2. 2. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
2. 2. 2007

Generál Balujevskij exkluzivně pro čtenáře ATM a Britských listů

Protiraketová obrana USA v Evropě - nutnost nebo recidiva studené války?

Americká raketová základna na území Česka  - TÉMA BL Nezávislý vojensko odborný měsíčník ATM - Armády, technika, militaria ve svém únorovém čísle, které je v prodeji ode dneška, zveřejnil rozhovor s náčelníkem generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace - prvním zástupcem ministra obrany Ruské federace armádním generálem Jurijem Nikolajevičem Balujevským.

Generál v něm odpovídá na sedm otázek, které mu redakce ATM zaslala v závěru minulého roku prostřednictvím tiskové služby ruského ministerstva obrany. Čtenářům Britských listů nabízíme texty rozhovoru v ruském originále i v překladu do češtiny.

Jaký je podle Vašeho názoru záměr vybudování systému protiraketové obrany USA v Evropě a jaká bude efektivita tohoto systému?
Při posuzování záměru rozmístit v Evropě základnu globální protiraketové obrany USA je nutné vzít do úvahy okolnost, že systémy protiraketové obrany nejsou čistě obranným typem zbraně. Přes to, že jsou označovány jako "obranné", mají tyto systémy podstatný vliv na strategickou rovnováhu jak na regionální úrovni, tak v globálním měřítku. Pochopení "dvojího určení" systémů PRO vedlo v době vrcholící studené války k uzavření Smlouvy o protiraketové obraně mezi SSSR a USA (Smlouva ABM, podepsaná v roce 1972, jejíž platnost skončila v roce 2002 poté, co ji Spojené státy jednostranně vypověděly − pozn. red.). Tato smlouva byla po řadu let podle všeobecného mínění úhelným kamenem strategické stability, který omezoval závody ve zbrojení v oblasti raketových systémů.
Nyní se situace ve světě podstatně změnila. Pravděpodobnost použití jaderných raket v masovém měřítku je malá. Vztahy mezi státy se začínají budovat na základě dialogu a respektu k zájmům partnerů. A na pozadí tohoto celkově pozitivního vývoje Spojené státy vyvíjejí snahy o rozmístění další základny globálního systému protiraketové obrany v Evropě.
V nových podmínkách zůstalo faktické určení strategického systému protiraketové obrany nezměněno: jde o další pokus změnit rovnováhu sil, znehodnotit jaderný potenciál "pravděpodobného protivníka". Možnost využití systému protiraketové obrany k eliminaci hrozby terorismu je diskutabilní.
Z pohledu vojenských představitelů USA zapadá umístění základny PRO mimo vlastní území do rámce "strategie globální nadvlády", kterou uskutečňují Spojené státy. Toto rozmístění potenciálně umožňuje prodloužit čas potřebný pro analýzu situace a přijetí rozhodnutí o odvetných opatřeních, vytváří podmínky pro organizaci zachycení raket útočících na území Spojených států v maximální vzdálenosti od něj. Možnosti základny PRO bude dále možno neustále rozšiřovat, například cestou rozmístění dalších antiraket, modernizace informačních prostředků a jejich softwaru. Nikoliv bezvýznamná je i skutečnost, že střepiny jak ze sestřelených (nebo pouze poškozených) balistických raket, tak z antiraket dopadnou mimo území USA. Nevylučujeme také možnost využití odpalovacích šachet antiraket protiraketové obrany k rozmístění útočných balistických raket.
Spolu s řešením vojenských úkolů může být dosaženo i vojensko-politických cílů. Například poprvé budou v Evropě rozmístěny strategické objekty, které budou mít status exteritoriality. To v podstatě znamená, že patnáct let po skončení studené války se Evropa nedokáže obejít bez intenzívní americké péče, bez rozšiřování americké vojenské přítomnosti, kvůli které jsou evropské státy připraveny obětovat část své suverenity.
To, že se v Evropě objeví objekty americké protiraketové obrany, bude další demonstrací nových možností USA při dosahování vlastních cílů bez toho, aby bylo přijato konsolidované rozhodnutí NATO, na základě bilaterálních dohod. Zároveň s tím bude spojencům nabídnuta "propracovaná" architektura protiraketové obrany v Evropě, do které by mohly jakožto funkční doplněk být integrovány "skromné" prostředky protivzdušné a protiraketové obrany NATO. Tímto způsobem budou ukončeny diskuse s těmi partnery, kteří mají "jiný názor".
Pokud jde o efektivnost tohoto systému, je zatím předčasné vyslovovat jakákoliv hodnocení. To, o čem nepochybujeme, je skutečnost, že možnostem zajištění protiraketové obrany spojenců bude věnována široká reklamní kampaň. Nicméně zatím půjde pouze o deklaraci, neboť vzhledem k vysokému riziku spojenému s použitím a vyzkoušením systému protiraketové obrany nebude možné provést vyhodnocení bojových možností základny přímo na místě. Na potvrzení účinnosti systému mohou být prezentovány výsledky počítačové simulace, podporující ty či ony závěry.
Vzhledem k velkému množství faktorů, které mají vliv na efektivitu systému PRO, mohou reálné zhodnocení jejích možností provést pouze kvalifikovaní odborníci disponující speciálními znalostmi. O negativních důsledcích spojených s umístěním takovéhoto objektu toho mnoho řečeno nebude.
