25. 7. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
25. 7. 2008

Občanskoprávní spor

Chtěla bych poděkovat panu Otakaru Motejlovi za veřejnou odpověď panu Janu Kadubcovi. Nechci se věnovat konkrétně případu pana Kadubce, ale dělení jednotlivých případů na trestní a občanskoprávní. Podotýkám, že nejsem právník, ale naopak občanka, která právní problematice nerozumí. Proto také já nerozumím tomu, proč se některé činy prokazatelně trestního charakteru převádějí do občanskoprávního sporu.

Když mě někdo prokazatelně okrade, a to je z případu pana Kadubce naprosto zřejmé, že nejde o omyl, nýbrž krádež, také nechápu, stejně jako pan Kadubec, proč bych měla zlodějinu reklamovat jako chybnou službu a žalovat jako občanskoprávní spor a ještě k tomu to předem zaplatit. Nejsme sami, tenhle problém nechápe snad nikdo kromě právníků. Zlodějských služeb se v našem státě poskytuje opravdu dost, již jsem se s tím několikrát setkala. Podstata zlodějiny je právě v tom, že okradený občan musí nejdříve zaplatit a potom může peníze vymáhat občanskoprávní cestou zpátky. Jenomže ono už není většinou na kom. Právnická osoba, která nás okradla, už neexistuje a po bývalém majiteli nemůžete žádat nic, protože nejde o trestní čin. V našem státě je touto formou právně legalizovaná zlodějina a až se to dostatečně rozkřikne, budeme všichni platit jako mourovatí za něco, co vůbec nemáme a ani jsme to nikdy nechtěli. Začíná to dobře fungovat i u státních podniků, českou televizi nevyjímaje (poplatek musí platit každý, kdo má zavedenou elektřinu a nedokáže prokázat, že televizor nevlasní) nebo v případě autorských práv při nákupu archivního CD a DVD pro počítač. Protože je všeobecně známo, že zlodějina je v našem státě legální a občané jsou proti ní většinou bezmocní, předem naše vlády, parlament i senát předpokládají, že co Čech -- to zloděj. Zřejmě soudí podle sebe.

Něco jiného je, když se někdo administrativně splete, něco zapomene nebo přehlédne. Nemělo by se to stávat, ale jsme jenom lidi a mnozí z nás si neradi chybu připouštějí. Pak chápu, že se postupuje podle občanského nebo obchodního práva, v případě jasných trestných činů to ale nechápu. Podle mých posledních životních zkušeností se trestné činy často stávají trestními pouze tehdy, týkají-li se fyzických osob nepodnikajících, jakmile se trestný čin týká nějaké právnické osoby, začne se ihned mluvit o obchodním jednání, občanskoprávním sporu a podobně. Proto jsme my občané často bezmocní proti firmám, ale i proti úřadům. Osobně jsem se zúčastnila jednoho soudního procesu jako svědek, kde jeden podnikatel prokazatelně okradl druhého, ale protože mu neukradl peníze z peněženky, z kapsy nebo doma ze šuplíku jako občan občanovi, nebyla to krádež, ale chybný obchodní krok. Motivací ale prokazatelně krádež byla a celý spor byl ukončen slibem zloděje, že peníze vrátí. Trvalo to ale ještě velmi dlouho. Také jsme se tehdy divili.

Podobné je to s exekutorskými zásahy, které si nezadají s nacistickými a komunistickými přepadovkami a zlodějskými čistkami. Může okradený občan žalovat exekutora za krádež jako trestný čin? Nemůže, přestože mu prokazatelně vykradl byt a zničil život, aniž by s vymahatelnými dluhy měl okradený občan cokoliv společného. Jedná se především o rodinné příslušníky, kteří s dlužníkem vůbec nežijí, o majitele bytů a nemovitostí, ve kterých dlužník bydlí či podniká. Slyšel snad někdo, že by byl takový exekutorský zloděj odsouzen za totálně vykradený byt ? Já tedy nikoli.

A naprosto stejné je to s cenami v českých prodejnách, tedy nejenom v marketech. Česká smetánka se doslova předhání, co si kdo koupil dražšího. Sehnat určitou věc za co nejvyšší cenu se v naší zemi považuje v lepších kruzích za vítězství. Hloupost těchto lidí ale legalizuje obchodní zlodějinu, ať už bankovního charakteru nebo výprodejních cen za shnilou zeleninu pro důchodce a nezaměstnané. Právní opatření obchodních zlodějin tomu v České republice odpovídá. Sama jsem krátkodobě -- 13 měsíců v obchodu pracovala a mohu potvrdit, že čím vyšší cenu určitým lidem nabídnete, tím máte větší jistotu, že zboží koupí. Poctivý zákazník ale nemá šanci se bránit proti cenám, které se považují za obchodní chytrost. Jestliže se obchodníci kartelově domluví, levnější zboží prostě neseženeme. Dostatečným příkladem obchodní zlodějiny je česká elektřina. V našem městě jsme byli dlouhodobě okrádáni soukromou firmou na ceně vody, neboť firma vlastnila místní čističku a cenou vody si hradila firemní dluhy. Ani právníci nenalezli žádný způsob obrany.

