Dodatek prošel již při prvním čtení, a to díky absenci velké části poslanců. (Hlasování se nezúčastnilo na 577 poslanců.) O schválení tak rozhodlo pouze 106 zákonodárců, kteří zákon podpořili. Proti hlasovalo pouze 19 přítomných. Poslanci odmítli i dodatek od svého kolegy Patrick Devedjianana z UMP, který se snažil vyjednat výjimku ze zákona pro historiky a badatele. Cílem hlasování bylo doplnit starší zákon ze 29. září 2001, kterým francouzská republika uznává arménskou genocidu jako historický akt. Nedávno prezident Jacques Chirac prohlásil, že by se právě uznání genocidy mělo stát jedním z kritérií nutných pro vstup Turecka do EU.

Schválení zákona vyvolalo vlnu nevole v Turecku i v evropských institucích (m.j v Evropské komisi). Podle EK není uznání genocidy součástí vstupních kritérií. Francouzská iniciativa prý i vážně poškodila turecko-evropské vztahy. Podobný postoj zaujal i Evropský parlament. Britský europoslanec Andrew Duff se nechal slyšet, že "Národní shromáždění popírá svobodu projevu". Objevily se i hlasy, které varují před dalším napětím ve vztahu EU-Turecko, které jsou ohroženy i nevyřešenou otázkou severního Kypru (a uznání Kyperské republiky).

Slova kritiky zazněla i z Ankary. Turecký ministr zahraničí dokonce uvedl, že "turecko-francouzské vztahy byly ohroženy". Ankara také vypustila do médií spekulace, že schválení zákona bude mít dopad na vzájemné obchodní kontrakty. Podobně se vyjádřil i turecký ministr hospodářství Ali Babcan, který varoval, že postup Paříže by mohl vyvolat bojkot francouzského zboží, ke kterému vyzývají turecké organizace spotřebitelů.

Velká část francouzské populace dlouhodobě odmítá vstup Turecka do EU. Hlavním mluvčím této skupiny je ministr vnitra a žhavý prezidentský kandidát Nicolas Sarkozy. Ten se proti přijetí Turecka jako plnoprávného člena EU naposledy vyjádřil v článku pro The Wall Street Journal (N. Sarkozy, European Agenda, 2. 10. 2006, str.13), kde vyzval k utužení vztahů Evropy s Tureckem, ale bez nabídky členství. Tento přístup se Sarkozy bude rovněž snažit prosazovat v případě, že bude příští rok zvolen do Elysejského paláce.

Někteří komentátoři připisují schválení zákona z velké míry snaze získat politické body před nadcházejícími prezidentskými volbami. Otázka členství Ankary v EU je ve Francii velmi kontroverzní. Podle průzkumů veřejného mínění měla i velký vliv při rozhodování Francouzů v referendu o evropské ústavě v květnu 2005.

Na druhou stranu, v poslední době rostou i v samotném Turecku hlasy proti nastolenému kurzu směrem k členství v EU. Otázkou je, jestli schválení zákona není součástí dlouhodobé francouzské strategie s cílem znechutit Turecku snahu usilovat o členství do EU. Dopady se však v současnosti nedají snadno vyhodnotit, jisté však je, že zákon o arménské genocidě, který ještě musí ještě schválit Senát a podepsat prezident, by zcela jistě měl negativní dopad na vnímání Paříže, a potažmo i EU, v celém Turecku, které je na křižovatce a rozhoduje se, kterou cestou se vydá, buď k Evropě či k Asii..

Le Figaro: ZDE

L'Express: ZDE

Nicolas Sarkozy, European Agenda, The Wall Street Journal, 2.10.2006, str.13