Evropské priority prezidentského kandidáta

Sarkozy: Kam kráčíš, Evropo?

11. 9. 2006 / Simone Radačičová

Minulý pátek navštívil Nicolas Sarkozy Brusel. Horký kandidát na úřad francouzského prezidenta tu přednesl projev, v kterém představil ambiciózní plán, jež by měl pomoci dostat Evropskou unii ze slepé uličky, do které se dostala poté, co občané Nizozemí a Francie odmítli euroústavu.

Období reflexe, které následovalo, zatím žádné výsledky nepřineslo a zdá se, že idea Ústavy pro Evropu byla nadobro poslána k ledu. EU tak stále čeká na nějakého politika -- praktického vizionáře à la Jacques Delors.

Tou osobností by mohl být i Nicolas Sarkozy v úřadu francouzského prezidenta. Právě proto jsou jeho slova o EU velmi pečlivě sledována. A na bruselské návštěvě jimi nijak nešetřil.

Co s evropskou ústavou?

Podle Sarkozyho je nemyslitelné předložit stejnou verzi ústavy Francouzům, kteří ji již jednou odmítli. Původní návrh by měla provizorně nahradit "minismlouva", která by se měla projednávat během německého předsednictví (leden až červen 2007) a ratifikovat až za předsednictví Francie (červen až prosinec 2008). Sarkozy si slibuje, že právě ona by mohla zavést nejnaléhavější institucionální refromy.

"Minismlouvu" by ve Francii neschvalovali voliči, ale parlament. Text by měl podle Sarkozyho kopírovat zhruba dvě třetiny textu euroústavy -- zejména však nekontroverzní kapitoly. V praxi by to znamenalo vytvoření postu stálého předsedy EU či evropského ministra zahraničí, nově by také měl Evropský parlament volit předsedu komise. Evropský parlament jako jediný volený orgán by tak získal silnější pravomoci, a zároveň by komise získala potřebnou legitimitu. Dále pak současný ministr vnitra navrhuje vytvoření mechanismu "super kvalifikované většiny", což by bylo 70 až 80 % hlasů.

"Minismlouva" by tedy byla pouze krátkodobé řešení. Později by ji měla nahradit nová smlouva, kterou by měl vytvořit další Konvent po volbách do Evropského parlamentu v roce 2009. Ten by pak měl vyvolat celoevropskou "demokratickou debatu".

Jak bylo uvedeno výše, podstatné změny by se dotkly i Evropské komise. Současný stav, kdy každá země jmenuje jednoho komisaře, jí podle Sarkozyho nedává "ani efektivitu, ani legitimitu". Proto by v roce 2014 mělo dojít k její reformě. Předseda komise by si komisaře vybíral sám, poté by je musel schválit Evropský parlament a Rada. Díky tomu, by pak Komise fungovala "jako pravý tým".

Další důležitý bod představuje i Sarkozyho myšlenka usnadnit možnost skupině členů EU postupovat rychleji v integraci.

Rozšíření: Turecku zákaz vstupu!

Sarkozy je známý odpůrce přistoupení Turecka do EU. Svůj postoj zatím nezměnil a stále dává přednost vizi privilegovaného partnerství, které je ale pro Ankaru nemyslitelné. "Evropa by měla prohloubit vztahy s Tureckem, ale nikdy by nemělo dojít k plnoprávnému začlenění". EU by také neměla s Tureckem projednávat další přístupové kapitoly dokud Ankara nepřistoupí na uplatnění celní unie s Kyprem. Sarkozy neopomněl ani spolupráci se zeměmi severní Afriky nebo Kavkazu. Ty by mohly s EU uzavřít partnerství, které by jim umožnilo zúčastnit některých politik a programů ( např. Erasmus).

Nakonec je třeba také zmínit Sakrozyho představy o dalším rozšíření. K tomu by mělo dojít až poté, co EU vyřeší své institucionální problémy. Evropa by také měla v budoucnu určit své hranice: "Měli bychom říct, kdo je Evropan a kdo už ne", uvedl Sarkozy.

Francouzský politik tak načrtl na setkání významného think-tanku "Přátelé Evropy" ambiciózní plán. Reforma, na kterou se Sarkozy zaměřil, se jeví jako nevyhnutelná, zvláště pak v situaci, kdy na její dveře klepe několik potencionálních členů. Reformovat Evropu v 25 členech je velmi tvrdý oříšek, ve 27 to bude ještě horší. Evropa a její budoucnost se tak můžou stát pro Sarkozyho velkou výzvou.

Le Figaro ZDE

Le Monde ZDE
EU Observer ZDE
Francie
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 11.9. 2006