Ta solitérní extravagantní stavba, vystrčená jedním velkým okem ze zeleně kopce na Letné, má přitom několik zásadních chyb. Jednou z nich je neschopnost snést vedle sebe další stavby.

Národní knihovna by neměla být jen skladištěm a půjčovnou, ale jádrem akademické či univerzitní čtvrti, obklopené dalšími objekty, přednáškovými sály, ale i restaurátorským zázemím. Měla by v budoucnu pojmout nejen stávající fond, ale i fond Městské knihovny či mnoha dalších roztříštěných knihovních fondů muzejí a specializovaných fondů Univerzity Karlovy, Akademie, VŠUP, UMPRUM a ČVUT. To vše jako budoucí kontext vylučuje pýchu solitérní extravagantní stavby. Pro toto řešení je opravdu nejvhodnější přestavba Paláce kultury, kterou navrhoval Knížák, přestavba Strahova nebo jiná, daleko tvarově střízlivější stavba či soustava staveb na Letné.

Druhou chybou Kaplického řešení je tvar stavby, popírající vše, co je pro Prahu typické a pro povrchně postmoderní pseudoekologické, formalisticky "bionické" architekty zavrženíhodné - pravé úhly a technologickou racionalitu modernistického funkcionalismu. Ani brutalismy všeho druhu Praha nikdy nepřijala a dodnes je třeba nová budova Národního divadla stavbou, která čeká na "zcivilizování" přestrojením fasády. Problémem je i to, že doposud nikdo od vynikajícího projektu mladého architekta Deyla (VŠUP 1987, at. prof. Svobody) nevyslovil urbanistickou ideu - co s celým letenským kopcem a přilehlou čtvrtí? Tyto otázky si zkušený architekt Kaplický nepoložil. A s drzostí sobě vlastní politizuje a radikalizuje otázku stavby chobotnice, jako kdyby nevěděl, že ne nejodvážnější, ale nejharmoničtější a nejskromnější stavby vítězily v soutěžích o veřejné prostředky.

Ne posledním problémem Kaplického chobotnice je i neregulérnost výběrového řízení nastavená ředitelem Národní knihovny Vlastimilem Ježkem tak, aby v porotě zasedly architektka Jiřičná jako bývalá milenka a družka Kaplického , a Kaplického kamarádka Zaha Hadid. Ježek si výběrem poroty a právním statutem soutěže určil vítěze předem. Aniž by výsledek soutěže mohl jakkoliv ovlivnit ten, kdo to platí - město a jeho legitimně zvolení představitelé. Ať už by bylo rozhodnutí jakékoliv, občané a jejich zastupitelé mají právo říct, zda chtějí po vítězi soutěže realizaci, nebo zda mu dají metál,první cenu a pošlou ho domů . Navíc Ježkova kandidatura na senátora za lidovecké outsidery v Praze dala stavbě příchuť politického divadelního představení, dávající kandidátovi v předvolebním klání záminky k vlastní , vůči ODS kontroverzní medializaci. Připočítáme-li konfliktního, primitivního, fintícího se metrosexuála Richtera v roli radního, zodpovědného za kulturu a vulgárně populistický zájem předsedy ČSSD Paroubka a jeho nové ženy o Kaplického chobotnici, výsledek nemůže dopadnout jinak, než jako fraška.

Poslední chybou celého zadání je to, že nikdo neřekl, o co jde v zákulisí této politické hry především: lidovci potřebují vyprázdnit Klementinum proto, že se v něm má obnovit Jezuitská univerzita, o kterou se jezuité snaží už víc jak deset let a někdo (stát) ji musí zaplatit. Nebo snad si myslíte, že vatikánští potomci pátera Koniáše napraví škody, které protestantskému Česku způsobili v minulosti - z vlastní kasy? Takový je skrytý zájem Societas ad Renovandum Academiae Clementinae Pragensis o knihovnu. A nic netušící Ježek se do té taškařice s miliardami hodí. Jde mu přece o věc, ne?

iDnes, Josef Kopecký: Kaplický: Chobotnice bude a bude ZDE