Nemá s ním co společného ani Unie, je to ryze dvoustranná záležitost: arogantní světové mocnosti, která běžně porušuje mezinárodní právo (první bombardování Somálska bylo za Clintona, farmaceutická továrna zřejmě vypadala ze vzduchu jako laboratoř na bojové látky), a malinké republiky, která dělá vše pro to, aby měla další čárku k dobru. Možná by se do diskuse o radaru mohl konečně vložit i dramatik Havel, který chtěl začátkem 90. let zrušit jak Varšavský, tak Severoatlantický pakt, a který se zesměšnil ostudným podpisem dopisu schvalujícího invazi do Iráku.

Současná vláda, vzniklá z mnohaměsíčního trapného přešlapování na místě, se vytasila s americko-brdskou základnou doslova po pár hodinách své existence. Ani jedna z partají nemá tuhle záležitost ve svém volebním programu, přesto to na první pohled vypadá, že je rozhodnuto. Na ulici se demonstruje, ačkoli je to úředně zakázáno, a předáci ODS zasedají.

Politici si zkrátka dělají, co je napadne, na veřejnost kašlou. Zadlužené Spojené státy s obrovskou okupační armádou mimo své území rozjíždějí nesmyslné závody ve zbrojení. Rakety, které by dopadly na San Francisko, jsou asi tak reálné jako Saddámovy chemikálie v pojízdných laboratořích. Zároveň bylo jednoduše dokázáno, že by ani neletěly směrem západním, ale východním, nikoli přes Evropu. USA nafukují chiméru darebáckých států, jejichž představitelé už už sahají na červený knoflík kdovíjakých zbraní. (Přitom o arzenálu něco vědí, vždyť ty darebáky obvykle vyzbrojily!)

Radar není zapotřebí, eventuální výhody včetně ekonomických jsou sporné, politické výhody nulové, důsledky problematické. Žádná ze "starých" unijních zemí by na to nekývla. Proč je tedy český prezident náhle tak hrr, když ještě nedávno hlásal, že jsme citliví na cizí armádu v zemi? Zřejmě proto, že radar je příjemně antiunijní záležitostí.

Kývnout Američanům na vojenské zařízení je asi tak prozíravé, jako bylo v roce 1988 vstoupit do KSČ. Příští rok budou v USA volby. Lze očekávat nejenom změnu v americké zahraniční politice, a to pravděpodobně ne kosmetickou, ale i určité distancování od soušasného prezidenta a některých jím fanaticky prosazovaných kroků. Jak se na nás bude dívat příští americká administrativa? Nebude radar náhle na obtíž?

Odpor proti Američanům není populární, jak soudí Ludvík Vaculík. Je opodstatněný. Ikona demokratického světa už dávno není, co dřív. Nemusíme jim být furt za něco vděční. A tohle poklonkování by nám mohlo jednou přijít draho.