Koule doma a v cizině

Koule frčí, mají glanc! Tedy alespoň v české kotlině. Slovo donedávna považované v jednom z předních pražských nakladatelských domů za "netisknutelné" se prakticky dnes a denně v ČR nejenom vesele tiskne, ale je přímo nadužíváno i v obratech poněkud přitažených za vlasy. "Gule", "kule", "koule", "kulky" jsou skloňovány ve všech pádech i (nejednou poněkud chaoticky) v nejroztodivnějších nářečních formách nejenom v souvislosti s tím či oním politikem, ale rovnou s celou politickou stranou -- až jakoby bez ohledu na elementární logiku (podstatné jméno "strana" je přece rodu ženského).

V souvislosti s nedávným celostranickým kongresem se na internetu objevil burcující veršík: "Jak dál, ODS? S kulama, nebo bez?" (Do původního výronu aktivistické tvořivosti si před spojku "nebo" dovolujeme přičinit čárku, neboť obě alternativy měly být zjevně v poměru vylučovacím.) Pokud se nepletu, nezavedl dotyčné novum (tj. vztažení charakteristiky "s gulama" na celou politickou stranu) žádný aktivistický křikloun, ale nikdo menší než Petr Nováček, jehož komentáře jinak zpravidla nepostrádají jak elementární logiku, tak určitý profesionálně střízlivý odstup.

Úvodem jsme citovali český překlad románu Enduring Love od britského autora Iana McEwana. Odpovídající pasáž originálu (s. 33) zní takto: "She caressed my balls, and keeping one hand there ..." Český překlad (s. 35) z roku 2000 je nejenom prudérní, ale přímo deficitní. Je sice poměrně nedávného data, ale jakoby z jiné epochy. Ještě na přelomu tisíciletí totiž u nás koule zdaleka nefrčely. Za "normální" se považovala prudérnost, a to nejenom v dotyčném pražském nakladatelství. Francouzský ani německý překlad (oba pořízené zhruba ve stejné době) naproti tomu prudérností ani terminologickým deficitem naprosto netrpí: "Elle m'a caressé les testicules, puis, sans les abandonner ..." (s. 53) "Sie liebkoste meine Hoden, und während sie eine Hand dortbehielt ..." (s. 50) To je teprve milostná předehra, jak se patří -- stejně jako v originále!

Termíny použité zcela patřičně při popisu milostné předehry ("balls / testicules / Hoden") tam, kde česká verze téhož románu hovoří s nepatřičnou prudérností o "rozkroku", bychom ovšem marně hledali v aktuálních politických rozborech a komentářích deníků jako The Financial Times, Le Monde nebo Die Frankfurter Rundschau. Srovnáme-li současný veřejný diskurz český a světový, pak můžeme dospět ke konstatování, že buďto se ve veřejném diskurzu světovém varlat nedostává, anebo, a to spíš, se ve veřejném diskurzu českém varlata vyskytují často nadbytečně, neústrojně, nemístně.

Současný český veřejný diskurz se po terminologické stránce vyznačuje akutní nadprodukcí varlat čili, vyjádřeno ještě přesněji, koulí. (Jak ohledně anglického "balls" i českého "koule" zdůrazňuje emeritní profesor ženského lékařství Antonín Doležal, "tvar varlete je spíše ovoidní než sféroidní, ale koule zní chlapštěji, chvástavěji, patrně působí asociace militaristické" -- s. 71.) Pokud to takhle půjde dál, bude se do několika měsíců běžně psát jako o "straně s kulama" i o případných koaličních partnerech ODS včetně KDU-ČSL! Čímpak to? Jak to, že zatímco před šesti letech se v Česku mohla varlata nepozorovaně ztrácet v překladu, dnes tu naopak ve veřejném diskurzu hrubě přebývají?

Topol a zelený mužík s koulema

Tisíceré díky Věře Říhové, jež nedávno v BL pronikavě upozornila na přetrvávání stereotypů z tzv. povinné četby (dodejme: a především stereotypů z žákovských parafrází tzv. povinné četby) v hlavách příslušníků střední a starší generace! Neběží zdaleka jenom o babičku z Ratibořic! Při investigaci v záležitosti varlat druhdy ztrácených v překladu a nedávno s velkým rachotem znovu nalezených českými politickými analytiky navážeme pro změnu na jiný takový standardní stereotyp, a to na báseň Vodník, známou snad každému, kdo prošel základní školou v socialistickém Československu. Známou samozřejmě nikoli (jenom) přesně podle Karla Jaromíra, ale především podle dávné žákovské parafráze.