Jak Ruská federace vnímá plány NATO na vybudování vlastního systému PRO?
Je nám známo, že v roce 2005 se NATO začalo zabývat koncepcí vybudování systému PRO v Evropě. Jak nás kolegové z NATO informovali, v rámci tohoto programu se vyhodnocují možnosti, jak pro účely protiraketové obrany využít různých prostředků protivzdušné a protiraketové obrany, které již existují v zemích NATO nebo mají být rozpracovány v dohledné době.
Tuto práci vnímáme celkem vzato kladně. Navíc v rámci spolupráce Rusko-NATO, jejíž základní směry byly definovány v roce 2002 v Římě, spolupracujeme s Aliancí i v oblasti nestrategické PRO. Hlavní cíl, který si klademe při realizaci této spolupráce, je nedopustit nové rozdělení Evropy na základě kritéria účasti v práci na protiraketové obraně.
Pokud jde o naši spolupráci s NATO, máme již určité výsledky. Například odborníci připravili společné hodnocení raketových hrozeb, které se potenciálně mohou týkat evropských států a Ruska. Při formulování celkového hodnocení se analyzovaly vojenské, technické a politické podmínky, za nichž by mohla vzniknout situace, která by provokovala raketové údery proti území evropských států. Odborníci dospěli k jednoznačnému závěru: dnes můžeme hovořit o protiraketové obraně bojiště, která může vyžadovat vytvoření jednotek taktické PRO. Tyto jednotky by v případě nutnosti mohly být operativně rozvinuty v libovolném regionu k obraně vojenských a administrativních objektů před balistickými raketami s dosahem 3000−4000 km. Jak ruští specialisté, tak odborníci z NATO tedy potvrdili, že není nutné budovat "širokospektrální" protiraketovou obranu.
Na tomto základě byl zformován a realizuje se program zkoumání možností společného využití prostředků protivzdušné obrany - protiraketové obrany jak ruské výroby, tak ze zemí NATO. Již existují některé zajímavé výsledky, které mohou být využity v budoucnu.
Naši spolupráci s NATO spojujeme s realizací plánů integrace aliančního systému PRO s evropským segmentem strategické protiraketové obrany USA. Skutečnost, že se takové plány rozpracovávají, vyplývá z vyjádření některých představitelů NATO. Například zástupce generálního tajemníka NATO M. Billingslea, který měl ještě před nedávnem na starost spolupráci Ruska a NATO v protiraketové oblasti, v jednom ze svých rozhovorů prohlásil, že protiraketová obrana NATO nemá perspektivu bez spojení s globální protiraketovou obranou USA. Můžeme se ptát, jakým způsobem se ve stanovisku zástupce generálního tajemníka NATO odrazily závěry o efektivnosti uskupení protiraketové obrany, ke kterým společně dospěli experti NATO a Ruska. Jestliže společně dosažené výsledky končí "v koši", pak bychom se měli zamyslet nad tím, nakolik je účelné mrhat prostředky na takto zbytečnou práci.
Američané hovoří o čistě obranném určení svého systému PRO. Souhlasíte s tímto tvrzením nebo považujete takovýto systém za potenciální hrozbu pro Rusko?
Jak jsem již konstatoval, hovořit o hodnocení reálných možností protiraketové obrany USA v Evropě je zatím předčasné. Nicméně pokud vezmeme v úvahu plány na rozmístění součástí americké protiraketové obranyv blízkosti ruských hranic (raketová základna v Polsku a systém radiolokačního a informačního zabezpečení v České republice) a jestliže známe předpokládané technické parametry informačních a palebných prostředků, můžeme s dostatečnou jistotou konstatovat, že nehledě na veškerá prohlášení o tom, že tyto prostředky nejsou namířeny proti Rusku, budou mít schopnost případně ovlivnit ruský potenciál odrazování (překládá se také jako odstrašování, angl. deterrent capacity − pozn. red). Takovéto kroky se přitom podnikají v době, kdy Rusko plní své závazky v oblasti jaderného odzbrojování, které předpokládají podstatné snížení počtu nosičů a jaderných hlavic. Proto je tvrzení o omezených možnostech základny PRO, nesrovnatelných s ruským potenciálem sil odrazování, v lepším případě zbožným přáním.
Při hodnocení potenciálních možností základny protiraketové obrany USA v Evropě chápeme, že konfigurace, o níž se hovoří, není konečná a může se rozšiřovat. Koncepce budování PRO v USA má "otevřený" charakter a neustále se dopracovává s ohledem na výsledky zkoušek. Zatím probíhá testování součástí, optimalizují se složení a možnosti jednotlivých subsystémů. Dolaďují se algoritmy bojového řízení. Podle výsledků zkoušek mohou být jednotlivé součásti posíleny a tyto výsledky budou bezpochyby zohledněny i u evropské základny.
Základna protiraketové obrany ve východní Evropě bude také vyžadovat odpovídající informační zabezpečení. Proto se budou dále hledat místa pro dislokaci dalších radiolokačních systémů vyhledávání a sledování cílů. Nelze vyloučit, že budou shledány důvody pro to, aby tato nová místa byla "nalezena" ještě blíže k ruským hranicím.
