Neukazujme svou hloupost:

Proč dnes existují rozpory mezi křesťanstvím a islámem

22. 9. 2006 / Boris Cvek

Problém současného napětí mezi světem Západu a islámem nespočívá v odlišnosti obou náboženství (obě tato náboženství jsou si blízká abrahámovskými kořeny a obě mají spoustu věroučných a spirituálních variet, které jsou si uvnitř téhož náboženství často cizejší než "islám" a "křesťanství" en bloc), nespočívá už vůbec v mentalitě "křesťanské" jakožto liberální, sekularizované a vlažné versus mentalitě muslimské jako exaltované, niterné, hluboké. Spočívá v civilizační úrovni. Islám jakožto ortopraktické náboženství byl vždy spíše méně niterný, méně fanatický a dogmatický než křesťanství jako náboženství, kladoucí důraz na niternost a ortodoxii. Dnešní islámský radikalismus vyplývá z nedostatečné hospodářské, kulturní a právní rozvinutosti muslimského světa.

Křesťané i muslimové v dobách, kdy v jejich civilizacích převažoval hospodářský, kulturní a právní úpadek, měli stejný sklon k tmářství, fanatismu, k proplétání politické moci s náboženstvím, ke zneužívání nevědomých, tupých mas.

Naopak v dobách, které v obou civilizacích překypují blahobytem, vzděláním a právní vyspělostí (v Evropě poosvícenská doba, v arabském světě doba kolem 10. století, kdy Arabská říše byla patrně nejrozvinutější, nejvzdělanější a nejliberálnější soudobý stát) rostl u křesťanů i u muslimů individualismus, sekularismus, náboženská vlažnost a tolerance.

My v Evropě a v USA bohužel pramálo známe kulturu zlatých dob islámského liberalismu, a proto máme sklon spojovat dnešní situaci v muslimském světě se slovem "islám".

Muslimové dnes ale právě tento přístup musejí snášet velmi zle. Islám totiž opravdu není to, co za islám považuje západní ignorant po teroristických útocích z posledních pěti let.

Jsme islámu a muslimům dlužni uznáním jejich dobrých tradic. Kdybychom chtěli, mohli bychom mít zcela oprávněně důvěru v muslimskou kulturu, mohli bychom v muslimech probouzet sebevědomí a hrdost na svou identitu a zároveň jim ukazovat velké liberální tradice jejich národů.

Příklad: jestliže někdo v médiích otiskne názor na kamenování in flagranti dopadených homosexuálů v Íránu, mohl by hned a stále dodávat, že za dob velkých perských muslimských básníků, Háfize, Sadího apod., byla homosexuální láska zcela veřejně opěvována.

Jestliže někdo bude psát o tom, že v muslimských zemích je vzdělanost a školství v katastrofálním stavu, může hned dodat, že za dob Arabské říše se Evropa své budoucí vzdělanosti učila právě od muslimů (recepce antických filozofů, přijetí arabských číslic atd.).

Jestliže někdo bude psát o muslimském antisemitismu, měl by připomenout antisemitismus křesťanský (s mnohem staršími a brutálnějšími tradicemi) a zároveň dodat, že židé v době arabské přítomností na Pyrenejském poloostrově utíkali před křesťany do náruče vyspělé tolerance muslimské společnosti.

Jsme sami proti sobě a ukazujeme tak jen svou ignoranci a hloupost, jestliže klademe civilizace islámu a křesťanství do protikladu a do konfliktu. Živíme tím napětí, nenávist a odcizení. Hrajeme si s ohněm a škádlíme hada slepé náboženské konfrontace bosou nohou salónní žvanivosti. Všem, kdo chtějí aspoň základní, z pozice velkého Evropana viděný obraz toho "dobrého" v islámské kultuře, doporučuji Goethův Západovýchodní díván (vyšel i v češtině).

Zde je ukázka Goethovy recepce staré perské muslimské poezie (citováno dle Západovýchodní díván, SNKLHU Praha 1955 (přeložili K. Bednář a O. Fischer).

Číšník:

Křičí: "Básník! Velký básník!",
jak se zjevíš na ulici;
slyším rád, když píseň zpíváš,
slyším, nic-li nechceš říci.

Ještě mocněj mám tě v lásce,
líbáš-li mne v zanícení;
neboť slova plynou, plynou -
v nitru trvá políbení.

K rýmu rým, toť taj a symbol.
Ticho dum - lék lepší je mi.
Písně pěj si jiným lidem -
se mnou hovor buď tvůj němý.

Básník:

Šenku, pojď! A ještě číši!

Číšník:

Promiň, pane, pils už dosti;
říkají, žes pustý pijan!

Básník:

Klesl jsem kdy v opilosti?

Číšník:

Muhammadův zákaz -

Básník:

Hochu!
Do ucha ti něco povím.

Číšník:

Chce-li se ti jednou mluvit,
bez ptaní se všeho dovím.

Básník:

Slyš, on dí: Kdož jste mi věrni,
střízlivě se krčit máte---
On se, prorok, sám chce zpíjet
ve své ztřeštěnosti svaté.

.....

Básník:

Právě proto, ty můj hochu,
zůstaň mlád a moudrý buď;
básnění - to dar sic nebes,
ale na zemi zde - blud.

Zprvu v tajemství se halit -
všem pak všechno v pospas dát!
Marno, mlčenliv-li básník.
Básnit značí - zrazovat.
Rituály - co židy, křesťany a muslimy rozděluje a co je spojuje
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.9. 2006