14. 10. 2006
A co budeme dělat teď, Mirku....?Po pádu vlády Mirka Topolánka je nyní na řadě otázka, što dělať. Otázku zformuloval kdysi ve své cele v Petropavlovské pevnosti radikální demokrat, spoluzakladatel revolučního hnutí 'Zemlja i volja', Nikolaj Gavrilovič Černyševskij roku 1863 a Vladimír Iljič Lenin ji o několik let později opsal a použil. Možností odpovědí je několik a nejsou ani radikální, ani revoluční. Dostojevskij odpověděl na román Co dělat tím, že napsal Zápisky z podzemí. Stalin nazval Černyševského pro jistotu velkým synem ruského národa. Úřednickou vládu a předčasné volby chce Mirek Topolánek. V kratší verzi vysílal ČRo 6 v rámci pořadu Názory a argumenty 14. 10. 2006 od 18:10 DOWNLOADSTREAM |
Širokou, protikomunistickou koalici a předčasné volby chtějí zelení. Širokou koalici s komunisty chtějí komunisté. Vládu někoho z ODS, kdo dokáže být konsensuální natolik, že mu vláda bude držet pohromadě pár let, a vliv na obsah i personálie, ale i trochou štěstí i do komunálních a senátorských voleb chce Paroubek, aby tím navnadil tu část ODS, která bez funkčních požitků už nemůže být a nechce další čtyřkoalici. Paroubek, který zároveň tiše naznačuje, že s Vojtěchem Filipem umí jednat a že má zároveň více než jen sto hlasů. Doopravdy si přeje pragmatický středový kabinet ČSSD a menšinový kabinet ČSSD, podporovaný napříč spektrem, včetně přeběhlíků z bývalé trojkoalice. Pro předčasné volby, pokud nebude využito všech ústavních pokusů, je potřeba ústavní většiny, tedy 120 hlasů. Bez komunistů se taková dohoda neobejde. Položme si otázku, kdo z komunistů a sociálních demokratů by mohl být pro předčasné volby? Možná bývalý předseda Miroslav Grebeníček, protože by dokázal Vojtěchu Filipovi, že nic nedokázal. Ale sám nezmůže nic. Vzhledem k současné stranické disciplíně obou levicových stran jsou pravděpodobné varianty úplně celého klubu ČSSD, úplně celého klubu KSČM nebo úplně celých obou klubů. Hlasovala by ČSSD pro předčasné volby bez komunistů a hlasovali by komunisté bez ČSSD, i když komunisté tvrdí, že oni mají 26 a Paroubek disponuje 74 hlasy? Ne. A jelikož sociální demokraté předčasné volby nechtějí, je diskuze o nich jen zástupným problémem, aby se něco dělo... a média měla o čem psát. Co tedy široká koalice "všech demokratických stran"? Tedy kromě komunistů? I taková varianta je určitě ve hře. Jenže kdo vůbec rozhodl, že komunisté nejsou demokratická strana? Cynik prohlásí, že komunisté. Realista ale ví, že v dobách, kdy byla vláda předvoje dělnické třídy jedinou ústavní možností, současní největší odpůrci ani nehlesli, neboť křižujíce se po libosti, byli členy Národní fronty. Spokojeně pak navázali po "sametovém" převratu na tuto smutnou ultrakonzervativní tradici. Amen. Omluvili se snad za své předáky, agenty mezi kněžími či za kolaboraci mnohých klerikálů s nacisty? Současní komunisté se za stalinskou i jakešovskou minulost omluvili. Jakeš není členem strany, i když se některým rigidně uvažujícím členům stýská. Současní komunisté z KSČM se sedmnáct let po pádu ústavního monopolu KSČ dostali do sněmovny zcela legitimně a legálně. Zcela demokraticky, prostřednictvím svobodných voleb. Sedmnáct let zasedají ve výborech a i ve vedení sněmovny. Neučinila nic, čím by mohl být zpochybněn její demokratický charakter a respekt k zákonům a Ústavě. Čím je tedy nedemokratická? Lidé, kteří je volili ještě nyní, asi věděli, proč tak činí. Idea sociální spravedlnosti , kterou hlásá, mrtvá jistě není, stejně jako idea beztřídní společnosti. Na rozdíl od České republiky jsou na Západě i ve Spojených státech univerzity, kde se marxismus a neomarxismus legitimně vyučuje. Marxe respektuje i Socialistická internacionála. K socialismu směřuje i sociální demokracie. Nejen rakouská, která měla jako cíl svého snažení donedávna beztřídní společnost, ale i ta česká. Dějiny dvacátého století bez Marxe a jeho Komunistického manifestu a také bez dělnické třídy, ve spolcích a později v odborech a politických stranách organizované, psát nelze. Osočovat sedmnáct let existující parlamentní stranu, k této tradicí se hlásící, že není demokratická proto, že odmítá uvolnit vládu pravici, je jen laciné nalezení nepřítele. Gesto plné emocí ve světě plném zájmů. Což je rozhodně pohodlnější než hledat skutečné problémy Česka uprostřed globalizujícího se světa. Navíc, široká koalice bez komunistů by byla cosi jako superpoziční smlouva s jedinou opoziční stranou, nezatíženou jakoukoliv odpovědností. Komu by to asi více prospělo? Nebo po volbách jmenuje Václav Klaus kohokoliv jiného z ODS? Třeba