28. 1. 2008
ANALÝZA:Ještě horší porážka, než jsme doufali, a vítězství k ničemu...Co ukazují volby v německých spolkových státech Dolní Sasko a HesenskoV neděli 27.ledna 2008 začala volbami do zemských parlamentů v Hesensku (Hessen) a Dolním Sasku (Niedersachsen) serie německých zemských voleb. Volby v jednotlivých spolkových zemích mohou připadat povrchním pozorovatelům poněkud provinciální na to, aby se z nich daly dělat závěry pro celostátní trendy, ale pohlédneme-li na zemské volby v minulosti, zjistíme, jakým důležitým indikátorem byly jejich výsledky především pro celostátní volby. Není zde na místě zkoumat, zdali si SPD vzala poučení ze serie porážek v zemských volbách 2003 v důležitých spolkových zemích, způsobené odklonem tradičního volebního potenciálu sociální demokracie - legendárního, nicméně faktického "malého člověka" - který svou nevoli nad politikou v Berlíně vládnoucí koalice SPD/Zelení vyjádřil neúčastí ve volbách. Ne nadarmo se od té doby hovoří v souvislosti s SPD o zradě socdem. principů. Chybná orientace na fiktivního voliče "politického středu", korunovaná Agendou 2010, připravila kancléře Schrödera o kancléřské křeslo. Navíc tato politika vytvořila půdu pro úspěšný vstup Strany Levice (Die Linke) do spolkové politiky. Jestli tento trend pokračuje, se dozvídáme právě z nynějších nedělních volebních výsledků. |
Sociální demokracie se od Schröderových časů sice pokusila o lehký posun doleva, ovšem její účast v berlínské Velké koalici s CDU/CSU ji velký manévrovací prostor neumožňuje. Pokusila se vzít vítr z plachet Straně levice převzetím jejího velkého tématu minimálních mezd, ale na nynějších výsledcích voleb a i celostátních preferencích Strany levice to na tuto novou stranu nemá vliv. V Hesensku se média v předvolební fázi soustřeďovala především na vedoucí protagonisty hlavních soupeřících stran - dosavadního ministerského předsedu Rolanda Kocha (CDU) a jeho vyzývatelku Andreu Ypsilanti (SPD). Je nepochybné, že Roland Koch udělal ve své kampani spoustu chyb, jinak by CDU nehrozil a pak se skutečně nedostavil těžký propad o 12 procent. Preference sociální demokracie se v posledních odhadech sice přiblížila silně propadlým preferencím CDU, dokonce se pár hodin po uzavření volebních místností zdálo, že SPD nejen CDU dohnala, ale o necelé procento i předehnala, ale před půlnocí, kdy byly spočítány poslední hlasy se ukázalo, že CDU sice těsně (0,1%), ale přesto, zůstala v Hesensku nejsilnější stranou. Zisk 6,6% hlasů pro SPD proto na změnu ve Wiesbadenu nevypadá. Dle ustáleného zvyku získává nejsilnější strana nárok na sestavení vlády - i když tento princip, prostou aritmetiku ignorující novináři popírají a pokouší se paní Ypsilanti vidět jako sestavovatelku příští vlády. Z jakých základů vycházejí, je záhadou, když kategorická prohlášení představitelů jak hesenské, tak celoněmecké SPD, vylučující jakoukoliv koalici se Stranou Levice, zabarikadovává SPD cestu ke vládě ve Wiesbadenu. Proto i přes velké ztráty (12%) je CDU ve stavu sestavit vládu se svým dosavadním koaličním partnerem FDP. Tato strana se silnými 9,4% hlasů dle svých předvolebních i povolebních prohlášeních na koalici s CDU nehodlá nic měnit. Pro tuto koalici i přes bolestné ztráty CDU mají obě strany pohodlnou většinu. Při analýze oslavovaného vítězství SPD - ve skutečnosti však druhým nejhorším historickým volebním výsledkem - se však zjistilo, že nynější zisky SPD nebyly tvořeny klasickým socdem. voličstvem, nýbrž spíše odpadlou volební klientelou CDU. A tak se opět ukazuje, jaký význam získává existence Strany Levice při dělení koláče voličských hlasů - je zřetelné, že dřívější voliči SPD, přeběhlí k Straně Levice, se nevracejí - a tento přesun naopak sílí. Neuškodí připomenout, kdo se vlastně svou politikou o vznik a etablování Strany Levice na západoněmecké politické scéně zasloužil. Schröderovi poděkujte, soudruzi... Ve volbách do hannoverského zemského parlamentu (Dolní Sasko) se situace oproti hesenským poměrům zdála před volbami zcela jasná. Preference SPD se měly pohybovat na úrovni historického propadu z roku 2003 (33,4% - ze 47,9% v roce 1999), do kterého ji zavedla berlínská politika vládní koalice SPD/Zelení. V dolnosaské katastrofě SPD nelze rovněž zapomenout účinnou pomoc nynějšího ministra pro životní prostředí Siegmara Gabriela (SPD), jenž tehdy zdědil křeslo dolnosaského ministerského předsedy po Gerhardu Schröderovi, odešlého via Berlín do úřadu spolkového kancléře. Zdá se, že na co Gabriel doposud sáhl, má zničující vliv nejen na dolnosaskou SPD, ale může se říct, že jeho působení v současném berlínském ministerském křesle bude stát SPD ještě mnoho hlasů...Hořká skutečnost po volbách v Dolním Sasku 2008 je pro SPD ještě mnohem horší, než se čekalo - je dramatičtější, než katastrofa roku 2003. Nyní ztrácí SPD v Dolním Sasku další více než tři procenta a vytváří nový historický záporný rekord (30,3%), Strana Levice naopak získává 7,1 procent hlasů, což představuje v srovnání s 0,5 procenty v roce 2003 opravdu gigantický přírůstek. Tragikomické se tak stalo prohlášení zářícího předsedy SPD Kurta Becka, přednesené v berlínské centrále SPD necelé dvě hodiny po uzavření volebních místností, kdy se zdálo, že v Hesensku je SPD v čele s náskokem jednoho procenta sečtených hlasů. Beck v záři reflektorů do televizních kamer s pózou vítěze prohlásil, že nyní SPD opět ukázala, jak dokáže vyhrát volby. Neměl tím přirozeně na mysli Dolní Sasko, kde se ten večer vlajky SPD spouštěly na půl žerdi, ale pln nadšení hleděl na hesenské sčítání hlasů. Jestli se však něco opravdu ukázalo, bylo to opětné poznání, jak je moudré zdržovat se během volebních večerů předčasných výbuchů radosti a nabubřelých slov při čekání na konečné výsledky. Volební noci mohou být zatraceně dlouhé...Kurt Beck se tak nepřímo zařadil po bok sic střídmě, ale přesto jásajícího kandidáta na kancléřský úřad Edmunda Stoibera, který se při předminulých spolkových volbách cítil během části volebního večera vítězem, aby se za pár hodin musel bolestně přesvědčit, jak je kruté předčasně oslavovat vítězství. V Dolním Sasku tedy sestupná tendence SPD pokračuje dále, v Hesensku to vypadá, že procentuální zisky SPD ztrácí bez získání silného koaličního partnera svůj význam. Strana Levice se stává celostátní politickou silou, s kterou je třeba počítat. |