Hvězda Ségolène se zrodila skoro přes noc. Na jaře 2004 se konaly ve Francii regionální volby a právě ona porazila tehdejšího premiéra Raffarina v kraji Poitou-Charentes. Až v souvislosti s výsledkem voleb se o její osobnosti začalo více mluvit. A to i přes skutečnost, že Ségolène v 80. letech spolupracovala s prezidentem Françoisem Mitterrandem a vystřídala několik ministerských postů. Dnes žije se svým druhem François Hollandem, předsedou Socialistické strany, se kterým vychovává čtyři děti. V současné době se ale pilně připravuje na stranické primárky, které se uskuteční na podzim. Její šance jsou zatím velmi vysoké, a to zejména díky její popularitě mezi Francouzi. Podle posledních průzkumů veřejného mínění je Ségolène jediný představitel Socialistické strany, který má šanci prezidentské volby opravdu vyhrát. A to není zrovna lehký úkol, pokud připomeneme, že na prezidentský úřad si brousí zuby oblíbený ministr vnitra Nicolas Sarkozy. Prozatím ji ale průzkumy řadí dokonce před Sarkozyho, v druhém kole by mohla získat až 55 % hlasů, což je o 13 % víc než Sarko. Stejná anketa uvedla, že Sarko by hravě porazil ostatní esa ze PS, jako např. bývalého ministra kultury Jack Langa či Dominique Strauss-Kahna, nebo bývalého premiéra Laurent Fabiuse. A to je právě stěžejní důvod, proč je Ségolène pod drobnohledem médií.

Přes obrovskou popularitu a velké šance v prezidentských volbách čekají Ségolène ještě rozhodující vnitrostranické primárky. Socialistická strana je zatím spíše roztříštěna na několik frakcí. Nejednotnost strany se projevila například při referendu o euroústavě, kdy se část socialistů, i přes stranické referendum, v čele s Laurent Fabiusem, postavila proti.

Další mínus, který by mohl ohrozit Ségolèninu kandidaturu, je její kritika francouzského sociálního systému a hlavně 35. hodinového pracovního týdne. Jejím úkolem tak bude jednak sjednotit rozdělenou stranu, a zejména ji přesvědčit o nutnosti reforem a omezením štědrého sociálního systému.

Velký otazník ale zatím panuje kolem politického působení Ségolène v prezidentském úřadě. Prozatím se spokojila pouze s náčrty svého možného plánu reforem. Právě absence podrobného polického programu je i dalším důvodem, proč jsou její slova tak pečlivě analyzována. Některé náznaky budoucích změn zazněly i na sobotním setkání socialistů ve zapadlém francouzském městečku Frangy-en-Bresse. Ségolène mluvila např. o roli prezidenta ve Francii, o reformách ("Francie se musí zbavit sociálních archaismů") a zdůraznila závazek Francie pomáhat zemím třetího světa. Dále se zmínila i o postavení Francie na mezinárodní scéně a odmítla koncepci preventivních válek. Na závěr, Ségolène neopomněla zkritizovat ani novou podobu imigračního zákona, jehož tvůrcem není nikdo jiný než Sarkozy.

Francie se tak může těšit na zajímavý souboj, kdy Francouzi a Francouzsky rozhodnou o nové hlavě státu. S novým nájemníkem Elysejského paláce je spojena naděje na přerod v novou Francii (možná i VI. republiku), které se definitivně zbaví krizí z posledních let (jako např. úspěch Le Pena v prezidentských volbách roce 2002, ,"non" Evropské ústavě, podzimní výbuchy násilí na předměstích, aféra Clearstream...). A právě Ségolène má velkou šanci, že se bude podílet na její přestavbě.

Le Figaro: ZDE

Le Monde: ZDE