13. 10. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 10. 2006

Nevada: Kam o víkendu? Pozorovat atomové výbuchy

Pamětníci mohou být nepříjemní lidé. Pamatují si situace, o kterých mladší lidé ani nevědí, že existovaly. A když si ti staří případně nepamatují jednotlivé podrobnosti, vědí, kde o nich četli a nyní ty informace vyhrabávají. To je i můj případ. Když jsem viděl v kanadských novinách karikatury, na nichž má dnešní "severokorejský atomový šílenec" Kim Jong Il účes ve formě atomového "hřibu", vzpomněl jsem si na zprávu o svržení první americké atomové bomby na Hirošimu. Jel jsem jako student s koňským potahem přes město a koupil jsem si noviny - kůň věděl, kudy se jde domů, a tak jsem měl čas na čtení. To ale nebylo nic veselého. Příjemnější "atomové" čtení se mi dostalo do ruky až začátkem letošního roku. Bylo ilustrované a ukazovalo, že první atomové výbuchy v USA oslavily dlouhonohé herečky tak, že jim vyrůstaly atomové "hřiby" z klína. Kde že jsou takové obrázky k vidění? V březnovém čísle z roku 2006 amerického časopisu Discover.

Na celostránkové fotografii má takový hřib na svých plavkách barová tanečnice Lee Merlin, Miss Atomic Bomb z r. 1957. Atomový hřib byl impozantní a dosahoval jí až k bradě. Bohužel čistě bílý velký kus vaty by dnešnímu neinformovanému čtenáři mohl spíš připadat jako expandovaný supertampon.

Nešlo jen o starý snímek. Ve své části věnované různým přehledům, přinesl časopis článek Tima Folgera o Muzeu atomových zkoušek (The Atomic Testing Museum). Je možné navštívit je v Las Vegas v Nevadě osobně (je na adrese 755 East Flamingo Road) nebo na internetu: www.atomictestingmuseum.org.

Museum tedy stojí přímo v srdci Las Vegas, uprostřed veškerého přepychu na pohled a imitací scén z New Yorku, Paříže i Luxoru. Báječně se tam hodí, protože ukazuje minulost jedné z nejhorších hazardních her - her o bezpečnost lidstva: prý bychom mohli zabránit zničení lidstva tím, že bychom vyvinuli zbraň hromadného ničení.

Mohlo by se zdát, že takové připomínky by neměly existovat ve městě, které je založeno na tom, že rozdává zapomenutí na denní život, potěšení z architektury a radost, která by nás určitě zachvátila při velké výhře. Jenže se nesmí zapomenout na to, že velice blízko tohoto města v nevadské poušti bylo v minulosti odpáleno tolik atomových bomb, jako nikde jinde na světě. Od r. 1951 až po přijetí moratoria na další zkoušky v r. 1992 zde provedly Spojené státy nejméně 928 atomových výbuchů v prostoru, který se nazývá Nevada Test Site. Předpokládá se, že další zkoušky byly tajné a nebyly do celkového počtu zahrnuty. Sto bomb explodovalo nad zemí. Z nich bylo 23 silnějších než bomba svržená na Hirošimu.

Když byly zahájeny atomové zkoušky pouhých 105 km severozápadně od města Las Vegas, nedošlo k žádnému občanskému protestu. Naopak ty zkoušky přinesly do původně malého města se 24 tisíci obyvatel příjemné a vítané vzrušení. Tehdejší nevadský guvernér Charles Russell se v r. 1952 zajíkal blahem, že "poušť rozkvetla atomy". Atomové zkoušky znamenaly pro město velký hospodářský přínos. Příjížděly velké davy zvědavců a město jim poskytovalo autobusy, jimiž je dopravovalo na nejlepší vyhlídková místa. Na společenských dýcháncích se popíjely "atomové koktejly" a tančilo se na hudbu kapely The Atom Bombers. O tom všem je možné dovědět se v muzeu.

Jiné expozice ale ukazují realitu zbrojního programu. Modely atomových úkrytů i různě poházené zbraně a zmrzačení manekýni ukazují na nebezpečí výbuchů. V muzeu se promítají ukázky vzniku atomových hřibů, zničení japonské vesnice atomovým výbuchem během několika málo sekund i průběh rázově vlny, která při podzemním výbuchu vrásní povrch pouště a pohazuje si s těžkými kamiony. Voják, který dostal rozkaz zúčastnit se polního cvičení při výbuchu, vypráví, jak silné bylo bílé světlo, které viděl přestože ležel při výbuchu na zemi s tváří vtisknutou do písku.

