|
7. 8. 2008
Taková byla dobaPřipomínka Jana Čulíka ke článku Štěpána Kotrby je založena na poněkud nepřesném přečtení toho, co Kotrba vlastně napsal. V jeho článku totiž nenajdete nic, co by "spolupráci" s komunistickým režimem ospravedlňovalo. Základní otázka je, jak spolupráci vůbec definovat. Byla jí stranická příslušnost, vojenská přísaha věrnosti, kvalitní práce nebo účast ve volbách, účast na Večerní universitě marxismu-leninismu (VUML) , reprezentace ve sportu, členství v ROH, atd, atd. ? V úvahu by se musela vzít i skutečnost, že program českých komunistů byl v podstatě velmi úspěšný -- odstranění nezaměstnanosti, dostupnost lékařské péče a vzdělání a značný kulturní rozkvět let šedesátých -- byl pro většinu lidí nebývalou změnou k lepšímu. Ostatně ani zavádění zemědělské velkovýroby nebylo ve svých důsledcích tak negativní, jak se to prezentuje s odstupem času. Kdybychom onu dobu hodnotili skutečně objektivně, došli bychom k závěru, že velká část populace neměla důvod onen systém bořit. |
|
To, že USA a jejich spojenci chtěli likvidovat pro ně nepřijatelný společensko-ekonomický model státu, je všeobecně známé. V této souvislosti se tedy musíme ptát i na to, do jaké míry mezinárodní tlaky ovlivnily vnitropolitickou situaci v Československu. Role, kterou hrál Noel Field, pomalu zapomenutá postava nepříliš jasné historie maďarských a československých politických procesů, není zdaleka objasněna. Totéž platí o činnosti CIS a roli různých agentů a dvojitých agentů. K pochopení složitých vztahů by bylo nutné prostudovat archivy, pokud kdy budou plně otevřeny. Mimochodem, když byly v USA zpřístupněny dokumenty o akcích Central Intelligence Service (CIS), týkající se například letákové propagandy, CIA okamžitě protestovala a dosáhla toho, že zmíněné dokumenty byly na území USA znovu utajeny. Demokracie je zaklínadlo, které postupem času ztrácí na účinnosti. Mnoho zlého přece způsobují lidem i "demokratické" režimy. Důkaz o tom poskytují i samotné Spojené státy. Hon na levici v padesátých letech ostatně zažil i Jiří Voskovec, když byl 11 měsíců internován na Ellis Island. Donášení a udavačství kvetlo pod McCarthym a pak i dál, když šlo o protesty proti válce ve Vietnamu. Svůj spis měl stejně Jaroslav Hutka jako obdobně obrýlený John Lennon -- toliko na jiné straně Atlantiku. Pozn. JČ: Až na to, že Lennona netahali k výslechům a nevyhostili ho ze země ... Pozn. ŠOK:
"Lokalizujte subjekt a veďte v patrnosti všechny jeho aktivity včetně toho, že je silným uživatelem narkotik."
Well it was Sunday bloody Sunday Sunday Bloody Sunday Každá moc hledá prostředky pro vlastní ochranu a každá má spolupracovníky a tajně sbírá informace. S postupem času se mění technologie získávání informací a jejich zpracování. Připomeňme si, jak obrovské množství informací například požaduje americká vláda od leteckých společností, jak jsou vyhodnocovány údaje o používání internetu a emailová korespondence. Z mravního hlediska ale není mezi informantem typu Ronalda Reagana s Mc Carthyho komisí nebo spolupracovníkem Stb, či jakékoli jiné instituce žádný rozdíl. Oba jistě věřili, že dělají prospěšnou práci, a tak udávali lidi opačného smýšlení. Ostatně i kanadská policie žádala v roce 1987 mého spolupracovníka, aby na mě podával informace. Ve vydání deníku The Toronto Star (5.srpna 2008) se objevila zpráva o tom, že bylo, vcelku náhodně, že v sedmdesátých letech nasadila kanadská policie informátory do skupiny skupinu žen, které se zabývaly otázkami práv žen. Do skupiny patřila i velmi populární zpěvačka Rita McNeil -- později držitelka Řádu Kanady, což je nejvyšší státní vyznamenání. Kanadská zpěvačka na náhodný objev špiclování reagovala otázkou "Co je radikálního na tom žádat (pro ženy) stejnou mzdu za stejnou práci ?" Mimochodem, tento problém postupem času řešily soudy všech stupňů, přičemž vláda dělal vše možné, aby ženy neuspěly. Kanadská policie se v sedmdesátých letech zaměřovala i na odborové svazy a studentské spolky. Stejným zaklínadlem jsou i lidská práva. Tvrdit, že USA kdy měly opravdový zájem na demokracii a lidských právech je naprosto směšné, pokud nejsme zcela slepí. Připomeńme si, že tuhý rasismus trval v USA i v průběhu šedesátých let a nebyl zdaleka překonán ani v současné době. Stejně tak směšná je představa, že americká vláda snad chtěla, aby české reformy roku 1968 uspěly. Návrat do minulosti není jednoduchá záležitost, zejména v české společnosti, kde jednu ideologii nahradila druhá. Česká hra na spravedlnost je pouhou tragikomedií původně sestavená jako PR akce proti levici. Paměť národa je totiž velmi selektivní stejně jako zveřejňování seznamů informátorů. |
