Lassallův protest s napětím sledovala celá Francie. Nejedná se však pouze o poslancův úspěch: do jednání se společností se zapojil i ministr vnitra Nicolas Sarkozy, do jehož kompetence spadá i územní rozvoj. Snahu hladovějícího poslance veřejně podpořil i premiér Dominique de Villepin, a v neposlední řadě solidaritu vyjádřil i prezident Jacques Chirac.

Francouzská vláda se ve jednáních s Toyalem zavázala zaplatit pokrýt další náklady spojené se setrváním firmy v kantonu Accous. Výsledek se dá z velké části přičítat i vyjednávacím schopnostem ambiciózního Sarkozyho, který se sešel s japonským velvyslancem ve Francii Hiroshi Hirabayashiem a dalšími představiteli společnosti Toyal.

Japonská společnost Toyal koupila továrnu, která v Accous funguje již více než osmdesát let, v osmdesátých letech minulého století. Nedávno se nerozhodla svůj podnik konsolidovat a přesunout zpracování hliníku do jiného města, jen několik desítek kilometrů vzdáleného Lacqs. Riziko ztráty pracovních míst s potenciálně kritickým dopadem na svůj obvod si uvědomil i Jean Lassalle, který na protest začal držet hladovku. Podle něj firma neměla žádný významný důvod k přestěhování výroby. Podle svých slov chtěl svým činem upozornit na vymírání francouzského venkova, kde nejsou ani "veřejná správa, ani lékaři či řemeslníci".

Lassalle se o úspěchu své "politiky" dozvěděl v nemocnici, kam byl převezen na doporučení lékaře Národního shromáždění. Během hladovky Lassalle ztratil více než dvacet kilo váhy. Zprávu mu telefonicky sdělil Jacques Chirac, který uvedl, že celou kauzu bude nadále osobně sledovat. Chirac, milovník japonského umění a kultury, Lassalovi sdělil, že "svým japonským přátelům z nejvyšších kruhů řekl, že tato záležitost by mohla vrhnout stín na jinak vynikající francouzsko-japonské vztahy...".

Zatímco francouzský Accous se může radovat s vítězství, japonská společnost se nechala slyšet, že z záležitosti vyvodí přiměřené důsledky. Deník Le Monde napsal, že firma ztratila "veškerou důvěru ve Francii". "Když jste v zemi, kde máte takové sociální závazky a silná omezení a navíc takové politiky, kteří dají za pravdu bláznovi na hladovce... Pak se ptám, budete vůbec investovat ve Francii?"

Záležitost spojená s hladovkou poslance rozhodně nelze zcela určitě hodnotit černobíle. Na jednu stranu lze vyzdvihnout jeho odhodlání a snahu pomoci "obyčejným" lidem na úpatí Pyrenejí. Avšak jeho radikální metoda firmě nenabídla příliš ústupků a po zásahu médií ani možnost výběru. A to v době, kdy je Francie tak silně konfrontována s potřebou reforem svého sociálního systému. Bude v takovéto situaci možné vůbec něco prosadit?

L'Express ZDE