Zbraně, které by byly schopné srovnat se zemí celé země, nebyly ale v tomto zkušebním prostoru Nevady jediným předmětem vládního zájmu. Jen velmi málo lidí si pamatuje na požadavek tehdejšího prezidenta J. F. Kennedyho, aby Spojené státy vyvinuly nukleární raketu. Vyslovil jej jedním dechem ve svém projevu, jímž vyzýval, aby první Američan vstoupil na povrch Měsíce ještě před rokem 1970. Taková raketa by podle jeho názoru mohla dopravit americké astronauty "na samý konec sluneční soustavy". Několik nukleárních motorů bylo v nevadské poušti skutečně úspěšně vyzkoušeno, ale nejmenovaný technik si povzdechnul, že takové motory nebyly nikdy použity k odpálení raket: "Nápad to byl uskutečnitelný, jenže předběhl svou dobu. Jsem si jistý, že jsme dnes už mohli být na Marsu". Projekt nukleárních raketových motorů byl zastaven na počátku sedmdesátých let současně s plány, jak pomocí atomových bomb hloubit kanály a přístavy.

V r. 1963 podepsaly Spojené státy se Sovětským svazem smlouvu o omezení atomových zkoušek. Ta zakazovala zkoušky v zemské atmosféře, takže se atomová věda i praxe přestěhovala do podzemí. Museum ukazuje, co se stává, když atomová bomba vybuchne několik tisíc metrů pod zemským povrchem. Tlak přesahuje milion liber na palec čtvereční (73 t/cm2) a při teplotě asi 36 milionů stupňů Fahrenheita se hornina okamžitě mění na páru, která kondenzuje a hromadí se v tekuté formě na dně vytvořené dutiny, takže prý uzavírá radioaktivní zplodiny hluboko pod povrchem pouště. Ne ale vždycky. Během podzemní zkoušky v prosinci 1970 výbuch roztrhl nadloží a mrak prachu a horkých radioaktivních plynů vystoupil do výšky 3000 metrů. Vítr odvanul radioaktivní zplodiny mimo zkušební prostor.

Veřejnost nebyla informována o nebezpečí. Vláda nikdy neupozornila nevadské občany ani občany států Utah a Arizona, které leží ve směru převažujících větrů, že budou vystaveni nebezpečnému radioaktivnímu spadu. Teprve dlouho trvajících soudní žaloby přinutily Kongres, aby v r. 1990 přijal zákon nazvaný Radiation Exposure Compensation Act (zákon o finanční náhradě za vystavení občanů radioaktivnímu záření), který měl usnadnit tíživou finanční situaci lidí poškozených zářením, kteří nebyli schopni platit z vlastní kapsy za potřebnou zdravotní péči. Podle tohoto zákona bylo až do r. 2006 vyplaceno téměř 500 milionů dolarů 9432 lidem (v průměru tedy nejvýš 53,000 dolarů na postiženou osobu).

"Přes všechna rizika", píše pan Folger, "patrně existuje velice dobrý důvod, aby se ve zkouškách pokračovalo". Fyzik Robert Brownlee, který se zkoušek účastnil, totiž řekl, že "je dobré vidět nukleární výbuch na vlastní oči - hrůza ale prý není ten správný výraz pro osobní pocity. Vaše smysly jsou napjaty do extrému. Děsím se toho, že dnes už je pouze několik jedinců, kteří výbuchy zažili a uvědomili si, jakou sílu rozpoutávají. Lidé dnes nemají skutečnou představu o tom, že jsou atomové bomby opravdu schopné zničit lidstvo. Měly by tedy výbuchy sloužit jako připomínka tohoto nebezpečí. Nikoho už přece nechceme něčím tak strašným postihnout. Nesmíme být takovými šílenci".