Naše znepokojení vyvolávají i možné následky zasažení balistických raket v blízkosti našich hranic nebo dokonce nad našim územím. Takovéto situace jsou velmi pravděpodobné, neboť zničit balistickou raketu vyzbrojenou jadernou hlavicí nebo jiným prostředkem hromadného ničení bez následků v atmosféře či na zemském povrchu je prakticky nemožné. Evropané možná nemají námitky proti tomu, že na jejich území bude v zájmu obrany jejich "vzdáleného spojence" dopadat to, co vznikne v důsledku zničení raket. V Rusku však vzniká otázka, proč by naši občané měli být rukojmími situace, kdy rozhodnutí vedoucí k vyprovokování konfliktu činí někdo jiný než my a jeho následky padají na naše hlavy.
V případě, že bude přijato rozhodnutí o rozmístění prvků protiraketové obrany USA v Evropě (Polsko, Česká republika), jaká odvetná opatření bude možné očekávat ze strany Ruska?
Samozřejmě nemůžeme pasivně přihlížet tomu, jak se v blízkosti našich hranic budují vojenské objekty, které mohou ohrozit strategickou stabilitu a bezpečnost Ruské federace. Studujeme různé možnosti vývoje událostí, propracováváme možné varianty reagování, včetně opatření politického a vojenského charakteru -- i těch, která směřují ke zvyšování schopností našich raketových sil překonávat protiraketovou obranu. Do výzbroje ruských raketových vojsk strategického určení jsou například již zařazovány nové raketové systémy Topol-M (viz ATM 1/2007 -- pozn. red.), které mají vysoký potenciál překonávání PRO.
Již jsem se zmiňoval o naší spolupráci s NATO v oblasti protiraketové obrany. Po řadu let byl tento projekt poměrně úspěšný a vzájemně výhodný, dokazoval novou úroveň transparentnosti a důvěry mezi Ruskem a Aliancí. Bohužel, Polsko a Česká republika, které v honbě za iluzorními "výhodami" usilují o rozmístění prvků protiraketové obrany USA na svém území, se stávají generátory rozbíjení procesu utváření nových vztahů.
Jestliže hovoříme o důsledcích rozmísťování prostředků protiraketové obrany USA v Evropě, musíme mít na paměti, že tento proces bedlivě sleduje nejen Rusko, ale i další členové mezinárodního společenství. Obecná představa, že rozmístění prvků globálního systému protiraketové obrany USA v Evropě přispěje k tomu, že se některé země vzdají svých raketových programů, je podle mého názoru neopodstatněná. Pro příklad mohu uvést již zmíněnou Smlouvu ABM, která omezovala rozmisťování systémů protiraketové obrany z toho důvodu, aby se nevyvolávaly závody v raketovém zbrojení mezi SSSR a USA. Dnes se na to zapomíná.
Princip odrazování funguje i v současných podmínkách. Rozmísťování protiraketových systémů se stane pobídkou ke zdokonalování raketových zbraňových systémů ve světě, vylepšování jejich možností působit neodvratné škody v podmínkách soubojů s protiraketovými systémy. Naše znepokojení vyvolává i ta skutečnost, že ačkoliv sami nejsme iniciátory závodů v raketovém zbrojení, mohou se odehrávat v blízkosti našich hranic, což bude i nás nutit k adekvátní reakci.
Nemohu také nezmínit možný růst teroristických aktivit u raketových základen v Evropě. Důvodem, proč se infrastruktura základen může stát přitažlivým cílem pro různé provokace, je předpokládaný široký společenský ohlas případného teroristického útoku.
V průběhu rozhovorů o rozmístění prvků protiraketové obrany USA v České republice Američané tvrdí, že systém je namířen výhradně proti potenciální hrozbě tzv. problémových států. Prohlašují, že zároveň se tento "ochranný deštník" otevře i nad Českou republikou a dalšími evropskými spojenci. Považujete to za technologicky možné?
Jakýkoliv zbrojní systém, který stát rozmísťuje mimo své svrchované území, je tím spíše orientován na obranu jeho národních zájmů. Obrana spojenců bude až druhořadá − zvláště v případě, jestliže se spojenci nepodílejí na řízení systému.
Pokud to budeme aplikovat na základny protiraketové obrany USA v Evropě, lze s velkou mírou pravděpodobnosti předpokládat, že jejich hlavním úkolem bude odvrátit či minimalizovat následky raketového útoku na objekty v USA. Vzhledem k vysoké ceně antiraket a jejich omezenému počtu budou tyto cenné zdroje v první řadě využívány ke zničení raket útočících na území Spojených států. Z technologického hlediska jsou antirakety odpalované z podzemních sil koncipovány jako prostředek boje proti strategickým balistickým raketám a proto nemusí být vždy účinné proti raketám krátkého a středního dosahu, které se dnes ve světě šíří. Takovéto určení antiraket odpalovaných z podzemních sil posiluje naše obavy v souvislosti s rozmísťováním systému protiraketové obrany USA v Evropě vzhledem k tomu, že strategické balistické rakety se nacházejí v arzenálech pouze tří evropských zemí -- Velké Británie, Francie a Ruska.
Technologická proveditelnost protiraketového "deštníku" nad Evropou a zejména Českou republikou -- to je předmět pro podrobné zkoumání odborníky. Z vojenského hlediska je samozřejmě možné položit iniciátorům tohoto projektu řadu otázek. Například jak a kdo bude rozhodovat o otázkách stanovení priorit při ochraně objektů? Bude část antiraket rezervována pro obranu území USA nebo například pro objekty na území České republiky? Co bude s neutrálními evropskými státy nebo se státy, jež nejsou členy NATO, které se, podobně jako Rusko, mohou ocitnout v oblasti spadu úlomků antiraket a zbytků bojových hlavic útočících balistických raket? Odpovědi na tyto a další otázky se dotýkají všech obyvatel Evropy.
