Měli bychom si uvědomit, že tahle praxe vyhovuje především nejrůznějším extrémistům. Nutí lidi se zařazovat do některého "stáda".

Jsou-li mé názory spíše pravicové a liberální, pak mne "cosi" nutí automaticky souhlasit s vybudováním základny -- prostě proto, že se nepovažuji za levičáka. Nesouhlasím-li se základnou, mám výčitky svědomí, že "oslabuji" pravicový blok a i přes svůj nesouhlas mne opět "cosi" nutí případné argumenty ve prospěch základny přijímat ochotněji a vstřícněji, než protiargumenty.

Jsou-li mé názory levicové, jsem hnán do jednoho houfu s odpůrci základny, přesto, že třeba mně osobně by byla existence radaru u nás lhostejná, případně bych jej nepovažoval za něco zcela nepřijatelného. A v tomto "houfu" se potkávám s lidmi, jejichž postoje mi jsou jinak zcela protivné a za normálních okolností bych s nimi třeba ani nechtěl nijak komunikovat.

O to spíš jsou v mimořádně obtížné situaci zásadní odpůrci základny, za normálních okolností zcela politicky neutrální, po nichž však lačně natahují svá chapadla, zbytnělá všeobecným odporem k základně, různé levicové, namnoze i extrémistické organizace a skupiny.

Je to velmi nedobrý a nešťastný stav, který středem společnosti staví skoro nepřekonatelnou bariéru.

Tady ovšem nelze nezmínit skutečně zásadní (až osudovou) chybu vlády. Ta totiž tuto polarizaci sama vyvolává. Zaměnila vlastní (nejspíš menšinový), názor za vůli této země, kterou musí prosadit stůj co stůj. Naprosto tím popřela ten nejzákladnější demokratický princip, že ve své zemi jsou jediným suverénem její občané a jejich většinové přání je to jediné, co je třeba respektovat.

Situace je o to horší, že přinejmenším až doposud nebyly oficiální struktury schopny předložit žádný opravdu pádný argument, který by vybudování základny u nás racionálně zdůvodňoval. Místo toho hraje na emoce, mlží a dokonce doslova plácá nesmysly. Rizika, která by si žádný jen trochu rozumně uvažující člověk neodvážil podceňovat bagatelizuje, tvrdí, že neexistují, že je to jen strašení malých dětí. Když už si neví rady, přilepí svým odpůrcům (rozuměj: odpůrcům základny) nálepku levičáků. Vedle toho se snaží dusit argumentaci odpůrců základny v médiích, omezovat jejich přístup do nich, zesměšňovat je a více, či méně skrytě dokonce i strašit např. zástupce obcí a měst tím, že pokud nebudou spolupracovat, nemohou čekat, že by stát měl pochopení pro jejich potřeby. Současně se snaží vyvolávat dojem, že naopak souhlas se základnou přinese nebývalé blaho a ohromné výhody, o nichž se nikomu ani nesní.... Že je takové jednání neupřímné, možná i směšné, ale určitě urážlivé vůči občanům této země, je jasné kdekomu a sotva pomůže najít této vládě širší podporu pro své záměry, i kdyby se týkaly něčeho jiného. Že tímhle jsou ohrožovány i samotné politické strany, zúčastněné v současné vládě, není třeba připomínat.

Téměř hysterické a tvrdošíjné odmítání referenda k otázce, která tak zásadně rozděluje společnost i její politické struktury pak nastoluje otázku, zda vůbec je demokratická tato vláda a jaké vůbec skutečné důvody ji nutí tak stůj co stůj prosadit právě vybudování základny.

Připusťme ovšem, že i postup druhé strany je někdy neseriozní. Je však třeba na jeho obhajobu uvést, že těžko někdo může požadovat seriozní debatu, když prostě vůbec nedá k disposici relevantní informace, které by takovou debatu umožnily. Je přirozené, že pak se objeví řada nejrůznějších fám, podezření, nepřesností i omylů. Nehledě na to, že jsou i tací, pro které je otázka základny opravdu jen záminkou, jak relativizovat a zpochybňovat demokratický vývoj v této zemi. Důkazem toho, že se tu situace změnila k lepšímu je právě fakt, že i tohle je nyní možné u nás otevřeně tvrdit. Je ale obrovskou politickou odpovědností vlády, že svým jednáním dává právě nepřátelům demokracie do rukou ty nejsilnější argumenty.