V jiném článku se pojednává o tom, jak se vydělává na atomové hrůze. Zde doporučuje reportérka Josie Glausiusz obstarat si DVD s názvem The Atomic Cafe (režie: Kevin Rafferty, Jayne Loader, Pierce Raffery; Docu Rama, vydání 20. výročí, 2002). Je to montáž vojenských výcvikových filmů, novinových a televizních zpráv i vládní propagandy. DVD zachycuje atmosféru padesátých a šedesátých let, kdy pozorování atomových výbuchů bylo jakýmsi druhem diváckého sportu, kdy děti zásobovaly protiatomové úkryty sušeným ovocem a vyhrůžky Severní Koreji byly na denním pořádku. Záběry pořízené na vrcholu "studené války" byly vládní propagandou, která měla přesvědčit obyvatelstvo o extrémním nukleárním nebezpečí, které mu hrozí se strany Sovětského svazu, zatímco se zamlčovaly zprávy o skutečném nebezpečí, které představovaly radioaktivní zplodiny z vlastních atomových výbuchů. Takže zatímco dal v takové propagandě Stalin vyvrátit Sochu svobody a komunisté číhali v městských parcích, americká Komise pro atomovou energii ubezpečovala občany města Saint George ve státu Utah, že budou v pohodě, jestliže budou doma hodinu poté, co spadnou na zem radioaktivní látky mraku, který se pohyboval západním směrem na jejich obydlí ze zkušebního prostoru vzdáleného 225 km. Zakonzervovaný hlas komentátora opakuje pro dnešní návštěvníky muzea to, co hlásil lidem v Utahu, že totiž nikomu nehrozí žádné nebezpečí.

The Atomic Cafe je směsí hrůzy a hlouposti - jsou zde ukázky skutečných atomových výbuchů a veřejných prohlášení pro občany, které se dnes jeví jako neuvěřitelné. Lidem, kteří se chystají postavit si protiatomový úkryt, se nadšeným hlasem reklamy doporučuje, aby si tam vzali také prášky na uklidňování mysli, které by jim pomohly překonávat tíseň i nudu úkrytu. Krabička se 100 tabletkami by měla být dostatečná pro 4-člennou rodinu. V jiné ukázce se děti vrhají pod školní lavice během protiatomového cvičení pod heslem "duck and cover" zatímco veselá hudba hraje v pozadí. A když potom skutečně dochází k simulovanému nukleárnímu holokaustu, jímž se přerušuje rozhlasové vysílání populární soap opery, rodina odchází do úkrytu, aby z něho po minutě opět vyšla a začala zametat střepy skla a spadlou špínu. Když tu práci udělají, otec se ujme vedení a prohlásí, že nyní nastává chvilka odpočinku až do doby, než úřady doporučí co dělat dál.

Po návštěvě muzea se tedy mohu vrátit do současnosti, například k dnešním americkým televizním zprávám. Prezident Bush v nich obviňoval předešlou vládu Billa Clintona, že to byla ona, která podnítila Severní Koreu k nynější nukleární provokaci. Byla prý na korejského diktátora nesmyslně mírná. On sice zatím nehodlá zaútočit na Severní Koreu vojensky, ale také nehodlá se Severokorejci jednat, protože by to "nikam nevedlo". Ukazuje se záběr nejvyššího severokorejského vedení a Kim Jong Il v rozhovoru s tehdejší americkou ministryní zahraničních věcí, paní Madeleine Albrightovou. Ta dnes reaguje na Bushovo obvinění a připomíná, že díky osobnímu jednání neměla v tehdejší době Severní Korea na pořadu dne vývoj atomových zbraní. K tomu došlo teprve za vlády nynějšího prezidenta. Tím vlastně potvrdila to, o čem se píše jinde, že se totiž Severní Korea poučila z tragédie Iráku: Je zapotřebí mít nukleární zbraně, aby americký orel seděl doma a nebrousil si zobák na svou příští oběť. Podobně uvažuje také Írán.

Jak to vypadá ve světovém měřítku s atomovými zbraněmi:

Spojené státy: Více než 5000 strategických hlavic, více než 1000 operačních taktických zbraní - slabších než jsou strategické hlavice, použitelné na bojišti - a přibližně 3000 rezervních taktických hlavic.

Rusko: Téměř 5000 strategických hlavic a přibližně 3500 operačních taktických hlavic. Více než dalších 11 tisíc strategických a taktických hlavic je ve skladištích.

Francie: Asi 350 strategických hlavic.

Čína: Téměř 250 strategických a 150 taktických hlavic.

Británie: Asi 200 strategických hlavic.

Indie: 45 až 95 nukleárních hlavic.

Pákistán: 30 až 50 hlavic.

Izrael: Odmítá potvrdit, že vlastní nukleární zbraně ale všeobecně se usuzuje, že má asi 200 nukleárních hlavic.

Severní Korea: Měla jednu a tu odpálila. Má patrně dost štěpného materiálu k tomu, aby případně vyrobila dalších šest.

Zdroj: Arms Control Association; Nuclear Threat Initiative.