Chtěl bych upozornit také na nekorektnost termínu, který se používá k definování toho, proti komu je systém protiraketové obrany určen. Mám teď na mysli termín "problémové státy".
Seznam "problémových států" ("rogue states") byl vytvořen ve Spojených státech na základě volně formulovaných a ne zcela jasných kriterií. Takovýto přístup se zdá být dosti nebezpečný, neboť ani jeden stát na světě si nemůže být jist, že se jednoho krásného dne na tomto seznamu neocitne. A jakmile se někdo na tuto "černou listinu" dostane, je "uzákoněno" i namíření PRO proti němu.
Jaké jsou z vašeho pohledu současné nejzávažnější hrozby pro bezpečnost Ruské federace?
Celé spektrum vojenských hrozeb, s nimiž se Rusko může střetnout v nejbližší, střednědobé i dlouhodobé perspektivě je v zásadě možné rozdělit na globální, regionální a netradiční (někdy označované jako "asymetrické" -- pozn. red.).
Globální hrozby představují možnost narušení řízení státu a armády, vyřazení z činnosti důležitých objektů, které jsou rozhodující pro stabilitu ekonomického potenciálu. Takové následky může mít v první řadě použití jaderných a dalších zbraní hromadného ničení proti území Ruska. Možnostem spolehlivého odvrácení globálních hrozeb věnuje ruská vláda neustále tu největší pozornost.
Dalším typem jsou hrozby regionální. Z velké části jsou dány přítomností konfliktního potenciálu podél ruských hranic, jehož růst byl v poslední době vyvolán ekonomickým a technologickým soupeřením o odbytiště, zdroje surovin a levnou pracovní sílu.
Pokud jde o netradiční hrozby, pod tímto pojmem se chápou bezpečnostní rizika související s mezinárodním zločinem, teroristickými a separatistickými organizacemi, šířením raketových technologií. Je to obchod s drogami, pašování zbraní a vojenské techniky a také nebezpečí vzniku ekologických a průmyslových katastrof. Z tohoto výčtu bude vhodné zvláště zdůraznit zejména terorismus, který postupně získává globální a stále agresivnější povahu a v současné době se objektivně stal jedním z nejvážnějších problémů celého lidstva. Uvědomění si nebezpečí, jehož původcem je protivník v podobě teroristické "internacionály", podstatně sblížilo politické přístupy ve světě k zamezení všech projevů terorismu a také názory na silová opatření k jeho neutralizaci.
Na základě takovéhoto vyhodnocení bezpečnostních hrozeb uskutečňujeme budování a zdokonalování vojenské organizaci ruského státu.
Jaký je přístup Ruské federace k protiraketové obraně vlastního území?
Při utváření ruských přístupů k řešení otázek protiraketové obrany se držíme následujících názorů.
Podle našeho mínění jsou systémy protiraketové obrany strategického určení destabilizujícím prvkem, který může vyvolat závody v raketovém zbrojení. Vytváření systémů PRO, natož jejich rozmísťování v konkrétních geografických regionech, proto musí být přiměřené raketové hrozbě. Systém PRO není nutno vytvářet, jak se říká, "do zásoby". Proto nemáme plány na rozmísťování systémů PRO v širokém měřítku.
Zároveň je známo, že v Ruské federaci funguje systém protiraketové obrany, který je rozmístěn v blízkosti Moskvy. Tento systém vznikal v době "studené války" v naprostém souladu s požadavky Smlouvy ABM. Jak známo, omezení ukládaná Smlouvou pokud jde o dimenze, okruh rozmístění a parametry systému byla poměrně tvrdá. A co je nejdůležitější, bylo konstatováno, že tento systém nenarušuje mezinárodní rovnováhu sil. Máme také prostředky PVO-PRO, které dnes jsou maximálně adekvátní stávající úrovni rozšíření raket.
V Rusku disponujeme dostatečnými zkušenostmi s vytvářením a testováním systémů protiraketové obrany, které umožňují ruským specialistům objektivně vyhodnocovat možnosti libovolného protiraketového projektu. To, čím jsme si však naprosto jisti, je, že systém protiraketové obrany neposkytuje jistotu pokud jde o bezvýhradnou ochranu obyvatelstva a vojenských objektů před raketovými údery, přičemž hodnota takovýchto projektů je nesouměřitelná s náklady na jejich vytvoření. Jakákoliv změna v raketové rovnováze bude neustále vyžadovat zdokonalování systémů protiraketové obrany, a na to bude opět nutno vyčleňovat značné prostředky, které bude zase třeba odebírat z jiných projektů, jež by mohly podstatnějším způsobem přispět k obranyschopnosti. Situace se bude podobat honičce za vlastním stínem.
Proto se ve vztahu k protiraketové obraně držíme pragmatického přístupu a postupujeme podle zásady: neškodit, nevyvolávat situaci, při níž se obranyschopnost nezvýší a prostředky budou promrhány. Abychom mohli takovýto přístup uskutečňovat s maximální efektivitou, jsme připraveni i ke spolupráci v oblasti protiraketové obrany na základě vzájemné výhodnosti.

