31. 12. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 12. 2007

Jak mě dohnaly Vánoce

Eda sežral svíčku. Voskovou. Chvilku se tvářil, že je mu špatně, ale ... nakonec přežil. Což je koneckonců před Vánocemi to nejdůležitější. Pohřeb Edy by naše svátky asi značně narušil. Eda je ovšem činčila, která si svátky klidně může představit jako seznam dní, kdy může ožrat kde co. Také bych někdy radši byla Edou. Zejména na Vánoce. Ty jsou totiž noční můrou nejen každé hospodyně, ale zejména každé feministky. Ty svátky klidu a pohody, které vzbuzují děs, zejména narvanými nákupními vozíky v narvaných nákupních centrech, takže koupit chleba a mlíko se stává dramatem. Které vzbuzují vztek, když děti se skryjí u kamarádů, muž prchne kamsi do neviditelna, iluze o rovnoprávnosti v rozdělení domácích rolí také. Jsem doma a nemám se na co vymlouvat. Není zasedání Parlamentu, není žádná schůze. Jen domácnost. Domov.

Starám se sice o rovnost žen a mužů a také jsem členkou delegace do Rady Evropy, ale kamže se má emancipace poděje tváří v tvář lednici, zívající prázdnotou, prádlu, které se kupí v prádelních koších a prachu, tiše usedajícímu ve vrstvách na všechny ty duši milé lapače, jaké si člověk jen umí představit.

Představu, že by uklízet mohl z pedagogických důvodů manžel, jsem zavrhla. Určitě by neuklidil tak pečlivě, jako já. Krátce jsem nahlas zauvažovala nad tím, že letos bych tedy ty Vánoce prostě ignorovala.

„No, to ne,“ odpověděla moje drahá polovička. „A co holky? Ty se těší“. Vzpomněla jsem si na úpěnlivé a patetické zvolání Bolka Polívky ve hře Šašek a královna „A coty děéécka?“ Valašské dilema. A zahájila jsem opatrnou ale o to cílevědomější sondáž, jak je to s tím těšením se na Ježíška. Jestli přeci jenom... „Ježíška určitě,“ dělo starší dítě, kterému co nevidět bude sedmnáct a tváří se stále jako neviňátko. „Mně to je jedno“, dělo mladší, momentálně v přechodném stavu, kdy se zbytkem světa mluví (i Ježíšek byl určitě v pubertě, ale zdá se, že ta jeho probíhala klidněji). „A coty děéécka?“ Puberta je, když dítě zkonstatuje, že je s podivem, že tak chytré dítě se narodilo tak nic nechápajícím a ničemu nerozumějícím rodičům.

A tak mi nezbylo než kapitulovat. Emancipace neemancipace. Feminismus nefeminismus. Ježíšek zvítězil nad předsevzetími. Jak se svátky blížily, adrenalin stoupal. Na ten neuklizený byt se nedalo koukat, jakkoliv mne kamarádka ujišťovala, že Ježíšek se narodil ve chlévě, tak by mu to rozhodně vadit nemělo. Celý rok mi to nevadilo.

Zbýval už jeden volný den do příchodu prý štědrého večera a tak jsem se pustila do úklidu, pokud možno generálního. Zrovna jsem emancipovaně smetala pavučiny, když mi zavolal redaktor z jednoho nejmenovaného deníku, aby se mne zeptal – jak budu slavit Vánoce. Odhodila jsem prachovku, svižně seskočila ze židle a nadšeným hlasem mu líčila, že... přece ... v kruhu rodinném. Jak taky jinak. „Mám hlad,“ ozval se hlas z jednoho z dětských pokojů. Snad to nebylo v telefonu slyšet. Polkla jsem myšlenku, že by si snad mladé dámy něco k jídlu mohly uvařit samy, aby se to naučily. Ale jsou přece ty Vánoce, přece se nebudu hádat... Novinář zavěsil. Přiskotačila jsem k čerstvě vycíděnému sporáku a udělala aspoň míchaná vajíčka. To by člověk nevěřil, jak dokážou být akční a jak se prskavě přiškvařené špatně drhnou z již jednou vydrhnutého sporáku.