Když se pokusíme hledět na záležitost radarové základy bez emocí, bude třeba si seriozně odpovědět na dva okruhy otázek:

1. To, co se týká samotné základny:

• -proč má být vůbec vybudována a proč právě v ČR;
• jaké mají být parametry celého zařízení (výkon, příkon a řada dalších technických údajů, které lze zveřejnit);
• jaká případná rizika může provoz zařízení znamenat pro lidi, přírodu a pro provoz jiných, zejména civilních zařízení, jak je případně zajištěno, aby byla taková rizika eliminována nebo aspoň minimalizována;
• jaké zařízení bude dodávat radarové základně energii a jak je to s případnými riziky, spojenými s provozem takového energetického zařízení;
• jaká případná státněbezpečnostní rizika by znamenalo umístění základny na našem území a její provoz;
• jak přesně případně přispěje základna a její provoz obranyschopnosti naší země a jak zvýší její bezpečnost;
• jaká případná ekonomická rizika může přinést umístění základny a její provoz pro naši zemi a jak by byla kompenzována;
• jaká by základna a její provoz představovaly omezení pro občany tohoto státu, zejména pak pro obyvatele, žijící v bezprostřední blízkosti základny a jak by tato omezení, škody a ztráty byly kompenzovány;
• jakému právnímu režimu by podléhala základna, její provoz a její personál a jakému právnímu režimu by podléhal cizí personál základny mimo její hranice, jak by byly řešeny představitelné konflikty a jak by byly řešeny (kompenzovány) případné škody způsobené obyvatelstvu nebo obecně této zemi provozem základny, možnými haváriemi apod.;
• jak bude zajištěna bezpečnost základny a zejména bezpečnost jejího okolí, kdo o tuto bezpečnost bude dbát a jakými prostředky;
• zda by předpokládaný rozsah základny byl definitivní včetně jejího vybavení nebo zda by se do budoucna předpokládaly v tomto směru nějaké změny a jaké;
• jak funkční je systém, jehož má být základna součástí a jaká je spolehlivost tohoto systému, jak je zajištěn před zneužitím pro jiné účely.

2. Otázky čistě politické:

• zda jde v případě vybudování a provozu základny o zásah do národní suverenity ČR;
• jak je zajištěn, pokud základna představuje zásah do suverenity země, souhlas jediného suveréna -- občanů ČR;
• zda tu existuje jednoznačný politický mandát reprezentace země, její vlády, prezidenta a Parlamentu k závazku tohoto typu a není-li tu, jak jej lze dosáhnout při dodržení všech demokratických principů a Listiny základních práv;
• zda je tu nějaký náš jednoznačný mezinárodněpolitický závazek, který by nám ukládal povinnost s takovým zařízením na našem území souhlasit;
• zda je základna věcí pouze bilaterální dohody s USA, nebo je nepochybné, že bude zařazena do struktur NATO nebo EU v rámci jejich bezpečnostní a obranné politiky a zda tak již bylo případně rozhodnuto a jakým způsobem;
• k obraně kterých zemí má základna sloužit a jakým způsobem se tak bude dít;
• proti kterým zemím, organizacím a skupinám má být základna vybudována a jak konkrétně bude toto její určení naplňováno;
• jaké kontrolní mechanismy a dohody zabezpečí, že bude za všech okolností garantováno, že základny nebude možno použít proti zájmům občanů této země, nebo zda nelze takové garance poskytnout;
• zda byly nebo jsou využity všechny dostupné nebo myslitelné prostředky, jimiž lze jednoznačně a transparentně ověřit většinový souhlas občanů ČR s vybudováním a provozem základny, případně jak a zda má být nebo bude takových prostředků využito a pokud ne, proč se tak nemůže nebo nemá stát.

Těch otázek by jistě bylo ještě mnohem, mnohem víc, ale mám zato, že i při seriozních odpovědích na alespoň tyto zde, bychom se vyvarovali zhoubné polarizace naší společnosti, která ve svých důsledcích může vést až k potlačování a nerespektování základních lidských a občanských práv a k návratu hluboko do doby před rokem 1989.

A určitě by bylo pak možno i celou otázku základny vyřešit bez jakýchkoli emocí a v souladu s vůlí těch, kteří jediní jsou povoláni v této zemi vládnout -- jejích občanů, nás všech.