Autor je náčelníkem generálního štábu Ozbrojených sil Ruské federace


Американская противоракетная оборона в Европе: необходимость или рецидив холодной войны ?

Каковы, по Вашему мнению, замысел создания и эффективность системы ПРО США в Европе?
При определении замысла развертывания в Европе позиционного района глобальной ПРО США, необходимо учитывать, что системы ПРО не являются в чистом виде оборонительным видом оружия. Несмотря на свое «оборонительное» наименование, такие системы оказывают существенное влияние на стратегический баланс, как на региональном уровне, так и в глобальном масштабе. Понимание «двойного назначения» систем ПРО привело к заключению между СССР и США в разгар холодной войны Договора по ПРО. Этот договор по общему признанию в течение многих лет являлся «краеугольным камнем» стратегической стабильности, ограничивая гонку ракетных систем вооружения.
Сегодня ситуация в мире существенно изменилась. Вероятность широкомасштабного применения ракетно-ядерных средств мала. Отношения между государствами начинают строиться на основе диалога и уважительного отношения к интересам партнеров. И на этом, в целом позитивном фоне, США предпринимают усилия по развертыванию в Европе еще одного позиционного района глобальной системы противоракетной обороны.
В новых условиях фактическое назначение стратегической системы противоракетной обороны осталось неизменным: очередной раз предпринимается попытка изменить баланс сил, обесценить ракетно-ядерный потенциал «вероятного противника». Возможность использования систем ПРО для устранения террористической угрозы носит дискуссионный характер.
С точки зрения военного руководства США размещение позиционного района ПРО вне национальной территории укладывается в рамки «стратегии глобального доминирования», реализуемой США. Этот район потенциально позволяет увеличить время, необходимое для анализа ситуации и принятия решения об ответных действиях, создает условия для организации перехвата атакующих территорию США ракет на максимальном удалении. В дальнейшем возможности района ПРО можно будет постоянно наращивать, например, за счет размещения дополнительных перехватчиков, модернизации информационных средств и их программного обеспечения. Немаловажно и то, что осколки как перехваченных (или только поврежденных) баллистических ракет и ракет-перехвачиков останутся вне территории США. Мы не исключаем возможность использования шахтных пусковых установок ракет-перехватчиков ПРО для размещения ударных баллистических ракет.
Наряду с решением военных задач могут быть достигнуты и военно-политические цели. Например, впервые в Европе будут развернуты стратегические объекты, обладающие экстерриториальным статусом. По сути это означает, что через пятнадцать лет после окончания холодной войны Европа не способна обойтись без усиленной американской опеки, без расширения американского военного присутствия, ради которого европейские государства готовы пожертвовать частью своего суверенитета.
Появление объектов американской ПРО в Европе еще раз продемонстрирует новые возможности США по достижению своих целей без принятия консолидированного решения НАТО, на основе двусторонних договоренностей. Наряду с этим, союзникам будет предложена «отработанная» архитектура противоракетной обороны в Европе, куда могли бы быть интегрированы в качестве функционального дополнения «скромные» натовские средства ПВО-ПРО. Таким образом, дискуссии с некоторыми партнерами, имеющими «особое мнение», будут пресечены.
Что касается эффективности этой системы, то сейчас еще рано давать какие-либо оценки. В чем мы не сомневаемся, так это в том, что возможности обеспечения противоракетной защиты союзников будут широко разрекламированы. Однако пока это будет только декларация, т.к. из-за высоких рисков, связанных с применением и испытанием системы ПРО, проведение оценок боевых возможностей на месте базирования будет невозможно. Для подтверждения эффективности системы могут быть представлены результаты компьютерного моделирования, подкрепляющие те или иные выводы. Из-за большого количества факторов, влияющих на эффективность системы ПРО, реальную оценку ее возможностей могут провести только квалифицированные эксперты, обладающие специальными знаниями. О негативных последствиях, связанных с появлением подобного объекта, сказано будет не много.
Каким образом Российская Федерация воспринимает планы НАТО по построению собственной системы ПРО?
Нам известно, что в 2005 году НАТО приступила к исследованию концепции построения системы ПРО в Европе. Как нас информировали наши коллеги в НАТО, в этой программе оценивается возможность применения для целей ПРО различных средств ПВО-ПРО, которые имеются в странах НАТО или должны быть разработаны в обозримой перспективе.
В целом, мы положительно воспринимаем эту работу. Более того, в рамках российско-натовского взаимодействия, основные направления которого были определены в 2002 году в Риме, мы сотрудничаем с альянсом и по тематике нестратегической ПРО. Главная цель, которую мы ставим перед собой, осуществляя такое сотрудничество -- не допустить нового разделения Европы по критерию участия в работах по ПРО.
Что касается нашего сотрудничества с НАТО, то мы имеем уже определенные результаты. Например, эксперты подготовили совместные оценки ракетных угроз, которые потенциально могут иметь место для европейских государств и России. При формировании общих оценок анализировались военные, технические и политические условия, при которых могла бы сложиться ситуация, провоцирующая ракетные удары по территории европейских государств. Эксперты сделали однозначный вывод: сегодня можно вести речь о противоракетной обороне на театре военных действий, для чего может потребоваться создание подразделений тактической ПРО. Такие подразделения, при необходимости, могли бы быть оперативно развернуты в любом регионе для защиты военных и административных объектов от баллистических ракет с дальностью полета до 3000-4000 км. Таким образом, и российскими, и натовскими специалистами было подтверждено, что необходимости в создании противоракетной обороны по «всему спектру» нет.
