S velkým zájmem jsem si přečetla ve vašich listech článek Petra Kužvarta o tom, jak úředníci státní správy jsou vlastně podřízení vedení samospráv, a jaké to má důsledky. Sice pojednává převážně o Praze 4, ale znám sama případ, kdy ředitelka školy v jedné nejmenované pražské čtvrti odhlasuje starostovi úplně vše, jinak by nedostala na školu ani korunu.

Článek pana Kužvarta je velice názorný a ukazuje , jaká nebezpečí nám hrozí. Takové zohyzdění Prahy je takřka nevratné, jakoby nestačil příklad megalomanské stavby tehdy československého rozhlasu z doby nedávného socialismu. Proč si nemůžeme vzít poučení? Naše planeta, ani Praha nejsou na jedno použití. Měli bychom se podle toho chovat a nezničit úplně všechno, co je na našem městě krásné. Vždyť by tu měly po nás žít další generace.

Bohužel nevkus a devastace narůstá řadou geometrickou a docela se bojím, jak to zde bude vypadat ne za 50, ale třeba již za 5 let. Cožpak to opravdu nikoho nezajímá? ptá se Zora Mitáčková.