Taky musím utřít prach, z těch sklenic se fakt už nedá pít. „Haf“, odvětil pes, který se mi pořád motal pod nohama, protože tušil, že se něco děje a o to on přijít přece nemůže. Ostatní členové domácnosti se vypařili ve chvíli, kdy jsem vzala do ruky hadr a smeták. Smetáků máme totiž v naší domácnosti víc a tak by se mohlo stát, že by se dostalo na každého. Muž, toť cíl výchovy pro každou, myšlenkám rovnoprávnosti oddanou feministku. Neviditelný muž – toť realita.

Urputně jsem leštila dveře, a podlahy, a lustry. Tak ještě vytřít, a hotovo. Hotovo? Kamarádka poslala textovku, jestli jsem už učesala třásně na koberci. Cynička. Asi ji zabiju. Ještě že nemáme ty třásně. Koberec stačí. Ale i kdybychom měli, dřív nebo později by je nějaké naše domácí zvíře stejně sežralo. Jako tu svíčku.

A opět telefon. Novináři si zjevně myslí, že emancipovaná Čurdová pilně píše odborné elaboráty, zatímco kolem ní v tom požehnaném čase poskakuje buď manžel či Osvobozená domácnost. Ale tento redaktor tuší, že před Vánocemi se sebevětší emancipace stává chimérou. Nejspíše prchl před předvánočním úklidem do práce. A sny o osvobození domácnosti zabil samet revoluce před osmnácti lety, přinášející demokracii kapitalismu, která je demokracií jen pro jednu polovinu občanů. Pro chlapy. „Neruším?“ Polknu jízlivost. „Ale ne, jistěže nerušíte.“ Rušil. „Já jenom, jestli jste třeba nespadla z okna.“ Hmmm. Vtipnej. Asi vypadám jako typ, kterému se pád z oken přihodí zcela běžně. To mne nenapadlo. Není od věci se na sebe někdy podívat cizíma očima. „Ne, nespadla, a i kdyby, jsme v přízemí,“ děla jsem v odpověď v pokusu být tentokráte za vtipnou sama a neměla jsem to srdce mu sdělit, že okna jsem už prostě vyčistit nestihla. Co kdyby se zeptal, zda je náhodou necídil manžel, aby mne ušetřil alespoň části rodinného otroctví. Který novinář může řešit den před Štědrým dnem mezinárodní problematiku? To určitě připravuje silvestrovské vydání.

Odložila jsem prachovku a na jeho žádost pohovořila o mém názoru na situaci v Rusku. Jestli ono nám třeba nepřivede své nekalé a neprůhledné praktiky do Česka. Celé mi to připadá trochu praštěné, ale budiž. Je třeba, aby stránky tisku byly plněny. Představte si, že by vyšly noviny a v nich by na prázdné stránce stálo: Během mé služby se nic zvláštního nestalo. Přes půl hodiny si s panem redaktorem hezky povídáme. „Jste teď výborný týdeník“, chválím. Popravdě.

„Tak hezké Vánoce“, loučím se. A padám na kolena, abych vytřela podlahu. Není nad ruční mop, ten se opravdu dostane úplně všude, jak praví ty krásné prsaté blondýny v amerických reklamách, co uklízí zásadně ve večerních šatech podlahu, která se leskne jako zrcadlo. Už chápu, proč se retuš jmenuje americká.

Ložnice zůstává ve stavu bojovém a tak k nám nesmí přijít žádná návštěva s nárokem na nocleh. Z pokoje, kde bychom ji mohly ubytovat, je totiž menší skladiště. Skladiště dárků. Ale koneckonců, co by u nás na Vánoce kdo dělal. Pro koho to tedy vlastně uklízím jak šílená?

