence Corps (CIC - předchůdkyně CIA) v Evropě těsně po II. světové válce , kdy z Mnichova, Frankfurtu a Vídně řídila (majoři Miloš Knorr a Herbert Němec) spolu s vojenskou rozvědkou MIS a zpravodajská služba atomových výzkumů JNEIC výcvik a výsadky agentů-kopečkářů (agentů-chodců ) proti tehdejšímu Československu. Učila je obsluze vysílaček, tichému boji a sabotážím v týlu nepřítele. CIC spolupracovala i s vatikánskými zločineckými knězi typu Aloise Hudala na provozu krysí stezky - dopravě svých agentů a nacistických zločinců, včetně Adolfa Eichmanna, kterým pomáhala k útěku před spravedlností do Argentiny a jiných zemí s polofašistickými režimy. Služeb CIC používali i někteří bývalí čs. důstojníci, kteří za války působili na Západě - k organizování protistátních skupin (skupiny plk. Kašpara-Pátého, mjr. Rudolfa Drbohlava, mjr. Františka Bogataje, Jaroslava Polacha, pplk. Aloise Šedy, Václava Klabíka, dr. Michala Zibrína, Bohumila Láta, Zdeňka Václavíka či Bohumila Valtra). Tak vznikala hysterie československé kontrašpionáže a následné represe i proti nevinným. Ale o této části poválečné historie se dnes mnoho nemluví...
Well it was Sunday bloody Sunday Sunday Bloody Sunday Každá moc hledá prostředky pro vlastní ochranu a každá má spolupracovníky a tajně sbírá informace. S postupem času se mění technologie získávání informací a jejich zpracování. Připomeňme si, jak obrovské množství informací například požaduje americká vláda od leteckých společností, jak jsou vyhodnocovány údaje o používání internetu a emailová korespondence. Z mravního hlediska ale není mezi informantem typu Ronalda Reagana s Mc Carthyho komisí nebo spolupracovníkem Stb, či jakékoli jiné instituce žádný rozdíl. Oba jistě věřili, že dělají prospěšnou práci, a tak udávali lidi opačného smýšlení. Ostatně i kanadská policie žádala v roce 1987 mého spolupracovníka, aby na mě podával informace. Ve vydání deníku The Toronto Star (5.srpna 2008) se objevila zpráva o tom, že bylo, vcelku náhodně, že v sedmdesátých letech nasadila kanadská policie informátory do skupiny skupinu žen, které se zabývaly otázkami práv žen. Do skupiny patřila i velmi populární zpěvačka Rita McNeil -- později držitelka Řádu Kanady, což je nejvyšší státní vyznamenání. Kanadská zpěvačka na náhodný objev špiclování reagovala otázkou "Co je radikálního na tom žádat (pro ženy) stejnou mzdu za stejnou práci ?" Mimochodem, tento problém postupem času řešily soudy všech stupňů, přičemž vláda dělal vše možné, aby ženy neuspěly. Kanadská policie se v sedmdesátých letech zaměřovala i na odborové svazy a studentské spolky. Stejným zaklínadlem jsou i lidská práva. Tvrdit, že USA kdy měly opravdový zájem na demokracii a lidských právech je naprosto směšné, pokud nejsme zcela slepí. Připomeńme si, že tuhý rasismus trval v USA i v průběhu šedesátých let a nebyl zdaleka překonán ani v současné době. Stejně tak směšná je představa, že americká vláda snad chtěla, aby české reformy roku 1968 uspěly. Návrat do minulosti není jednoduchá záležitost, zejména v české společnosti, kde jednu ideologii nahradila druhá. Česká hra na spravedlnost je pouhou tragikomedií původně sestavená jako PR akce proti levici. Paměť národa je totiž velmi selektivní stejně jako zveřejňování seznamů informátorů. |