a) zvýšení spoluúčasti pacientů (lépe prý klientů, a ještě uživatelů služeb) uvolní prostředky pojišťoven pro drahé medikamenty a přístroje. Chybí jasný sylogismus, jak se bude peněžní tok tímto žádoucím směrem usměrňovat. Jakžtakž bych pochopil, budou-li pojišťovny o tyto příjmy vyúčtování se zdravotnickými zařízeními krátit. Paralelně však čtu v tisku odlišná tvrzení. Vybrané prostředky prý zůstanou výběrčím místům. Buď to pro ně (zvláště v případě soukromých zařízení) bude čistá "dlaňovka". Nebo jimi pokryjí svoje vyšší náklady. Tak či onak ovšem nevím, jak se tím ulehčí "velké medicíně".

b) počet návštěv lékařů je v Česku nadměrný, ve srovnání s cizinou mnohonásobný. Právě to prý vede k plýtvání. Škoda, že veřejnosti nebyly předloženy srovnávací statistiky, nejlépe třeba s britskou NHS. V zásadě chybí objasnění, čím je ta vysoká frekvence návštěv vyvolána. Ale hlavně i zde chybí popis mechanismu, jímž regulační platby povedou k nápravě chování veřejnosti. Jak bude regulacemi motivována zejména ta její část, která miluje co nejčastější a nejdelší vysedávání v čekárnách ordinací. A jak "tržně" regulacemi pobídnout ty skutečně chudé a skutečně nemocné k "solidaritě", aniž škudlením uškodí svému zdraví.

Nemohu dodržet pravidlo anglické rétoriky o druhé anekdotě na konci projevu, protože do ní přerostla samotná "stať. A "třetí" žert u tak vážného problému by již byl cú-moc. KDYŽ UŽ JSEM TEDY ANGLICKOU LAKONIČNOST STEJNĚ NEDODRŽEL, dovolím si ještě závěrečnou jeremiádu.

Čím je vyvolána ta naše údajná posedlost zdravotnictvím. Snad geneticky, tj. že jsme národ hypochondrů? Pak si s tím asi "ruka trhu" sotva poradí. Vycházím ze zkušeností svých 76 let, (kdy jako pro Jeníka z Prodanky): "Má minulost byla ovšem velmi trudná". Ne že by mi matka brzo zemřela a otec se naneštěstí pro mne znovu oženil. Avšak kolem roku 68 jsem vyměnil -- jak lze tušit ne zcela dobrovolně, aniž v tom měla prsty "macecha zlá" - za sedm let sedm zaměstnavatelů (a přesně podle národní písničky "nic mi za to nedali"). Bez zvláštního sociologického školení a bádání jsem se tedy potkal se spoustou lidí. Pokud kdo nemusel, lékaři se vždy raději vyhnul. Občas se někdo "kvůli malování hodil marod", nebo se o to alespoň pokusil. Slyšeli jsme i výklad, že absence byla bojem proti režimu. To by "obtěžování lékaře" bylo zajímavým "přežitkem socialismu" či součástí třetího odboje.

Na tiskové konferenci či v TV s moderátorkou Jílkovou může komik tvrdit, že příčinou přečastých obtěžování zdravotní služby je zlozvyk pojištěnců nadužívat zdravotní péče. Ani tu není s logikou všechno v pořádku. Kromě akutních případů, úrazů apod. pacient (zvláště chronický) si přece neurčuje termín svoji příští návštěvy u lékaře. Polykám denně 7 druhů pilulek. Chodím za dva-tři měsíce ke třem (cukrovka, kardiolog, urologie) lékařům. (pak je tu všeobecný lékař rodinný, zubař atd. Očividně pro zdravotnictví průměrné ukazatele zhoršuji. Zracionalizovat tento provoz zdravotnictví pro mne nedokáže žádné organizační opatření přímo a ani žádná regulační "ručička" trhu nepřímo. A ani pacient to za odborníky nevyřeší za 30, 60 ani 90 korun. Nutno začít z analýzy systému -- v Británii by se na to nejspíše ustavila Královská komise a vydala Bíla, nebo vzhledem k rozsahu problému Modrá kniha. Docela nedávno jsem si v BL posteskl povzdechl: Festina lente.

Se souhlasem naslouchám (nejčastěji při epidemiích, legionelách, salmonelózách, meningokocích, ale i mnohem triviálnějších chřipkách) doporučením neomeškat se s návštěvou lékaře, nemoci "nepřecházet", nepodceňovat rané příznaky. Když mne lékař pošle na několik vyšetření u odborníků, mám ho snad neposlechnout, abych nepřetěžoval systém? Jak se to rýmuje? Nepřeslechl jsem narážky, že nové léky - neproporcionálně dražší vůči přírůstku jejich účinnosti - lékař nepředepisuje vždy "lege artis", ale na základě (hmotné?) motivace, poskytované farmaceutickými dealery nebo lobbisty. Ale přesto se děsím myšlenky, že by mi lékárník o své vůli vydal jiný prostředek, než předepsaný lékařem. Vždyť každý z nich (teď se už neříká že "za peníze našich pracujících", ale "daňových poplatníků") vystudoval jinou vysokou školu. To jako z legrace? Nemám volat Internacionálu? -- tedy tu transparentní! A jak zapojit do zdravotní reformy třeba i léčitele? Tak bych neodčerpával peníze pojišťovně .