Telefon. Kamarádka. „Tak co děláš? Ministryně Stehlíková dnes měla skvělou tiskovku o zneužívaných dětech.“ Výborný, to je prima, že to téma konečně někdo otevřel. Škoda jen, že o tom v zákulisí mluvíme několik let a nikoho to doopravdy nezajímá, Nikoho to nebude zajímat ani po její tiskovce. No, alespoň bude ministryně na pět minut slavná a snad potom i něco pořádného udělá, dím do telefonu a jak tak bloudím zrakem, zjišťuji, že na lustru zůstala viset pavučina. „Hele, tak hezký svátky, já musím jít smést tu pavučinu. “ „Cože musíš????“ Ty otazníky zněly výhrůžně a nechápavě. „No... Smést pavučinu. Uklízím.“ Ano, JÁ TAKY UKLÍZÍM!

Po tomto přiznání kamarádce a naslouchajícímu plukovníku Kubicemu klesám na podlahu. Bože, pomož pracovitým, jakož pomáháš líným. A pokračuji v úklidu. Blik. Opět telefon. „Ahoj Aničko, nechceš si přijít zacvičit? Už dlouho jsi nebyla ve fitku.“ No, upřímně: kostru bych protáhnout potřebovala, ale kdy, že ... „Tak... snad mezi svátkama....“

Končím. Zacvičila jsem si. Padám do křesla. Byt dýchá čistotou a voní jehličím. Já dýchám jako minutu před smrtí. A já si říkám, že ty vánoce mají přece jenom něco do sebe. Říkám si to ale sama sobě. Proč si tak lžu?

Osvobozená domácnost je sen, který ženy sní už více než sto let. Prakticky od chvíle, kdy jim demokratickými ideály prodchnutí muži – vynálezci vymysleli elektrickou žehličku, pračku, ždímačku, Singerův šicí stroj, mixer, vysavač zvaný Lux a mnoho dalších, život zpříjemňujících a čas i ruce šetřících vynálezů. Devatenácté století uprostřed černého kouře z uhlí a pachu petroleje bylo k ženám milosrdné. Dvacáté století snilo o kolektivním bydlení s téměř hotelovým standardem.

Koldomy a Ženské domovy se ujaly jen na čas. Osvobozená domácnost se svými mandly a dalšími službami živořila, neboť sloužit svým bližním byla potupa zahnívajícího kapitalismu. A tak původně úžasný podnikatelský nápad Na komunitní služby došel částečné realizace až na sklonku osmdesátých let, kdy normalizační vliv ideologie absolutní rovnosti všech zdegeneroval či nebyl už žádný, a pro mnoho osamělých byly komunální sociální služby vysvobozením. Nikdy už ale idea domácích služeb nedoznala rozšíření ani požadované kvality.

Praní, žehlení pánských košil, mandlování, umývání oken, úklid domácnosti, nákupy a vaření ale nikdy nepřiměly municipality ani muži obsazené ministerstvo práce a sociálních věcí, aby tyto aktivity podpořili a pomohly financovat. Aby jimi po minimálním zaškolení a prověření řešily nezaměstnanost mnohých jinak obtížně zaměstnatelných pomocí obecně prospěšných společností či komunálních neziskových podniků. Aby dotovaly pracovní místa organizující tuto činnost. Kolik jste ochotni dát za to, že toto vše nebudete muset dělat sami?

Pracovní pozice pomocnic v domácnostech tak zaujaly většinou pokoutně se přistěhovavší ženy z Ukrajiny či Ruska. Pracující ovšem načerno a pro mnohé „zaměstnavatele“ s obavami o cennosti v bytě či vlastní bezpečnost. Přitom představa komunální agentury, vybavené automatickými pračkami, sušičkami, čistícími automaty, mandly a profi vysavači či leštiči parket, případně zprostředkovávající práci prověřeným opravářům, elektrikářům či instalatérům, nebo dokonce zajišťující občasné hlídání dětí by přispěla v mnoha domácnostech ke klidu.