Torzo uvedené žákovské parafráze lze v současnosti dohledat na dvou internetových adresách. Sahá od začátku až po verš "a po mladičké dívčině / zbylo jenom kombiné". Chybí zatím žel mimo jiné i pasáž bezprostředně následující, jež je pro účely naší investigace nejrelevantnější. V ní se -- jak jistě potvrdí všichni, kdo patřili mezi dítka školou povinná v socialistickém Československu -- praví: "A na topole podle skal / zelený mužík si na kulky zatleskal!"

Slova "si na kulky" byla na daném místě do jinak intaktního Erbenova textu vložena, a to vložena poněkud neústrojně, čímž citelně utrpěl rytmus. Naprostá většina dalších veršů je z hlediska rytmu v pořádku. Anonymní dětský (ano, dětský!) veršotepec patrně jakési ponětí o rytmu měl, na "kulkách" mu však záleželo natolik, že jim na daném místě rytmus jednoduše obětoval. Neobětoval jim koneckonců jenom rytmus verše, ale do jisté míry i věrohodnost výpovědi. ("Zatleskat si na kulky", to přece musí, aplikováno doslova a do písmene, dost bolet.) Výsledek po formální stránce bezděčně připomíná nedávný aktivistický veršík s chybnou interpunkcí a kulhající logikou ("Jak dál, ODS? S kulama nebo bez?"). To dítě (ano, dítě!) prostě chtělo mít ve Vodníkovi varlata za jakoukoli cenu. Koule mu zkrátka a dobře, vyjádřeno slovy jiné klasické součásti českého kulturního dědictví, "za škody stály" ... A stejně tak všem dětem, které báseň po celá desetiletí navzdory mnohým rizikům znova a znova opisovaly a rozšiřovaly!

Ještě po letech jim rozumím ad optimam partem -- z té nejlepší stránky! (Byl jsem koneckonců -- stejně jako asi většina čtenářů BL -- jedním z nich.) Přesně o tohle totiž šlo v tehdejším silně zfeminizovaném základním školství, kde se hochům zoufale nedostávalo mužských vzorů (s nimiž by se mohli identifikovat) a dívkám mužských idolů (do nichž by se mohly platonicky zamilovávat a později opět odmilovávat). V základním školství socialistického Československa se varlata obecně opomíjela, s varlaty se nepočítalo, nebylo jim přáno, měla být "OUT". Takový systém byl proti lidské přirozenosti a nemohl řádně fungovat bez korekcí na té či oné úrovni. Souběžně s výukou podle osnov a v napětí vůči ní probíhal tedy pod lavicí existenciální zápas o sexuální a genderovou identitu jednoho každého žáka a jedné každé žačky!

Kolik nám mohlo být, když jsme si mezi sebou pod lavicí trucovitě prosazovali onoho mírně rouhavého "zeleného mužíka s koulema"? Deset let? Nebo snad dvanáct? Těžko říci, těžko si vzpomenout. Svou sexuální a genderovou identitu jsme si už dávno proboleli, probojovali a zrealizovali, tak proč se k tomu po desetiletích ještě vracet? Inu z toho důvodu, že v takovém případě patříme evidentně ke šťastnější části české populace.

Listujeme-li v českém denním tisku, jsme namnoze konfrontováni s politickými komentáři založenými na metodě volných asociací zhruba následující úrovně a následujícího typu: "A na topole [nemá tady být náhodou velké -T-?] podle skal / zelený mužík [nebyl to nakonec Bursík?] si na kulky zatleskal!" Originalitu ani hlubší logiku za tím nehledejme, běží především o koule. Z tohoto úhlu se zdá, že na stránkách mainstreamového českého tisku vzplála bitva o sexuální a genderovou identitu až v těchto dnech. (Varlata byla konečně nalezena i těmi pomalejšími. Pozdě, ale přece!) Oproti nedávnému stavu, kdy se varlata jako "netisknutelná" mohla ztrácet nejenom v překladu, je to nepochybně pokrok -- prudký výkyv opačným směrem. Ještě dále však budeme, až se situace stabilizuje a koule se na stránkách českého tisku stáhnou z politických komentářů tam, kam patří -- totiž až na výjimky povýtce do popisu milostné předehry.

Odkazy

McEwan, I.: Enduring Love, Vintage London 2004

McEwan, I.: Délire d'amour. Traduit de l'anglais par Suzanne Mayoux, Editions Gallimard 1999

McEwan, I.: Liebeswahn. Aus dem Englischen von Hans-Christian Oeser, Diogenes Taschenbuch 2000

McEwan, I.: Nezničitelná láska. Přeložila Marie Brabencová-Válková, Volvox Globator Praha 2000

Doležal, A.: Zakázaná slova, Grada Publishing Praha 2004