                 
Obsah vydání       13. 10. 2006
14. 10. 2006 Rada bezpečnosti OSN schválila sankce proti Severní Koreji
15. 10. 2006 Václav Moravec selhal
15. 10. 2006 Činy současného prezidenta jsou protiústavní
13. 10. 2006 Proč si kupovat za dva miliony informace, které jsou dostupné na internetu? Michael  Kroh
15. 10. 2006 Letecká společnost British Airways čelí soudnímu sporu
13. 10. 2006 Několik poznámek ke kauze Doležel Michael  Kroh
14. 10. 2006 Poradce: "Bílý dům se vysmíval evangelikálům"
14. 10. 2006 Muslimské autority přijaly papežovu omluvu
13. 10. 2006 Eduard Freisler (LN) - importér mediálních zdí do Čech, zn. levně Michal  Brož
14. 10. 2006 A co budeme dělat teď, Mirku....? Irena  Ryšánková
13. 10. 2006 Vysoký armádní činitel: Britská vojska musejí odejít z Iráku
13. 10. 2006 Ústava úpí, bude ji demokracie následovat? Oldřich  Průša
13. 10. 2006 LangerTek: "Policista ucítil při otáčení přes tonfu kontakt s druhou osobou" Michal "Wolf" Vlk
14. 10. 2006 Randák ke sloučení tajných služeb : diletantismus napomáhající totalitě Štěpán  Kotrba
13. 10. 2006 Reportér britské televize "protizákonně usmrcen americkými vojáky"
13. 10. 2006 Česká televize nejspíše ví už nyní, jak dopadnou senátní volby
13. 10. 2006 Pomník neznámé úřednici Petr  Kužvart
13. 10. 2006 Kritika Štěpána Kotrby vůči Petru Kužvartovi "je téměř závistivá"
13. 10. 2006 Colin Powell: Sloužil jsem špatnému prezidentu a vládě, která selhala
14. 10. 2006 Zaorálek o antiraketovém systému USA Jiří G. Müller
13. 10. 2006 Bezpečnost v Asii - alarmující doprovodná akce Fóra 2000 Miroslav  Polreich
13. 10. 2006 Jan Beránek: Modrá Strana zelených diskredituje ekologickou politiku
13. 10. 2006 Spojené štáty nebudú "riadiť internet", ale... Matúš  Holý
13. 10. 2006 Nevada: Kam o víkendu? Pozorovat atomové výbuchy Miloš  Kaláb
13. 10. 2006 Bingo, za všechno můžou komunisti. I za bingo?
12. 10. 2006 Haiti: bezuzdné násilí v zemi desetitisíce mrtvých Daniel  Veselý
12. 10. 2006 Globální oteplování -- Brezina, Mann, McKitrick a hokejka Ladislav  Metelka
13. 10. 2006 Boj s větrnými mlýny Darina  Martykánová
16. 10. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 16. -- 30. září 2006
13. 10. 2006 Paranoidní představa o skutečnosti paní Martykánové Věra  Říhová
13. 10. 2006 Podotázky Jan  Polívka
13. 10. 2006 Co se stane po pádu severokorejského režimu?
13. 10. 2006 Chuligáni, antisemité a rasisté Uwe  Ladwig
13. 10. 2006 2019: Spoveď sklamaného liberála Michal  Polák
13. 10. 2006 Balada 3 Jan  Vladislav
13. 10. 2006 Nevkus a devastace narůstají řadou geometrickou
13. 10. 2006 Obři z hoven, spousta andělů a květy zla Jan  Stern
13. 10. 2006 S Lulom alebo bez Lulu Sergio Iván Moya Mena
12. 10. 2006 Tři pětiny občanů proti americké základně
13. 10. 2006 Policejní bdělost a ostražitost v Bosně
12. 10. 2006 Petr Kužvart a jeho nezávislá samochvála Štěpán  Kotrba
11. 10. 2006 Golbální oteplování a sluneční aktivita Ladislav  Metelka
11. 10. 2006 Irák: 650 000 mrtvých od roku 2003?
12. 10. 2006 Česká politika: Existuje skutočný problém, alebo "narcisi" sa hrajú? Igor  Daniš
11. 10. 2006 Selhávání úřednictva pod nadvládou místních politických reprezentací a komunální volby Petr  Kužvart
11. 10. 2006 Žena, kterou miloval primář Sova Darina  Martykánová
12. 10. 2006 Kanada odmítla poskytnout azyl teroristovi americké CIA Miloš  Kaláb
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 10. 2006 Hospodaření OSBL za září 2006