10. 12. 2007
Summit v Annapolis: Palestincům opět zbyly oči pro pláčVrcholná schůzka v marylandském Annapolis představuje další z mnoha sérií "mírového procesu" na Blízkém východě, týkajících se řešení izraelsko-palestinského konfliktu, které doposud nikam nevedly. Prezident Bush čelí v regionu ohromnému fiasku, tak se narychlo snažil svolat konferenci, aby se pokusil vyřešit šest dekád trvající spor, jenž ovlivňuje dění nejen v regionu. Pravým záměrem Bushova týmu je však odvrátit pozornost od lidských tragédií, které se mu během několika let podařilo rozpoutat v Somálsku, Libanonu, Iráku, Afghánistánu i jinde, a získat podporu arabských zemí pro jeho nepřerušené tažení proti Íránu. O legitimní nároky Palestinců tu, jak již pravidlem, vůbec nejde. |
Tato schůzka je nazývána "historickou", záleží však kým. Abychom byli v obraze je nutno cynicky poznamenat, že setkání symbolizuje další plejádů lží, klamů a pokrytectví. Palestinská území jsou nyní rozdělena na dva nepřátelské tábory. Jednání se za palestinskou stranu chopili ti, kteří k tomu nemají mandát. Již počátkem roku 1971 nabídl tehdejší egyptský prezident Anwar Sadat Izraeli plný mír, pokud by se stáhl ze Sinajského poloostrova, jenž byl Izraelem obsazen v šestidenní válce čtyři roky předtím. Jordánsko přišlo s podobnou nabídkou. Izrael ale zvolil cestu další expanze na Sinaji a návrhy smetl ze stolu. Tento počin byl jedním z nejdůležitějších kroků, jež o dva roky později vedly k napadení Izraele Egyptem a Sýrií. V roce 1976 se v OSN hlasovalo o rezoluci RB OSN 242, tedy o "stažení Izraele z palestinských teritorií, okupovaných od roku 1967... uznání suverenity a teritoriální integrity každého státu v regionu a jejich soužití v míru..." . Tento plán byl přijat drtivou většinou tehdejších států, včetně arabských zemí a OOP, kromě Spojených států a Izraele. Od tohoto roku se datuje notorické zamítání těmito jakéhokoliv pokusu o implementaci této rezoluce. V roce 1988 OOP formálně akceptovala ideu "vzniku dvou států na společné hranici s otevřeným Jeruzalémem". Izrael toto odmítl s tím, že palestinský stát chápe v existenci Jordánska. Během jednání v egyptské Tabě počátkem roku 2001 byla dohoda o "dvou státech" na spadnutí. Tuto dohodu akceptovaly arabské státy, včetně Íránu a Hamasu. USA a Izrael po týdnu jednání od přijetí dohody odstoupily. Arabská liga přednesla tentýž návrh v roce 2002, aniž by Hamas nesouhlasil. Opět zamítnuto. O co vlastně v Annapolis jde? Izraelský premiér Ehud Olmert před setkáním prohlásil, že "tato schůzka je milníkem na cestě k jednáním a opravdovým úsilím k dosažení vytvoření dvou států." Pojďme se podrobněji seznámit s podmínkami, jež si izraelská strana vymínila, aby k jednání v Annapolis vůbec došlo. V roce 2004 obdržel tehdejší izraelský premiér Ariel Šaron dopis od prezidenta Bushe, ve kterém mimo jiné stálo, že ilegální židovské osady z palestinského území úplně nezmizí, ačkoliv tzv. cestovní mapa požaduje, aby Izrael další expanzi suspendoval. Palestinci, i ti, kteří žijí v Izraeli musí uznat Izrael jako "Židovský stát". Tak již bylo v podstatě učiněno v roce 1988, kdy Palestinci připustili vznik svého státu na 22% území historické Palestiny. 1.2 milionů izraelských Palestinců by ale de facto popřelo svou identitu, což by se jistě neobešlo bez vážných problémů, které by mohly vést až k jejich vypuzení z Izraele, jak dlouhodobě požaduje izraelský vicepremiér Avigdor Lieberman. Izraelská ministryně zahraničí Tzipi Livni nedávno prohlásila, že další existence Palestinců žijících v Izraeli je nežádoucí, a je jim vyhrazen "životní prostor" v potencionálním vlastním státě. Palestinci se musí vzdát "veškerého násilí" proti okupačním silám, tedy i nenásilného odporu, na který mají coby okupovaní podle mezinárodních regulí právo. Izraeli je toto právo dlouhodobě zaručeno a jen během několika málo dní po dobu konání konference bylo izraelskou armádou zabito 11 Palestinců. Palestinský stát by měl být "přechodnou" instancí. To v reálu znamená, že by Izrael toto mohl naprosto ignorovat a pokračoval by v anexi palestinského území nerušeně dál, tak jak stále činí. Zdroj: ZDE Summit v Annapolis se netýká 1.4 milionu obyvatel Gazy, kde podle nejčerstvějších odhadů Světové banky žije 87% lidí pod hranicí chudoby, na čemž mají lví podíl mezinárodní sankce, uvalené na Gazu začátkem roku 2006 po volebním vítězství Hamasu. V září tohoto roku Izrael sankce zpřísnil. Desítky lidí v nefungujících nemocnicích bezmocně čekají na smrt, statisíce dětí hladoví a drtivá většina obyvatel je odkázána na pomoc humanitárních organizací. Schůzka se netýkala statutu Jeruzaléma, konkrétně východní jeho části, kterou si Palestinci nárokují jako budoucí hlavní město svého státu. Izrael nehodlá ukončit okupaci východní části Jeruzaléma a předat ji Palestincům. Naopak, 8. prosince britský list Guardian uvedl, že Izrael plánuje výstavbu 107 nových domů ve Východním Jeruzalémě; tedy otevřeně deklaruje sveřepou neochotu o statutu Jeruzaléma pochybovat. Otázka "uprchlíků" také nepřišla na přetřes. Rezoluce 194, která byla koncem roku 1948 schválena RB OSN, umožňuje palestinským uprchlíkům návrat domů. Nadále však zůstává nevyslyšena. Summit v Annapolis není žádným významným mezníkem na cestě k vyřešení fatálního konfliktu, jenž světové dějiny ovlivňuje přes půl století, je pouze dalším důkazem, že tudy cesta nevede, a je třeba věnovat upřímnou pozornost těm, kteří trpí. Toho ale mocenské monopoly nikdy nedosáhnou. |