Zvláště ve městech by takováto služba byla věrně přijata jak přezaměstnanými singles, tak méně šikovnými manželkami, dvoukariérními rodinami či osamělými důchodci. Musela by být ale dostupná cenově i kvalitou. Musela by být se zárukou a s pojistkou pro případ, že by přeci jen.... O to vše by se mohlo postarat město nebo stát. Osvobozená domácnost by přispěla třeba i k šťastnějšímu prožití svátků vánočních... Lidem bez práce by dala práci, lidem přepracovaným by práce ubylo. Lidé by si naučili navzájem pomáhat a nestát jen s nataženou dlaní u obecní pokladny v čekání na sociální příspěvek.

Daňové osvobození a jiné státní zvýhodnění takovéto činnosti by bylo užitečným příspěvkem politiků, pomáhající konkrétně, adresně těm pracovitým mezi nezaměstnanými či občasně zaměstanými. Takové zvýhodnění pracovitosti. I třebas jen tím, že by stát hradil v plné míře dopravu do práce i z práce do vesnice, kde dotyčný či dotyčná bydlí. A nechtěl by za tuto práci inkasovat daně. Hradil by místnosti, telefon a jednu dispečerku. Zaplatil by pojištění. Udělal by službě reklamu. Pro mnohé nekvalifikované je totiž rozdíl mezi příspěvkem v nezaměstnanosti a prací ve vzdáleném městě jízdenka na vlak či autobus. Výhody pracovitosti při práci za minimální mzdu se vytrácejí, stejně jako motivace pracovat. Pocit neužitečnosti a zbytečnosti deprimuje. Stejně jako pocit samoty u mnoha osamělých důchodkyň a důchodců.

I když už je venku tma, dívám se z okna a v duchu si říkám, že za rok si musím najít čas, abych i ta okna vyčistila. Nebo je někdo vyčistil za mně. Osvobozená domácnost. Ančo, probuď se, ty spíš...

Pod stromečkem se dozvím, že letos nedostanu od manžela tradiční kytku. Sežraly ji myši. Vlezly do garáže. Asi měly hlad. Snad se neotráví, když jsou ty Vánoce. Koneckonců, ať si tam dělají, co chtějí, já si sednu s knížkou a užiju si těch výjimečných pár dnů výjimečného klidu s dětmi, manželem a rodinou. Narodil se Kristus Pán , veselmééé sééé...

Tak hezký nový rok všem.