Mnohem horší je u nás situace s domácím násilím. Věnuji se této problematice již přes dva roky a musím konstatovat, že mne často přepadá beznaděj. Kdybych na ulici někomu cizímu vrazila pár facek, řešilo by se to přestupkem nebo trestním činem podle rozsahu zdravotních následků. Když muž doma zmlátí manželku, je to jejich soukromá věc, když manželku znásilní, je to dokonce její chyba. Velmi těžko se domácí násilí prokazuje jako trestní čin ublížení na těle, častěji se problém řeší občanskoprávní cestou, pokud se vůbec řeší. Musel být kvůli tomu schválen zvláštní zákon o domácím násilí, ale i ten se těžko prosazuje především kvůli masochistickým názorům policistů. A to i přesto, že trestní zákoník paragrafy o násilných činech obsahuje, pouze se jimi nikdo neřídí.

Ještě horší je problematika týrání malých dětí. Většina společnosti je chápe jako právo rodičů a jako správný výchovný prostředek. Nejde o nějaký ten pohlavek, krutost některých rodičů se v poslední době objevuje i na stránkách či obrazovce médií. V Lidových novinách a Mladé frontě Dnes se dokonce občas dočteme, že se problematika týká pouze nevzdělané části naší populace, ale opak je pravdou. Týká se všech. Nedávno jsme se mohli dočíst o vysokoškolsky vzdělaném otci, který svoje děti zmlátil u benzínové pumpy a nechal je veřejně klečet u čerpadla. Byl potrestán jen díky tomu, že se nenacházel na území České republiky. U nás jsou malé děti občas zmláceni "do modra" jenom proto, že měly hlad, žízeň, potřebovaly na toaletu nebo svou dětskou nešikovností něco rozbily. Bohužel se u nás nepřistupuje ke stíhání tyrana z pohledu trestního zákona, jakoby ublížení na těle vlastnímu dítěti nebyl trestný čin, ale pouze rodinný problém. Mám na to doma písemné důkazy.

Trestním činem se domácí násilí na dětech stává pouze v případě, kdy násilí ohlásí veřejná osoba, tedy dětská lékařka nebo učitelka. Ohlásí-li násilí soused či sousedka, řeší se občanskoprávní cestou, zda se sousedi rodičům nemstí a děti jsou naprosto opomíjené. Oznámí-li případ týrání rodinný příslušník, udělá se z násilníka oběť a z oznamovatele hnusný udavač. Je u nás mnoho případů, kdy se rodiče o děti vůbec nestarají, týrají je fyzicky, psychicky nebo hladem a žízní, poskytují dětem alkohol a drogy. Takové jednání se řeší pouze v případě, že se jedná o romskou komunitu nebo imigranty. Rodiče děti opouštějí, jak a kdy se jim zachce, a vůbec nic se neděje, nikdo je nežaluje ani nevyšetřuje. Stejný problém je u přestárlých občanů, kteří nejsou schopni se o sebe plně postarat. Ale na všechny tyto činy máme právní opatření v trestním zákoníku.

Máme trestní zákoník, ale nevyužíváme ho. Potřebujeme další a další zvláštní zákony, abychom mohli alespoň trochu omezit násilí v naší společnosti. Doma, na ulici, na silnici. S krádežemi je to stejné. Zloděj se u nás chlubí svým lupem a ještě se mnohdy dožaduje úcty spoluobčanů, protože on na rozdíl od těch poctivých něco má. Pokud neprojevíte dostatek závisti, jste špatní vy, nikoliv zloděj.

Někde je chyba. A proto děkuji panu Motejlovi, že nám jednu takovou ukázal.

