Druhá má poznámka se týká hranic Evropy. EVROPA jako světadíl má mezinárodní geografickou dohodou přesně dané východní hranice: tvoří je hřeben pohoří Ural, řeka Ural až ke svému ústí do Kaspického moře, Kaspické moře, řeka Kuma od svého ústí do Kaspického moře, střed Kumomanyčské nížiny, řeka Manyč až ke svému ústí do Azovského moře, Azovské a Černé moře a průliv Bospor a Dardanely. Dokud existoval SSSR, byly hranice mírně odlišné: místo řeky Ural tvořila hranici řeka Emba a místo Kumomanyčské nížiny pohoří Kavkaz, takže do Evropy byly na sovětský popud počítány i Gruzie, Arménie a Ázerbájdžán. Uralsko-kavkazské hranice Evropy jmenovitě zmiňovali Charles de Gaulle a Konrad Adenauer, když zakládali evropské společenství.

V Evropě leží 46 samostatných států (z toho Rusko, Turecko a Kazachstán /!/ pouze malou částí svého území). Z toho 26 je členy Evropské unie (další čtyři: Andorra, Monako, San Marino a Vatikán nejsou uznány za členy, ale fakticky jsou pod direktivou Evropské unie, protože jejich měna a politika je podřízena státům Evropské unie). Kypr je prvním ASIJSKÝM státem Evropské unie (a v budoucnosti lze očekávat žádosti kulturně spřízněné asijské Gruzie, Arménie, snad i Izraele, v případě přijetí Turecka i Ázerbájdžánu).

Ze sta národů, které mají v Evropě svou původní vlast (což jsou v např. v Nizozemí Frízové, ale nikoli zámořští Antilané) má na území Evropské unie svou původní vlast asi polovina.

Rozloha Evropské unie zaujímá dvě pětiny rozlohy Evropy.

Obyvatelstvo EU tvoří pět osmin Evropanů.

Evropa jako taková je územně větší než celé území USA včetně závislých oblastí a má třikrát víc obyvatel.

Kromě všeobecně známých republik leží na východě Evropy ruské autonomní republiky Karélie, Komijsko, Udmurtsko, Marijsko a Mordvinsko, jejichž ugrofinské obyvatelstvo je pokrevně a kulturně příbuzné s Maďary, Finy a Estonci, sdruženými v EU. V Budapešti, Helsinkách a Tallinnu jsou hojně zastoupeny jejich kulturní a politické organizace a na tamních univerzitách se vyučují jejich jazyky.

Stejně tak je tomu s turkotatarským Tatarstánem, Baškortostánem, Čuvašskem a Kalmýkií, které budou mít po případném vstupu Turecka do EU v unijní Evropě také svého "bratra" . Další turkotatarské národy mají své malé vlasti na území Moldávie a Ukrajiny.

Větší část z těchto evropských národů má mongoloidní rysy, jako nejsevernější národ Evropy, Prafinové, Laponci, jejichž vlast si během dějin rozdělili Norsko, Švédsko, Finsko a Rusko, leží tedy přesně z poloviny v EU a z poloviny mimo ni. (O tom, že ani v jiných částích Evropy nejsou původní evropské národy "sáhibové", svědčí maltský národ, který patří k arabské rodině.)

Tyto národy jsou částečně pravoslavné, částečně muslimské. Část z nich dosud praktikuje přírodní náboženství a jejich duchovní techniky se v nábožensky hledajících vrstvách "naší" Evropy těší velkému zájmu. Postmysterijní matrikově-křesťanská Evropa, jejíž středněvěká populace a mládež po tisících hledá religiozitu kontaktu, nikoli dogmatu, zde na území vlastního světadílu nachází v praxi stejné "předstarozákonní" a "starozákonní" duchovní kořeny, jaké k ní složitou cestou přichází od zámořských Hopíů, Toltéků, Dogonů a Bushmanů.

Kalmýkie je pak jediným evropským státem, jejímž státním náboženstvím je lámaistický buddhismus!

Bylo by hezké, kdyby se tato má odpověď dostala k žákům škol ze starých zemí Evropské unie, kteří mají ve svých zeměpisných atlasech za hranicemi EU roku 1989 dosud nerozlišenou oblast ZDE JSOU LVI.

Pan Maděra má pravdu, že Evropská unie sama tápe ve své identitě. Pokud se však chce stát jednou ze zemí, které v Evropě udávají tón, měla by si uvědomit, že německý obchodník, podepisující smlouvu o koupi bulharského podniku, není univerzálním vzorem Evropana. Ostatně, neví-li, kde leží hranice jeho světadílu, je i špatným obchodníkem, ignorujícím obchodní možnosti vlastního světadílu (o kulturních možnostech v tomto případě raději ani nezačínám). Tyto možnosti pak může záhy využít někdo jiný, vzdělanější, ze Spojených států, z Číny nebo z Japonska.