Takže ještě jednou: V romské populaci působí vajdové, jejichž autorita je dána postavením v rámci rodových vztahů (archaismus, který majoritní populace překonala před více než tisícem let). Úspěšný Rom se, aby vůbec mohl fungovat ve většinové společnosti (vystudovat, řádně se živit atd.), zpravidla musí zpod této autority dostat. Už proto, že tito vajdové jsou velice často (byť ne vždy) kriminogenním faktorem, podporujícím trestnou činnost Romů.

Tento jev považuji za špatný, protože jakákoli romská elita v podstatě zmizí z romského etnika a stává se součástí majoritní populace bez pozitivní zpětné vazby na zbývající Romy. To jsem postavil do kontrastu s českým národním obrozením, kde významná část elity národa (těch, co získali vzdělání, sociální postavení, případně bohatství) zůstávala jeho součástí a zpětně v něm pozitivně působila (úbytek poněmčením sice byl, ale nikoli fatální).

Vyslovil jsem přesvědčení, že právě únik romských elit mimo romskou populaci je jedním ze zásadních faktorů, které ji udržují na stávající (a staletí neměnné) úrovni.

Autor z naprosto nejasných důvodů ztotožňuje destrukci velkorodiny s "atomizací společnosti". Jsou snad v majoritní populaci nějaké velkorodiny? Vládnou jim snad nějací vajdové, kteří jejich členy nabádají ke kriminální činnosti, a mají např. autoritu prosadit, že dítě dobře se učící ve škole bude zbytkem rodiny ostrakizováno?

Posléze už autor ryze fantazíruje, např. o odebrání dítěte a jeho "zkažení v pasťáku". Dítě je v současné době z rodiny odebráno prakticky jen v případě, kdy oba rodiče vykonávají nepodmíněný trest odnětí svobody. Takovíto rodiče zpravidla ze svých dětí slušné občany nevychovají. Jistěže výchovné ústavy nejsou to pravé ořechové, ale výchova soudně usvědčenými kriminálníky je jednoznačně horší.

Za daleko větší problém považuji zpětné působení širší rodiny na ty, co z "pasťáku" nebo jiného výchovného zařízení odešli jakžtakž socializovaní. Vím právě o případech, kdy toto působení biologické rodiny vedlo k naprosté osobnostní a sociální destrukci i u dětí vychovaných v pěstounské péči a relativně sociálně úspěšných (absolvování několika ročníků vysoké školy).

Právě velkorodina je dokázala strhnout až na sociální dno. Velkorodina většinou nejsou prarodiče a ty nikdo nehodlá vytrhnout z kruhu rodiny, jak konfabuluje pan Potměšil. To mnou kritizovaný Pavel Novotný "vyhrožuje", že v případě rozbití velkorodin a omezení autority vajdů budou prarodiče ponecháni na pospas osudu a bude nutno postavit velké množství domovů důchodců, aby bylo kam je dát.

Pokud pan Potměšil "profesionálními romisty", které můj příspěvek měl "nadzvednout", myslí ty osoby, které se léta úspěšně živí integrováním Romů do společnosti, a to bez sebemenšího reálného výsledku, pak jejich "nadzvednutí" asi signalizuje trefu do černého. Dokážu si představit jejich nelibost nad čímkoli na tomto poli pozitivním, protože úspěšná integrace Romů do společnosti by znamenala konec jejich profese. Z nejasných důvodů mi byla implikována neláska k životu, radosti a svobodě a současné tíhnutí ke kontrole, trestu a nenávisti, a negativní vztah k jakýmkoli minoritám. Obávám se, že se nic takového z mého textu vyčíst nedá.

Pana Potměšila si dovoluji ujistit, že nemám negativní vztah k nikomu, kdo dodržuje zákony, a u toho, kdo je nedodržuje, se nejprve ptám po příčině toho jevu, a pak teprve uvažuji o jeho násilném (cestou exekutivy a práva) usměrnění. Nevidím tedy nejmenší důvod, proč bych měl pronásledovat třeba homosexuály nebo ženy.