Příklad myslícího senátora v roli starostenské hlavy: spravuje město a v tom městě, chceš-li parkovat, musíš hodit do parkovací mašiny deset korun a padesát haléřů. Sehnat padesátník může být frustrující, i k namíchnutí, či jinak řečeno. Na mou otázku, kdo je starosta podivuhodného města odvětil parkovací správce -- Onzatonemůže. Divné jméno, podobné kolegovi vojínu Františku Nechoďdomovi, kterého po zadržení na policejní strážnici zfackovali, neboť mysleli, že František si z nich tropí humor. Nu, dnes se snad prý nefackuje, i když, čert nikdy nespí. Jenže, mezi totalitním a demokratickým fackováním je rozdíl -- dnes padne facka z rozčilení, dříve padala jedna za druhou i pro čirou zábavu.

Zpátky ke zbytečné panice občanstva.

Radar tehdy před deseti lety byl velmi pohyblivý a monitoroval Prahu, okolí, Petřínské sady a stráně -- pohyboval se i Kinskou zahradou a udržoval pana doktora v napětí z náhodného odhalení. Typ radaru s krycím názvem Foxteriér zaznamenal zřejmě první pozitivní zjištění, že když radar, pak u právě nás, když právě u nás, tak určitě tam, kde prý bloumala i babička Mary s dvěma kolty za pasem, jak zaznamenáno v klasické písni... Zaručeno to však není, zdroje v našem regionu jsou nespolehlivé a občas zavádějí prokurátory profesionální i ochotnické na falešné stopy -- v zájmu občanů, vládních a jinak zmocněných jedinců. U nás jsou zdroje ukecané, najmuté, falešné, amatérské, dílčí, zneuznané a podplacené nebo zakřiknuté.

Takže, občané: Radara pana doktora Pitharta netřeba se obávat. Je čistě obranný, neohrožuje na zdraví spoluobčany a je výkonný pro zaneprázdněné bytosti. Pokud se pořídíme, inspirováni panem doktorem, každý svého Radara, bude na světě pěkně. Více Radarů z Petřína nám je potřeba!

A pamatujme si, že není radar jako Radar.