Už sám význam slova únik (unikání, unikat) značí cosi nestandardního, nesprávného, pochybného. Příklady: únik ropy (z havarovaného tankeru či motorového vozidla), plynu, chemikálií do biotopu, radioaktivity). Může jít také o nespecifické řešení určité situace: únik z reality, ale také "ze spárů" únosce (zločince), únik před hrozícím nebezpečím.

Ve všech případech je únik synonymem jisté mimořádnosti, zvláštnosti, nenormálnosti.

Je tedy celkem přirozené, že základní psychologickou reakcí na slovo únik je jistá ostražitost, obezřetnost, dokonce až nedůvěra.

Není divu, že stejná reakce se projeví v okamžiku, kdy jde o únik informací ( důvěrných, tajných, či dokonce přísně tajných), o kterém velmi ochotně informují média, odhalujíce tak jistá "zákulisí" aktivit politických stran či seskupení, nebo i soukromých, ovšem mnohem častěji obecně známých (veřejných) osobností.

Únik nikdy není sám o sobě. Musí existovat okolnosti, za kterých k němu může dojít (ať už jde o havárii či poruchu zařízení v případě "technických úniků", nebo poruchu diskrétnosti v případě zmíněného úniku informací). Zaměřím se právě na tento problém.

O získání utajovaných informací vždy byl, je a také bude zájem. Důvody jsou různé: může jít o pouhou zvědavost (o čem se tam, kde nejsem, či nemohu být, jedná). Pravděpodobnější však je, že informace o tom, o čem (a jak) bylo jednáno, mohou být velmi užitečné, protože na ně lze podle potřeby reagovat.

Shromažďováním tajných informací se zabývají renomované týmy odborníků, kteří jsou dosti prozaicky označováni za špióny. Pokud se svojí činností zabývají z pověření "ctihodných" institucí, jsou jejich aktivity považovány za chvályhodné, tatáž činnost, vykonávaná ve prospěch "nectihodných" bude označena v lepším případě za hanebné špiclování, nezřídka však jsou odhaleni jako "sprostí zločinci" (zaprodanci, zrádci, velezrádci) a jako s takovými je s nimi nakládáno.

Existuje samozřejmě i poměrně bezpečnější způsob získávání utajovaných informací -- získávání informátorů přímo v organizacích, které se utajovanými skutečnostmi zabývají. Pokud se někdo domnívá, že to není tak jednoduché, ujišťuji, že pravý opak je pravdou. Informátora lze získat dvěma základními způsoby" vydíráním nebo korumpováním. Zcela zvláštním případem by byl informátor "z přesvědčení" (bláhový idealista, který se domnívá, že svým zrazováním slouží dobré věci).

V praxi nelze opomenout ani velmi originální způsob získávání utajovaných informací, který souvisí s tlachalstvím některých "utajovatelů" a jejich až chorobnou potřebou prezentovat se jako mimořádně důležitá osobnost: takové "mimořádně důležité" ukecané "osobnosti" mezi sklenkami alkoholu ochotně vyžvaní i to co nevědí, jen když jim to dodá pocit vlastní velikosti a důležitosti.

Předpokládejme, že zajímají-li se o utajované informace profesionální výzvědné služby a organizace, mají s nimi velmi specifické záměry. Je tedy dosti pravděpodobné, že využitelnost výzvědných specialistů (špionů) jako mediálních informátorů zpravidla bude minimální ( bývá obtížné dobře finančně situované špiony korumpovat jen proto, aby získané informace prodávali médiím). Pokud se rozhodnout trochu si "přilepšit" zvolí spíš podstatně výnosnější -- ovšem také nebezpečnější, ale pro profesionála "noblesnější" - "hru na dvě strany".

Chtějí-li tedy média získat neveřejné (utajované) informace, nezbývá jim, než korumpovat úplatné účastníky tajných jednání, případně využívat jejich tlachavosti a vychloubačnosti (viz výše).

Z frekvence nejrůznějších úniků těch nejutajovanějších (ať už právem, či neprávem) informací se jeví jako velmi pravděpodobné, že buď

• jsou naše orgány (od shora dolů a od zdola nahoru) plné nejrafinovanějších špionů,
• jsou přecpané zkorumpovanými funkcionáři, úředníky a jinými veřejnými činiteli, ochotnými prodat za příslušný obolus jakoukoliv informaci, po které média (nebo kdokoliv jiný!) zatouží
• jejich zaměstnanci jsou patologičtí velikášští ukecanci, nebo
• zapřísáhlí odpůrci systému, pokoušející se svůj bláhový idealizmus zhmotnit v cílevědomém poškozování svých zaměstnavatelů.

Ať už tak, či onak, je zřejmě cosi shnilého ...

A to se domnívám, že v této miniúvaze není místo pro hodnocení etiky "využivatelů" uniklých informací, ani známkování jejich záměrů použít získané k těm kterým (z jejich pohledu nepochybně vznešeným a úctyhodným) cílům.

Znovu: Ať tak, či onak, frekvence nejrůznějších informací, získaných z nelegálních úniků, je v našem státě neobvykle hojná. Ať už by cíl jejich využívání byl jakkoliv ctihodný a sebevznešenější, nesvědčí o přílišné kvalitě a loajalitě těch, jimž informace unikají. Naopak signalizuje dosti nezdravé klima, ve kterém se velmi dobře daří špiclování a velmi pravděpodobně také korupci na všech možných úrovních. Jiné (ohleduplnější) vysvětlení pro tento stav neznám.

Jen zdánlivě je popsání tohoto problému v současné situaci, kdy už půl roku naši vyvolení zvolení nejsou schopni dospět k rozumnému vyřešení situace, která nastala díky nám "nerozumným občanům", banalitou. Dokonce jsem přesvědčen, že právě my, "nezodpovědní a hloupí voliči", bychom o něm měli právě proto velmi důkladně popřemýšlet.