                 
Obsah vydání       25. 7. 2008
26. 7. 2008 Kohoutovy a Jasného Zářijové noci: pozoruhodně zralý a promyšlený film Jan  Čulík
26. 7. 2008 Letošní Letní filmová škola jako sociologický materiál pro studium české společnosti Jan  Čulík
27. 7. 2008 LFŠ a Jiří Králík Boris  Cvek
26. 7. 2008 Výrok dne (včerejšího): Armáda USA chce napochodovat do Polska
26. 7. 2008 Baracku Obamovi o Íránu
26. 7. 2008 Platnost smlouvy o omezení strategických raket vyprší v příštím roce a USA ji nemají v úmyslu prodloužit
26. 7. 2008 Strašný let Ruska? Miloslav  Štěrba
26. 7. 2008 Space War: Naše nynější krize William S. Lind
26. 7. 2008 Posilní sa závislosť EÚ od Gazpromu?
25. 7. 2008 Výsledek policejního šetření a Vstupenka do bezdomoví Jan  Kadubec
25. 7. 2008 Mezi právem a spravedlností je stále větší propast Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Občanskoprávní spor Věra  Říhová
25. 7. 2008 RIA Novosti: Rusko může na protiraketovou obranu v Evropě odpovědět raketami na oběžné dráze Karel  Dolejší
25. 7. 2008 Krutý úsměv budoucnosti: mediální scénářování alternativ vývoje a možná realita Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Skotská nacionalistická strana překvapivě vyhrála nad labouristy v bezpečném labouristickém okrsku
25. 7. 2008 Proč máme armádu, když vařit a zabíjet je rozdíl Miroslav  Polreich
25. 7. 2008 Trapný Schwarzenberg zapomenutý ve střižně České televize Lubomír  Lédl
25. 7. 2008 Co se stane, když otočíte vypínačem? Mirek  Topolánek
25. 7. 2008 Co by měla podle závěrů Pačesovy komise dělat vláda?
25. 7. 2008 Komu posloužil Kubice? Jiří  Paroubek
25. 7. 2008 Výrok dne: Pornokomix za milión, no nekupte to
25. 7. 2008 Výrok dne: americký kosmonaut se seznámil s informacemi o UFO
25. 7. 2008 Schwarzenberg prý není vlastizrádce, dí státní zástupkyně Ivona Horská
25. 7. 2008 Ministerstvo zahraničí připouští v odborném materálu umístění amerických raket v Česku, připouští i 13,5 km ochranné zóny Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Ufff, to jsme si oddechli.... Chávez ani Castro Rusy nepozvali...
25. 7. 2008 CDI: Program "okamžitého globálního úderu" je pochybený a jeho realizace zvýší riziko jaderné války Karel  Dolejší
25. 7. 2008 Ktarak se darebácký stát mění v přítele z nejvěrnějších
25. 7. 2008 Zpráva dne: V novozélandském Aucklandu studenti vypsali odměnu za zatčení Riceové
25. 7. 2008 Režisér pořadu České televize Kosmopolis Koula se brání: Neožrali jsme se
25. 7. 2008 Obama triumfoval v Berlíně - není to ale pro domácí americkou politiku kontraproduktivní?
24. 7. 2008 Šéf amerického onkologického ústavu varuje před užíváním mobilních telefonů
25. 7. 2008 Aktuální Nesmrtelnost Milana Kundery Hana  Tomšů
25. 7. 2008 Zákaz tašek z umělé hmoty, aneb O životním prostředí a o pohodlnosti Uwe  Ladwig
25. 7. 2008 444. karikatura Michaela Marčáka v Britských listech
25. 7. 2008 Vysoké ceny v ČR se zdaleka netýkají pouze supermarketů a samoobsluh
25. 7. 2008 Český lid je uvědomělý a ví, že kapitalisté musejí vydělávat
25. 7. 2008 Sako levné v Nizozemí, drahé v Praze
24. 7. 2008 Drahota v ČR a láce v Evropě III.
24. 7. 2008 Lidl je "levný", ale ne v ČR
24. 7. 2008 Drahota v ČR a láce v Evropě II.
25. 7. 2008 Hysterie v Britských listech
24. 7. 2008 Sluneční energie ze Sahary by mohla zásobit elektřinou celou Evropu, konstatuje Evropská unie
24. 7. 2008 Rada Českého rozhlasu opět škodí Českému rozhlasu Štěpán  Kotrba
25. 7. 2008 Úmysl a efekt
25. 7. 2008 Zrození "liberálního fašismu" ve Francii Miloslav  Štěrba
24. 7. 2008 Americký generál varuje před tankováním na Kubě, Chávez nabízí Rusům prostor pro základny Štěpán  Kotrba
24. 7. 2008 Velkohubé žádosti o granty a voliči zelených Štěpán  Kotrba
23. 7. 2008 Immanuel Wallerstein: Zabrala v Iráku "vlna"? Immanuel  Wallerstein
24. 7. 2008 Obecní noviny: zkušenost nejen zlínská Miloslav  Štěrba
24. 7. 2008 Jak říci "ANO", anebo "NE", jde-li o účast na olympiádě? Miloš  Dokulil
24. 7. 2008 Příspěvek k politické kultuře Stanislav A. Hošek
23. 7. 2008 Snažíme se rychle dohnat Evropu, svět i zdravý rozum Olga Anna Sedláčková
19. 7. 2008 Hospodaření OSBL za červen 2008