S ní ovšem souvisí další podotázky, protože na ně nedostáváme ve sdělovacích prostředcích jasnou a především důvěryhodnou odpověď: Kdo je vlastně Zdeněk Doležel? Ponechám stranou diagnózu expremiéra Paroubka. Zajímavé je spíš to, že média, samozřejmě velmi přesně informovaná o všech možných detailech případu, jej jednou označují jako šéfa úřadu expremiérů Grosse a Paroubka, jindy jako tajemníka úřadu vlády. Podle sdělení současného šéfa úřadu vlády byl ovšem jen šéfem v úřadu (šéfoval dvě sekretářky a jednoho řidiče). Původně byl personalistou MV...

Ať už tak či onak, o člověku, který je podezřelý jak z "pěti na stole v českých", tak ze zneužívání evropských dotací, bychom měli vědět -- když už je takto medializován -- alespoň to, čím se ve své kariéře skutečně zabýval.

Zajímavá je i perzonifikace problému podezřelého starosty Péti s "kostlivci ve skříni ČSSD" jak je vidí představitelé ODS. Nepochybně případ podvodného starosty, zvoleného za tu či onu stranu vrhá na ni jistý stín. Ovšem označit ho za systémovou chybu strany je poněkud odvážné tvrzení. I když je nepochybné, že pokusy o korupci jsou pochopitelně směrovány vždy na aktéry, kteří mohou rozhodovat. Ať už na celostátní, či jen obecní úrovni.

Celý soubor podotázek se týká investigativců z Novy. Prý půl roku sledovali počínání podezřelých a mapovali je skrytou kamerou. Nic proti tomu, že se novinář snaží o svého sólokapra. Je to nejen v jeho osobním zájmu o vlastní prezentaci, ale také v zájmu jeho redakce. Otázkou však je, co je vlastně možné skrytou kamerou (dokonce dlouhodobě!) dokumentovat? Pikantní je, že se právě velmi mediálně sledovaně řeší problematika policejních odposlechů, způsobu jejich povolování, obrany proti nim atd. Novinářské špiclování (tak oblíbené v množství kauz, sousedskými spory počínaje a "českými na stole konče") je zcela nekontrolovatelné. Velmi často slouží k podivné medializaci jednotlivých případů -- kdo ví, kdo má skutečně pravdu (vždy přece záleží na úhlu pohledu), ale bezesporu zasáhne do života mnohých: z jedněch udělá oběti, z jiných lotry. Bránit se potom u soudu? ... Další podotázka: jak funguje naše soudnictví?

Připustíme-li přesto, že novinář má právo informovat veřejnost a použít jakékoliv(!?) prostředky pro objasnění jím sledovaného případu, není dlouhodobé špiclování už opravdu porušením zákona? Nebo při nejmenším povinnosti informovat policii o zjištěných nezákonnostech? Jen ona je přece oprávněna vést vyšetřování. Nebo snad "pověřila" Novu vyšetřováním? Nebo že by soud, který musí povolit i obyčejný odposlech, povolil (povoloval) používání skryté kamery soukromým subjektům? - to snad ne!

Těch podotázek by bylo ještě mnoho. Nejen k uvedeným případům. Stejně bychom se mohli ptát na řadu ryze politických problémů. Snad nejsoučasnější a současně měsíce trvající by mohl být "povolební pat" a prezidentských 100:100 které ovšem není 100:100. Asi bych souhlasil: jedna stovka je evidentní -- má ji levice. Druhá je ovšem iluzorní -- tvoří ji jednak tzv. pravice, kterou doplňují dvě malé středové partaje. Ty však mohou být podle vlastního uvážení tu pravější, tu levější ... Je tedy tato stovka mnohem iluzornější, než ta druhá. Nic na tom nemění jejich trochu nerozumná tvrzení, že s "jistou parlamentní stranou ani náhodou". Jednak je to demokratický nesmysl, jednak praxe ukazuje, že právě tato "jedna se kterou nikdy" je oním pověstným "jazýčkem na vahách".

Ale to by byla docela jiná kupa otázek a podotázek. Mne dnes zajímají ty, které se zdají být na první pohled "jen" nepolitické. A proto jsem je otevřel. Doufám, že nespadnou pod stůl.

Poznámka JČ: Média musejí mít právo natáčet skrytou kamerou v otázkách veřejného zájmu. To by v zavedené demokracii potvrdil každý soud. Zkoumal by ovšem, zda pracují nestranně a neúplatně. Pokud by bylo podezření, že nestranná nejsou, natáčení skrytou kamerou by neschválil.