Miliarda novoročních modliteb za mír

7. 1. 2008 / Rami George Khouri

Je smutné, ale nikoli překvapivé, že rok 2007 končí vraždou Benazir Bhuttové v Pákistánu, hrůzným symbolem organizovaného politického násilí, jež pustoší mnohé části arabského světa a jižní Asie. Příchod nového kalendářního roku nabídne jen nový diář ke zaznamenávání teroristických bombových útoků, válek vedených cizími invazními armádami, místních vzpour, etnických srážek, kriminálního násilí a politických vražd, jež se v této rozsáhlé oblasti sahající od severní Afriky přes Střední východ až do jižní Asie staly rutinou.

Historikové budou definovat hlavní témata a hlubší příčiny institucionalizované nestability ve většině arabsko – asijského regionu. Při celkovém pohledu na tuto scénu ke konci roku mne ale ohromují dva protikladné trendy: rozšířenost krutého násilí páchaného malou skupinou aktérů – většinou vládami a jejich bezpečnostními silami, teroristy, kriminálními elementy a příležitostně také rozzuřeným davem –a současně s tím pokojný život naprosté většiny obyvatel tohoto regionu, kteří každodenně bez násilí praktikují politický, kulturní a sociální smír a toleranci ve svých vesnicích a blízkém okolí.

Slušnost a lidskost obyčejných občanů je rutinně zastiňována dramatickou podívanou na vraždy a organizované vojenské násilí, za jehož nitky tahají stejně tak domácí jako cizí úřadující vlády. Různorodost konfliktů, teroru a agresí v našem regionu je odrazem velkého počtu různých aktérů a příčin.

Afghánistán, Irák, Palestina, Súdán, Somálsko, Libanon, Pákistán a Alžírsko – ve všech těchto zemích se projevuje odlišná místní a regionální dynamika. Její brutalita je zčásti dílem místních vojenských náčelníků a slabosti států, kdy ozbrojené elementy uchvátí moc za neexistence hodnověrné a efektivní vlády nebo státu. Jiné případy jsou přímým důsledkem invazí cizích armád praktikujících jistou formu neokolonialismu, kdy Američané, Izraelci, Britové a jiné vnější síly rozhodnou, že mají právo použít svou vojenskou moc k přetvoření politiky a hodnot v arabsko – asijských společnostech.

Takže v těchto dnech není překvapivé, že jsme svědky, jak současně američtí vojáci zabíjejí Iráčany v Iráku, izraelští vojáci Palestince v Palestině, kdosi zabíjí mnoho Libanonců v Libanonu, Usáma bin Ládin a jeho sorta lidí zabíjí lidi všech národností po celém světě, a že se navzájem mezi sebou zabíjejí různé směsice Súdánců, Somálců, Pákistánců, Afghánců a Alžířanů. Povaha politického násilí v arabsko – asijském regionu je velmi rozmanitá, nikoli monolitická, stejně jako jeho viníci.

Je nepřípustné vraždit politiky, vyhazovat do vzduchu pizzerie, napadat hotely, bombardovat civilní osídlení nebo posílat armádu přes půl zeměkoule, aby změnila nepříjemný režim. Všechny tyto formy násilí lze vysvětlit historickými a politickými okolnostmi, takže nejde o iracionální činy, i když jsou to zločiny. Skutečnost, že k nim dochází současně, také naznačuje, že je mezi nimi nějaká spojitost.

Začátek nového kalendářního roku nezmění chování pumových atentátníků, zabijáků a generálů organizujících násilí, jež potřísňuje naše společnosti, ať jsou zalezlí v horské jeskyni ve střední Asii nebo v místní základně milice, sedí pohodlně v arabském prezidentském paláci nebo v některém z hlavních měst Evropy a Ameriky, nebo si pyšně vykračují po izraelském, tureckém, íránském nebo ruském ministerstvu obrany. Můžeme ale začít nový rok rozhodnutím analyzovat a pochopit cyklus násilí širším a přesnějším způsobem.

Některé arabské a asijské země sklouzly do ochromujícího cyklu násilí právě proto, že to jejich lid a vůdci odmítli udělat před jedním nebo dvěma desetiletími – když byla úroveň násilí mnohem nižší. Izraelci tutéž chybu opakují od roku 1947. Američané a Evropané se dopustili podobné chyby, když nesprávně diagnozovali povahu, příčiny a záměry 11.9.2001 a následujících teroristických útoků na západní cíle.

Ukončení nebo omezení rozbujelého násilí vyžaduje pochopení celého cyklu příčin a následků, zejména jeho hlubších příčin, aby se mu bylo možné čelit všemi dostupnými a legitimními politickými, vojenskými, právními a sociálně ekonomickými prostředky. Kázání z Londýna, dvojí metr a výpady z Washingtonu, chvastounství z Tel Avivu a oživené arabsko – asijské autoritářství – což všechno jsme opět zažili v posledním týdnu uplynulého roku – nejsou odpovědí. Spoluvytvářejí jádro problému.

Naprostá většina více než miliardy lidí – většinou muslimů – v arabsko – asijském regionu nevybombardovala minulý týden restauraci, nezavraždila žádného politika, ani nezaútočila na nějaké vojenské postavení. Většina Arabů a Asijců pogratulovala svým sousedům k náboženským svátkům, vyměnila si přání všeho nejlepšího a pravděpodobně spolu slavnostně pojedla, vypila čaj nebo ochutnala něco sladkostí, poslala děti do školy a usilovně se modlila. Nadále se modlí zejména za milosrdnější a rozumnější vůdce ve svých hlavních městech i v cizině, kteří by dokázali přivolat prchavou moudrost a pokoru, a vynaložit ji ke změně namísto toho, aby jen prohlubovali globální vír politického násilí, který vytvořili naším jménem.

Rami G. Khouri je mezinárodně publikující komentátor, ředitel Institutu Issama Farese při Americké univerzitě v Bejrútu, volný redaktor bejrútského deníku Daily Star a jeden z laureátů Mezinárodní mírové ceny Pax Christi za rok 2006.

Copyright © Rami G. Khouri / Agence Global

Vydáno 31. 12. 2007

Překlad z angličtiny se souhlasem Agence Global Rudolf Převrátil

Islám
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 7.1. 2008