                 
Obsah vydání       31. 12. 2007
1. 1. 2008 Je prý protizákonné zkopírovat si legálně koupené cédéčko do počítače
1. 1. 2008 Klaus: Obrovský nárůst hypoték je vyjádřením víry v dnešek i v budoucnost Václav  Klaus
1. 1. 2008 Další zjednodušená myšlenka, která bude v českém prostředí teď kolovat donekonečna Jan  Čulík
1. 1. 2008 Americké ministerstvo obrany tajně financuje své PR články v armádním časopise Stars and Stripes
31. 12. 2007 BBC: Češi jsou nespokojeni se zaváděnými platbami u lékaře
31. 12. 2007 Jak se kde slaví Silvestr Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Britský konzervativní politik: Západ musí vyjednávat s Hamasem a s organizací Hezbollah
31. 12. 2007 Těžký osud mediálních dinosaurů Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Rok 2007: Konec éry velkých kulturních osobností?
30. 12. 2007 Poláci už ztratili zájem
30. 12. 2007 Co se stane v roce 2008
31. 12. 2007 USA, Británie, Rusko, Čína, Singapur a Malajsko nejvíce porušují soukromí občanů
30. 11. 2007 Jací jsme
31. 12. 2007 Dům na písku a povodeň na Jordánu Štěpán  Kotrba, Zdeněk  Bárta
31. 12. 2007 Michael  Marčák
31. 12. 2007 Konec je začátek Petr  Koubský
31. 12. 2007 Nejčtenější články roku 2007
31. 12. 2007 Léta Páně 1587. Poznamenání první jízdy z Prahy do Vídně s Jeho Milostí arciknížetem Arnoštem. Na 12. rok stáří věku mého Jindřich  Hýzrle z Chodů
31. 12. 2007 Léta 1607. Poznamenání jízdy do Horní Říše, do Lutrinku, do Frankrejchu, do Engelandu a do Nýdrlatskejch provincí, věku mého 32 líta Jindřich  Hýzrle z Chodů
31. 12. 2007 Jak mě dohnaly Vánoce Anna  Čurdová
31. 12. 2007 Michael  Marčák
31. 12. 2007 Planeta Země
31. 12. 2007 Technologie: Facebook
31. 12. 2007 Věda: Klonování
31. 12. 2007 "Opatrný souhlas" vlády s radarem Václav  Hála
31. 12. 2007 Michael  Marčák
31. 12. 2007 "Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, ale kdo z vás na to má?" Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Závažné politické změny v příštím roce 2008... Wenzel  Lischka
31. 12. 2007 Systémový svátek alkoholiků Sandra  Wain
31. 12. 2007 Ortodoxní židé pro HDTV
28. 12. 2007 Konec a začátek, neboli Myšlenky k přelomu roku Uwe  Ladwig
31. 12. 2007 Michael  Marčák
28. 12. 2007 Krásný svět finančních analytiků Jan  Mertl
28. 12. 2007 Jak dosáhnout toho, abyste splnili svá novoroční předsevzetí?
31. 12. 2007 Myšlenka dne (nejen včerejšího)
29. 12. 2007 Bush má vetovat zákon o raketové obraně
31. 12. 2007 Vondra chce od neziskového sektoru připomínky k českému předsednictví EU Štěpán  Kotrba
31. 12. 2007 Přežije Srbsko slovinské či české předsednictví EU? Ladislav  Žák
28. 12. 2007 Vepři, kanadský dolar, krmiva, pohonné hmoty, sýry a volební hlasy Miloš  Kaláb
28. 12. 2007 Pornoproducentka v České televizi? Štěpán  Kotrba
24. 12. 2007 Věčný pekelný žalář Giovanni Battista Manni
24. 12. 2007 Jak Bohuslava Balbína bolely zuby
24. 12. 2007 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
16. 12. 2007 Hospodaření OSBL za listopad 2007

Genderová nerovnost ve společnosti RSS 2.0      Historie >
31. 12. 2007 Jak mě dohnaly Vánoce Anna  Čurdová
18. 12. 2007 Baby boom po česku aneb hloupá vláda a partner, který vás uživí Anna  Čurdová
30. 11. 2007 Jesle jako norma? Ne. Jesle a školky jako pomocná ruka Anna  Čurdová
29. 11. 2007 Násilí jako komunikační strategie "bezmocných" Jan  Paul
29. 11. 2007 Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka? Anna  Čurdová
28. 11. 2007 Hledám služku pro Topolánka. Zn: Musím na schůzi výboru pro slaďování veřejného a rodinného života. Anna  Čurdová
26. 11. 2007 Gladiátoři v cirku se měli šanci bránit, ženy o tuto šanci musí ještě dnes bojovat Anna  Čurdová
15. 11. 2007 Idea princezny a masová manipulace Sandra  Wain
6. 11. 2007 Tři roky po absolutoriu vysoké školy mají ženy o 1000 liber nižší plat než muži   
23. 10. 2007 České ženy o budoucnosti země Zdeňka  Petáková
18. 10. 2007 Náhradní výživné znovu na scéně aneb ODS chce zakázat rozvody Anna  Čurdová
12. 10. 2007 Čurdová: Talmanová jako "expertka na slaďování"? Anna  Čurdová
3. 10. 2007 Čurdová: ČSSD je na straně samoživitelů a samoživitelek Anna  Čurdová
12. 9. 2007 Poznámečka k volebnímu právu muslimek Lenka  Vytlačilová
10. 9. 2007 Svoboda za peníze je otroctvím Sandra  Wain