Pavla Béma...? Na to může mít vliv i vnitřní vývoj v ODS před a po kongresu. Mirek Topolánek zatím nemá otevřené oponenty. Je pravděpodobné, že komunální volby modří vyhrají. Pracují na tom pilně. Kampaň je srozumitelná, i když ne vždy pravdivá. A je nutno uznat, že jejich schopnost vytáhnout na sociální demokraty jejich hříchy pomocí policie a tajných služeb je podstatně svižnější, než na co se kdy zmohli sociální demokraté vůči příznivcům a sponzorům ODS. Na Lajosze Bacze a Rádžova Singu se už zapomnělo. Majetkové poměry rodiny Klausů ve Švýcarsku nikdo nezkoumá. Andor Šándor by mohl nakonec zachránit i Mirka Topolánka, minimálně jeho funkci v ODS. Po komunálních volbách přijde čas zlikvidovat vnitřní opozici v samotné ODS. A že je o co se opřít... Představitelé velké pražské magistrátní koalice se mohou připravit. Co ale, pokud bude Topolánek na kongresu přehlasován? A nahrazen třeba Pavlem Bémem, který už dnes, ale prozatím jen tiše přiznává, že by možná... za jistých okolností... o postu ve Strakově akademii uvažoval? I když to dnes hlasitě vlastně odmítá... Vůle občanských demokratů k moci poněkud připomíná ono cimrmanovské "já bych si s dovolením také vzal." Miroslava Němcová si myslí, že předsedu není třeba měnit. Totéž říká Lucie Talmanová. No aby ne. Nikdo zatím nedostal odvahu si přiznat, že právě on a nikdo jiný by rád byl oním předsedou. Ani Evžen Tošenovský, ani Vlastimil Tlustý. Ani primátor Prahy. Ještě nikdo jasně neohlásil, že chce kandidovat proti Mirku Topolánkovi. Opravdu nikdo nechce být v čele nejsilnější české strany? Tomu má onen lid uvěřit? Kam se poděla ctižádost politikova? Kde jsou chlapi s gulami? Je tu ještě další šance, jak říkají Angličané "last but not least". Paroubek. Muž, o němž oranžové kuloáry říkají, že má více, než viditelných sto hlasů. Reklama na energetický nápoj kdysi nesla heslo Když chceš víc, než můžeš. Nejméně tedy sto jeden hlas. Reálně sto tři. Logicky se počítá, že oněch sto hlasů je levicových. Jsou ale všichni sociální demokraté levicoví? A kdo dál? Někdo ze Zelených? Modrozelení nejsou spolehliví. Šest trpaslíků je nevypočitatelných a zatím se starali spíš o to, jestli mohou dostat výhody, spojené s existencí vlastního klubu. Starali se více o to, kde budou sedět, než o konstruktivní dialog a prosazování ekologických vizí. Špidlův Patočka je v Brně. Někdo z lidovců? To zní logičtěji. Slibem ještě nikdy nikoho nezarmoutili. "Slib věrnosti straně", který si vyžádal Jan Kasal a krajští předsedové, je sice podepsán, ale platnost má nulovou. Nárok na mandát v případě, že bude kdokoliv z lidovců hlasovat pro vládu, podporovanou komunisty, by byl protiústavní a tudíž nevynutitelný. Což nepochybně ví i konstituční kreativci, kterých se ve sněmovně vyrojilo v posledních týdnech dost a dost. O tom, že všichni křesťané nestojí v jednom šiku pod stranickou kazatelnou, koneckonců svědčilo i samo hlasování o důvěře vládě. Pro Topolánka to bylo Amen. Variant "što dělať" je tedy více. Je jen otázkou, která z nich vyjde, jak rychle a na jak dlouho. Jasnovidci jsou v těchto dobách k ničemu. Koneckonců -- minulá sto jedničková většina se během let také měnila, a přesto vydržela, i když se jí pravicoví novináři dennodenně vysmívali a halasně prorokovali její krach. Byť opozice byla někdy koalice a koalice byla mnohdy opozicí. A byly v parlamentu chvíle, kdy strany tehdejší vládní koalice ukazovaly voličům, že umějí být i stranami budoucí vládní koalice. A strany opoziční dokázaly, že levicový průnik může i středopravé vládě naordinovat levicové zákony... Michail Sergejevič Gorbačov ve své knize Perestrojka (v plném znění Přestavba a nové myšlení pro naši zemi a pro celý svět) napsal, že politika je umění možného. Dnes tutéž myšlenku citují Erazim Kohák, Lubomír Zaorálek, Zdeněk Jičínský, ale i politolog Pehe a za "klasickou definici" tuto myšlenku považoval i bývalý předseda US-DEU a ministr spravedlnosti JUDr. Pavel Němec při hlasování o vyslovení důvěry vládě v roce 2005. Pointu tomuto konstatování dal karikaturista Vladimír Jiránek, když konstatoval, že politici jsou zpravidla nemožní. Dnes se k původně Bismarckově myšlence hlásí kde kdo, hlavně když potřebuje obhájit své kroky. Uvidíme tedy, jací v následujících dnech politici opravdu budou a co budou za možné považovat. Jen "neušpinění opatrníci" podle slov Adama Michnika - a vyznavači nepolitické politiky v jednom šiku s Václavem Havlem vidí jako "jedinou možnou" euroatlantickou pravicovost. Fangle "poslední bitvy" vzplály. Kdyže jsou ty komunální volby? ŽIVÉ VYSÍLÁNÍ ČRo 6 |