На этой основе сформирована и реализуется программа исследования возможностей совместного применения комплексов ПВО-ПРО российского и натовского производства. Уже получены некоторые интересные результаты, которые могут быть востребованы в дальнейшем.
Наше взаимодействие с НАТО мы увязываем с реализацией планов по интеграции системы ПРО НАТО с европейским сегментом стратегической ПРО США. То, что такие планы прорабатываются, следует из заявлений некоторых руководителей НАТО. Например, заместитель Генерального Секретаря НАТО М.Биллигсли, который недавно курировал и российско-натовское сотрудничество в противоракетной сфере, в одном из интервью заявил, что ПРО НАТО бесперспективна без объединения с глобальной ПРО США. У нас возникает вопрос, каким образом при формировании позиции заместителя Генерального Секретаря НАТО учитывались выводы об эффективности группировок ПРО, полученные совместно натовскими и российскими экспертами? Если совместные результаты идут «в корзину», то стоит задуматься о целесообразности расходования ресурсов на подобную бесполезную работу.
Американцы заявляют о строго оборонном предназначении своей системы ПРО. Вы согласны с таким утверждением, или считаете такую систему потенциальной угрозой для России?
Как я уже отмечал выше, пока об оценках реальных возможностей системы ПРО США в Европе говорить преждевременно. Однако, принимая во внимание то, что компоненты американской ПРО планируется разместить вблизи российских границ (позиционный район ПРО в Польше, а РЛС информационного обеспечения в Чехии), зная потенциальные технические характеристики информационных и огневых средств, мы можем с достаточной уверенностью утверждать, что несмотря на все заявления о ненаправленности этих средств против России, они будут способны оказать потенциальное влияние на российский потенциал сдерживания. Подобные действия предпринимаются в условиях выполнения Россией своих обязательств по ядерному разоружению, которые предполагают существенное сокращение количества носителей и я&;#1076;ерных боезарядов. Поэтому тезис об ограниченных возможностях района ПРО, несопоставимых с российским потенциалом сил сдерживания, представляет собой в лучшем случае благое пожелание.
Оценивая потенциальные возможности объекта ПРО в Европе мы понимаем, что заявляемая конфигурация не является окончательной и может наращиваться. Концепция построения ПРО в США носит «открытый» характер и постоянно дорабатывается с учетом результатов испытаний. Пока идет тестирование компонентов, оптимизируется состав и возможности отдельных подсистем. Отлаживаются алгоритмы боевого управления. По результатам испытаний отдельные компоненты могут быть усилены и, несомненно, эти результаты будут учтены на европейском объекте.
Район ПРО в Восточной Европе также будет нуждаться в соответствующем информационном обеспечении. Поэтому подбор мест базирования дополнительных РЛС обнаружения и сопровождения целей будет продолжен. Не исключено, что новые позиции будут обоснованы и «найдены» еще ближе к российским границам.
Вызывают у нас обеспокоенность и последствия перехвата баллистических ракет вблизи наших границ или даже над нашей территорией. Такие ситуации весьма вероятны, т.к. разрушить баллистическую ракету, оснащенную ОМУ или ядерным боезарядом без последствий в атмосфере или на поверхности земли практически не возможно. Если европейцы не возражают против падения на их территорию продуктов разрушения ракет ради защиты «дальнего союзника», то в России возникает вопрос, почему наши граждане должны быть заложниками ситуации, когда решения, провоцирующие конфликт, принимаются не нами, а последствия придется «расхлебывать» непричастным?
В случае, если будет принято решение о размещении элементов ПРО США в Европе (Польша, Чешская Республика), какие можно ожидать ответные меры со стороны России?
Конечно, мы не можем пассивно наблюдать за тем, как вблизи наших границ будут создаваться военные объекты, способные создать угрозу стратегической стабильности и безопасности Российской Федерации. Мы рассматриваем различные ситуации развития событий, прорабатываем возможные варианты реагирования, включая меры политического и военного характера, в том числе направленные на повышение способности наших ракетных сил преодолевать противоракетную оборону. Например, на вооружение российских Ракетных войск стратегического назначения уже поступают новые ракетные комплексы «Тополь-М», которые обладают высоким потенциалом преодоления ПРО.
Я уже упоминал о нашем сотрудничестве в области ПРО с НАТО. В течение ряда лет этот проект был достаточно успешным и взаимовыгодным, демонстрировал новый уровень транспарентности и доверия между Россией и альянсом. К сожалению, в погоне за призрачными «бонусами» Польша и Чехия, стремясь разместить на своей территории элементы ПРО США, выступают локомотивами разрушения процесса формирования новых отношений.
Говоря о последствиях развертывания в Европе компонентов ПРО США необходимо помнить, что за этим процессом пристально следит не только Россия, но и другие участники международного сообщества. На мой взгляд, бытующее мнение о том, что развертывание в Европе элементов глобальной системы ПРО США будет способствовать отказу каких-либо стран от ракетных программ, лишено оснований. В качестве примера приведу уже упомянутый Договор по ПРО, который ограничивал развертывание систем ПРО для того, чтобы не провоцировать гонку ракетных вооружений в СССР и США. Сегодня об этом стали забывать.
