Prosím autory píšící o hrůzách v českém zdravotnictví, aby přestali být všeobecní, píše J. Škarban.

O pobytu v nemocnici, stejně jako celém našem prožitém životě, mohou být soudy od těch, kteří je prožili různé, jak komu osud dopřeje. Ale ohledně zdravotnictví a nemocnic sděluji: v posledních dvou letech jsem byl krátce ve dvou nemocnicích, ve IV. interní klinice v blízkosti Karlova náměstí a na chirurgii Na Františku.

Za oba případy mohu říci, že člověk může mít výhrady k věcnému vybavení, ale rozhodně ne k práci a chování personálu. Ačkoliv patřím k těm, kteří rádi kritizují, nenašel jsem v tomto ohledu nic, co by se dalo vytknout. Jediné, co mě trápilo -- byla úvaha, zda bych já sám dokázal na místě zdravotníků pracovat stejně dobře jako oni a potom ještě nemocniční čaj, ten byl pro mne opravdu hrůzou.