Právě kritika nedostatečného zajištění zejména terénní sociální práce na místní úrovni a roztříštěnost celého systému sociálně-právní ochrany byla jedním z důvodů, proč měl být tento úřad vytvořen. Tato koncepce vychází z podobného uspořádání jako na Slovensku, kde funguje již několik let a v praxi se osvědčilo. Zůstane tak zachován současný stav, kdy sociální pracovníci jsou zaměstnanci obcí a měst a stát nemá téměř žádné možnosti jak zajistit potřebné navyšování jejich počtu. Tato koncepční rozhodnutí tak nadále zůstávají na rozhodnutí jednotlivých zastupitelstev a starostů.

Oddělení výkonu sociálně-právní ochrany od místních samospráv mělo být jednou ze zásadních změn, kterou ministr Nečas ještě před časem velmi podporoval. "Již několik měsíců připravujeme systémové řešení, které bude účinněji spravovat i oblast sociálně-právní ochrany dítěte. Je jím návrh na vytvoření jednotného Národního úřadu pro zaměstnanost a sociální správu," uvádí Nečas (ODS) v tiskové zprávě z května loňského roku. "Mimo jiné sjednotí činnost všech orgánů sociálně-právní ochrany. Tento systém odstraní současnou roztříštěnou sociálně-právní ochranu dětí, která poté bude přímo a metodicky jednotně řiditelná a přímo kontrolovatelná."

Tato změna měla mimo jiné výrazně přispět k podpoře a sanaci rodin ohrožených odebráním dítěte do ústavní výchovy. Zastavení tohoto záměru je nečekané vzhledem k tomu, že zřízení Národního úřadu schválila vláda v září 2007 a v současnosti již existuje paragrafové znění návrhu zákona. Po více než roce příprav se tak problém vrací na samý začátek. Zastavení prací na vytvoření Národního úřadu potvrdil ministr Nečas v pátek 25.ledna. Z jeho vyjádření bylo také zřejmé, že ministerstvo nemá jasnou představu, jak uvedené problémy v oblasti sociálně-právní ochrany dětí dále řešit.

Důsledkem tohoto rozhodnutí tak bude především přetrvávání současného nevyhovujícího systému, který není dostatečně schopen zajistit pomoc například rodinám v sociální nouzi. Za vysoký počet dětí v ústavech a odebírání dětí ze sociálních důvodů je přitom ČR opakovaně kritizována nejen ze strany řady institucí EU, ale také v rozsudcích Evropského soudu pro lidská práva.