Принцип сдерживания работает и в современных условиях. Развертывание противоракетных систем послужит стимулом для совершенствования ракетных вооружений в мире, придания им возможностей по нанесению неприемлемого ущерба в условиях противоборства с противоракетными системами. Озабоченность у нас вызывает тот факт, что ракетная гонка вооружений может быть инициирована не нами, но вблизи российских границ, что будет вынуждать и нас к адекватному реагированию.
Не могу не упомянуть и возможный рост террористической активности у объектов ПРО в Европе. Предполагаемый широкий общественный резонанс от террористических актов против объектов инфраструктуры ПРО может сделать их привлекательной мишенью для различных провокаций.
В ходе переговоров о размещении элементов ПРО США в Чешской Республике американцы утверждают, что система направлена строго против потенциальной угрозы со стороны так называемых государств-изгоев. Они заявляют, что одновременно этот «защитный зонтик» откроется и над Чехией и другими европейскими союзниками. Вы считаете это технологически возможным?
Любая система вооружений, которая размещается государством за пределами собственной территории, тем не менее, ориентирована на защиту национальных интересов. Защита союзников будет второстепенной задачей, особенно в случае, если союзники не участвуют в управлении системой.
Применительно к объектам ПРО США в Европе, можно с большой долей вероятности предположить, что их основная задача -- предотвратить или минимизировать последствия ракетного нападения по объектам на территории США. Учитывая высокую стоимость противоракет, их ограниченное количество, в первую очередь этот ценный ресурс будет расходоваться для перехвата ракет, атакующих территорию США. С технологической точки зрения ракеты-перехватчики шахтного базирования разрабатываются как средство борьбы со стратегическими баллистическими ракетами и поэтому не всегда могут быть эффективны против ракет меньшей и средней дальности, которые сегодня распространяются в мире. Такая направленность противоракет шахтного базирования подкрепляют нашу озабоченность в связи с развертывание системы ПРО США в Европе, т.к. стратегические баллистические ракеты есть в арсенале только трех европейских государств -- Великобритании, Франции и России.
Технологическая реализуемость противоракетного «зонтика» над Европой и Чехией в частности -- это предмет детального рассмотрения экспертов. С военной точки зрения конечно можно задать ряд вопросов инициаторам этого проекта. Например, как и кем будут решаться вопросы определения приоритетности прикрытия объектов? Будет ли зарезервирована часть ракет для обороны территории США или, например, для объектов на территории Чехии? Что будет с нейтральными европейскими государствами, или с государствами не входящими в НАТО, которые, как и Россия могут оказаться в зоне падения осколков ракет-перехватчиков и остатков боевого оснащения атакующих ракет? Ответы на эти и другие вопросы касаются всех жителей Европы.
Хотел бы обратить Ваше внимание и на некорректность термина, который используется для определения «направленность» системы противоракетной обороны. Я имею в виду термин - «государства-изгои».
Список «государств-изгоев» был сформирован в США исходя из свободно сформулированных и не вполне понятных критериев. Такой подход представляется достаточно опасным, т.к. ни одно государство в мире не может быть уверено в том, что в один прекрасный момент оно не окажется в этом списке. А если ты попал в этот «черный список», тогда и направленность противоракетной обороны против этого государства станет «узаконена».
Какие, с Вашей точки зрения, наиболее важные угрозы для безопасности Российской Федерации имеются в настоящее время?
Весь спектр военных угроз, с которыми Россия может столкнуться в ближайшей, среднесрочной и долгосрочной перспективах, условно можно разделить на глобальные, региональные и нетрадиционные.
Глобальные угрозы определяются возможностью нарушения государственного и военного управления, вывода из строя важных объектов, определяющих устойчивость экономического потенциала.
В первую очередь такие последствия могут быть обусловлены применением против России ядерного и других видов оружия массового поражения. Возможности гарантированного парирования глобальных угроз российское руководство по-прежнему уделяет свое самое пристальное внимание.
Следующий вид угроз -- региональные. Они во многом обусловлены наличием по периметру российских границ конфликтного потенциала, рост которого в последнее время определен экономическим и технологическим соперничеством за рынки сбыта, источники сырья и дешевую рабочую силу.
Что касается нетрадиционных угроз, то под ними подразумеваются вызовы безопасности, исходящие от международной преступности, террористических и сепаратистских организаций, распространения ракетных технологий. Это наркобизнес, контрабанда оружия и военной техники, а также опасность возникновения экологических и техногенных катастроф. Будет правильным особо выделить в этом ряду именно терроризм, который, приобретая глобальный и всё более агрессивный характер, сейчас объективно стал одной из самых серьезных проблем для всего человечества. Осознание опасности, исходящей от противника в лице террористического «интернационала», существенно сблизило политические подходы в мире к пресечению любых проявлений терроризма, а также взгляды на силовые меры по ее нейтрализации.
Исходя из таких оценок угроз безопасности мы осуществляем строительство и совершенствование военной организации Российского государства.
Каков подход Российской Федерации к противоракетной обороне своей территории?
При формировании российских подходов к решению вопросов противоракетной обороны мы придерживаемся следующих взглядов.
По нашему мнению, системы ПРО стратегического назначения являются дестабилизирующим элементом, способным спровоцировать гонку ракетных вооружений. Поэтому создание систем ПРО, а тем более, развертывание в конкретных географических районах должно быть адекватно ракетной угрозе. Система ПРО не должна создаваться, как говорят, «с запасом». Поэтому у нас нет планов широкомасштабного развертывания систем ПРО.
