Strana zelených vyslovila důvěru Martinu Římanovi jako ministrovi průmyslu, který bezohledně prosazuje výstavbu dálnic, jaderných elektráren a je již léta vyhlášeným odpůrcem ekologické legislativy i regulace největších znečišťovatelů v naší zemi.

Strana zelených vyslovila důvěru Ivanu Langrovi jako ministrovi vnitra, který navzdory omezenému mandátů provádí čistky ve vedení policie, kriminálky a bezpečnostních služeb a jehož aktivity v poslanecké sněmovně v minulosti systematicky směřovaly k likvidaci veřejnoprávní televize a politickému vazalství nezávislých institucí, bezpečnostní složky nevyjímaje.

Strana zelených vyslovila důvěru Sašovi Vondrovi jako ministrovi zahraničí, který prosazuje vybudování americké protiraketové základny v České republice a naši diplomacii chce výrazně orientovat na Spojené státy, čímž oslabuje možnosti rozvíjet společnou a rovnocennou strategii v rámci Evropské unie.

Strana zelených vyslovila důvěru Vlastimilu Tlustému, ministrovi financí, který za státní peníze otiskl nepravdivé inzeráty o státním rozpočtu a vyhodil zkušeného a státu loajálního vysoce postaveného úředníka, když jej na chyby upozorňoval. Tomu stejnému Tlustému, který jako letitý předseda rozpočtového výboru sněmovny organizoval poslance, když se navzájem domlouvali na stamilionových přihrávkách domů.

Strana zelených vyslovila důvěru jednobarevné vládě strany, jejíž čestný předseda prohlašuje klimatické změny za výmysl extremistů, Evropskou unii a občanské iniciativy za největší hrozbu pro demokracii, poctivé dodržování pravidel za slabost a neschopnost.

Strana zelených vyslovila důvěru straně, která se otevřeně hlásí k euroskepticismu, bezvýhradné liberalizaci světového obchodu a zásadní redukci sociálního státu. Dala hlasy straně dlouhodobě usilující o změnu volebního zákona, jež by zavedla většinový volební systém a vymazala menší politické proudy -- včetně ekologického -- z domácí scény. Straně, která se slovy i skutky hlásí k ideologii protikladné k sociálně a ekologicky citlivé, otevřené politice.

U žádné jiné strany nenajdeme tolik příkladů propojení špičkových politiků a velkých firem na úrovni měst, krajů i celé republiky, jako u ODS. Korupce a vzájemné přihrávání výhod prorůstá pochopitelně i dalšími politické subjekty, Stranu zelených bohužel nevyjímaje. Ale ODS je strana, která tento mechanismus přijala jako nejvyšší organizační princip. A zatímco machinacím v barvě sociální demokracie trčí z bot ponejvíc nevkus a amatérismus, ODS provádí totéž s chladnou manažerskou profesionalitou.

Současné vedení Strany zelených nikomu věrohodně nevysvětlí, proč před volbami okázale zdůrazňovanou neutralitu ve smyslu pravolevé škály už hodinu po volbách odhodilo s prohlášením, že sociální demokracii nebude brát telefony. Od té chvíle dělá vše proto, aby nenechalo nikoho na pochybách, že je ze všech tří subjektů nejpevnější součástí pravicové poloviny sněmovny. Zatímco šest poslanců navléklo zelená trička s rádoby recesistickým nápisem "Nejsem Paroubkův hlas", předseda Bursík při každé vhodné příležitosti zdůrazňoval, že jsou jistým hlasem pro Topolánka. Výsledek předem beznadějného hlasování o důvěře vládě to nezvratně potvrdil.

Už obsah trojkoaliční smlouvy, podepsané předsedou Bursíkem, znamenal úplný rozchod se zeleným programem. Česká Strana zelených hlásící se k urychlené dostavbě dálniční sítě, aktivní liberalizaci světového obchodu, akceptující provoz temelínské elektrárny, souhlasící s rovnou daní či rušením neziskových nemocnic, je mezi ekologicky orientovanými politickými uskupeními na celém světě podobnou kuriozitou jako Modrý Mauritius.

Jak je možné, že strana zrozená ze solidarity, citlivosti a zásadního odporu k ničení světa arogantními mocnými, už v prvních měsících parlamentního fungování obrací na ruby snad všechny prvky svého politického programu? Důvody, kterými se Strana zelených snaží obhájit své konání, spíše završují absurditu její piruety, když hlavním argumentem pro toto počínání je údajná důvěryhodnost strany v očích voličů i ostatních stran.

Domnívám se, že příčinou zmodrání Strany zelených je v poslední době převažující snaha dostat se k moci za každou cenu. Rozprodej programu začal už ve chvíli, kdy se hlavní sponzor její volební kampaně, Jaroslav Soukup ze společnosti Médea, stal vyjednavačem koaliční smlouvy v oblasti ekonomiky. Takové kupování politického vlivu bohatými podnikateli do zelené politiky rozhodně nepatří!

Jakkoliv je úspěch v parlamentních volbách úctyhodný a pro stranu žádoucí, sám o sobě není nejvyšší hodnotou. Bohužel, Strana zelených za něj v tuto chvíli zaplatila anihilací programového obsahu.

Chovám ale naději, že jde jen o dočasnou epizodu a že se -- stejně jako v přírodních ekosystémech -- ve Straně zelených prosadí zpětná vazba a sebeopravné mechanismy. Snad jí k nalezení ztracené orientace pomůže i tento text.

Jan Beránek, v Chytálkách 12. 10. 2006