В то же время известно, что в Российской Федерации функционирует система ПРО, развернутая под Москвой. Эта система создавалась в период «холодной войны» в полном соответствии с требованиями Договора по ПРО. Как известно, ограничения накладываемые Договором на масштабы, район базирования и параметры системы, были достаточно жесткими. И самое главное -- было признано, что эта система не нарушает международный баланс сил. Есть у нас и средства ПВО-ПРО, которые сегодня в наибольшей степени адекватны существующему уровню ракетного распространения.
В России имеется достаточный опыт создания и испытания систем ПРО, который позволяет российским специалистам проводить объективную оценку возможности любого противоракетного проекта. В чем мы уверены, так это в том, что система ПРО не дает уверенности в безусловной защите населения и военных объектов от ракетных ударов, причем стоимость таких проектов несоизмерима с затратами на ее создание. Любое изменение в ракетном балансе будет постоянно требовать совершенствования систем ПРО, а на это вновь придется выделять значительные средства, отрывая их от других программ, которые могут внести более существенный вклад в обороноспособность. Ситуация будет подобна гонке за собственной тенью.
Поэтому в отношении противоракетной обороны мы придерживаемся прагматичного подхода, действуя по принципу: не навреди, не провоцируй ситуацию, при которой обороноспособность страны не возрастет, а средства будут потрачены. Чтобы реализовать такой подход с наибольшей эффективностью, мы готовы и к сотрудничеству по ПРО на взаимовыгодной основе.

Автор есть начальником Генерального Штаба Вооруженных Сил Российской Федерации

                 
Obsah vydání       2. 2. 2007
4. 2. 2007 Petr Bendl: Referendum uspořádat nemůžeme, protože jsme základnu Američanům už slíbili
4. 2. 2007 Martin Komárek: "Komentáře nikoho nepoškodí, protože to jsou názory" Jan  Čulík
4. 2. 2007 Co bude znamenat oteplování
3. 2. 2007 BBC informovala o zprávě o globálním oteplování poněkud jinak než česká média...
4. 2. 2007 Rusko zachránilo více než 300 rybářů
4. 2. 2007 Policejní vyšetřování Tonyho Blaira
3. 2. 2007 Britské listy nejsou ani proti americké základně v ČR, ani pro ni.
4. 2. 2007 Britské listy - perfektní služba pro všechny levicové aktivisty
4. 2. 2007 Vadí liberalismus a demokratičnost?
4. 2. 2007 Tu bi-švat 5767: magická oslava odpovědnosti za stav světa
2. 2. 2007 Lidé způsobují globální oteplování Jan  Čulík
2. 2. 2007 Základna: Česko nemá chránit ani baterie Patriotů, jak to požadují Poláci Štěpán  Kotrba
2. 2. 2007 Tonyho Blaira podruhé vyslýchala policie Jan  Čulík
2. 2. 2007 NATO - spojenectví bez závazků Miroslav  Polreich
2. 2. 2007 Globální oteplování "velmi pravděpodobně" způsobil člověk
2. 2. 2007 Dramatickým výkyvům podnebí lze zabránit
2. 2. 2007 Blíží se útok na Írán? Jakub  Rolčík
2. 2. 2007 Protiraketová obrana USA v Evropě - nutnost nebo recidiva studené války?
2. 2. 2007 Už chcípají, pane Bláho Josef  Vít
2. 2. 2007 Čeští komunisté jsou nejantiekologičtější politickou silou v Česku Miroslav  Šuta
2. 2. 2007 Tescoma prodává termosky se smrtícím asbestem
2. 2. 2007 Boj o Elysejský palác: Kdo se bude smát naposledy? Josef  Brož
2. 2. 2007 Evropa? Tomáš  Koloc
2. 2. 2007 Samozvaní samosoudci - jeden z největších úspěchů StB Václav  Havel
2. 2. 2007 Návštěva z temnot Alex  Koenigsmark
2. 2. 2007 Boj o lidská práva není bulvár, ale vysoce smysluplná činnost
2. 2. 2007 Pošta opravdu není spolehlivá služba Jan  Stejskal
2. 2. 2007 Milenkou Salvadora Dalího Kateřina  Komorádová
2. 2. 2007 Zásadní hrubka o Komenském
2. 2. 2007 Národní ubohost Wenzel  Lischka
2. 2. 2007 Francouzský prezident vzal zpět výrok, že íránské jaderné zbraně nejsou nebezpečné
2. 2. 2007 Ludvík, nebo Vaculík? Jindřich  Jůzl
2. 2. 2007 Protestní shromáždění občanů v Jincích
2. 2. 2007 Čí zájem byl ve hře? Miloš  Dokulil
2. 2. 2007 Nestačí pouze říkat jsem pro Stanislav A. Hošek
2. 2. 2007 Martin Bursík: Absence jedné věty ve vládním prohlášení není problém
1. 2. 2007 Jak Blairova vláda zachází se svými stoupenci
1. 2. 2007 Prohlášení Dušana Chmelíčka, ředitele Testcomu
1. 2. 2007 Ekologická politika KSČM aneb Audiatur et altera pars Miroslav  Prokeš
1. 2. 2007 Evropská unie znepokojena převodem informací o svých občanech do Ameriky
1. 2. 2007 Německo honí agenty CIA
31. 12. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce