11. 10. 2006
Selhávání úřednictva pod nadvládou místních politických reprezentací a komunální volbyJe známou skutečností, že se díky reformě veřejné správy (zrušení okresních úřadů) úředníci veřejné správy dostali prakticky v plné míře pod přímý vliv a do úplné podřízenosti místních politických reprezentací na obcích, městech a krajích. Podívejme se na důsledky takového stavu. |
Existuje zákon o úřednících samosprávných celků, který stanoví základní povinnosti úředníka, mezi jinými výslovně tyto: úředník je povinen dodržovat ústavní pořádek České republiky, dodržovat právní předpisy, a to bez dalšího. Dále dodržovat ostatní předpisy, vztahující se k práci jím vykonávané, pokud s nimi byl řádně seznámen, hájit při výkonu správních činností veřejný zájem, jednat a rozhodovat nestranně bez ohledu na své přesvědčení a zdržet se při výkonu práce všeho, co by mohlo ohrozit důvěru v nestrannost rozhodování, zdržet se jednání, jež by závažným způsobem narušilo důvěryhodnost územního samosprávného celku, zdržet se jednání, které by mohlo vést ke střetu veřejného zájmu se zájmy osobními, zejména zneužívat informací nabytých v souvislosti s výkonem zaměstnání ve prospěch vlastní nebo někoho jiného, v souvislosti s výkonem zaměstnání nepřijímat dary nebo jiné výhody... . Zákon výslovně stanoví, že je povinen poskytovat informace o činnosti územního samosprávného celku podle zvláštních právních předpisů v rozsahu, v jakém to vyplývá z jeho pracovního zařazení a také zachovávat pravidla slušnosti při úředním jednání. Z uvedeného je naprosto zřejmé, že úředníci mají povinnost dodržovat ústavní zákony a právní řád. Jejich jednání nesmí být ani v náznaku neobjektivní, obstrukční, šikanózní a stranící např. některému účastníku na úkor jiného, některému soukromému zájmu na úkor zájmů veřejných. To je ovšem pouhá proklamace zákona. Je zřejmé, že tyto úřední osoby nejsou ve vztahu nezávislém k držitelům lokální politické moci, že jsou všestranně služebně, pracovněprávně, ve své úřední kariéře i v odměňování -- navíc i zcela neformálně (ústní a telefonní pokyny) závislí na vedení města a městské části, či kraje. Pokud vykonávají přenesenou působnost (tedy státní správu), není zde vůbec žádné vyvázání z této podřízenosti a jejich reálný vztah závislosti je úplný a všestranný. Na toto konstatování můžete slyšet někdy tvrzení pana starosty, či jiného mocnáře, že "samospráva" nemůže zasahovat do výkonu státní správy a že tak nečiní. Jde o jednu z nejtroufalejších nepravd, jež jsou dnes veřejně šířeny. Ve skutečnosti žádné oddělení tohoto druhu neexistuje, což lze ilustrovat usnesením rady jisté městské části, jež měla rozhodnout, že se určitá kategorie účastníků prostě v rozporu se zákonem nebude pouštět do správních řízení. K tomu je třeba několika vysvětlení. Na malých obcích a obecně v malých komunitách je nebezpečí selhávání úředníků v důsledku závislosti na vedení samosprávného celku menší, protože vše je přehlednější, transparentnější a také se zpravidla na malých obcích nevykonává státní správa ve větším rozsahu. Dobře se těmto vztahům závislosti a zneužívání této závislosti daří ve větších územních celcích, kde jsou deseti i statisíce lidí a tedy výkon moci je nepřehledný, je zde prostor pro politikaření a odtržení politické reprezentace od občanů. Další nezbytná vysvětlující poznámka je tato: neprobíhá to tak, že by pan starosta či rada úkolovali úřednictvo v každém jednotlivém případě. Stačí, když ustanoví jako vedoucí spolehlivé úředníky, kteří jim agendu pohlídají a s "problematickými" věcmi sami iniciativně přiběhnou se poradit. Pokyny jsou vydávány zcela neformálně a selektivně: tam, kde má politické vedení nebo jeho přátelé a sponzoři své zájmy. Prakticky to probíhá zpravidla tak, že investor, developer nebo jiný potřebný obchodní subjekt se nejprve "dohodne" s politickým vedením -- neformálně a beze svědků. A vedení v jeho záležitosti zřetelně pokyne podřízenému úřednictvu, že tu kterou věc je nutno bez překážek zprůchodnit. A je zprůchodněna. I za cenu porušování zákona, popření veřejných zájmů, obcházení a odhánění účastníků, kteří "kazí dohodnutou hru". Podívejme se nyní na tři příklady, jak to v praxi funguje. Ke všem máme shromážděnu dokumentaci celého vývoje, protože jsme v těchto případech figurovali jako právě ti nepohodlní a odhánění. Administrativní budova "Prague Point Building"Jde o stavbu administrativní budovy na elipsoidním půdorysu mezi ulicemi Budějovickou, Hornokrčskou a U Krčské vodárny v Praze 4. Jedná se o stísněný pozemek mezi Poliklinikou Budějovická (nyní Centromed, a.s.) a sousedícími věžovými bytovými domy z počátku 70. let. Pozemek je porostlý několika dřevinami. Pokud vím, nebyla zde nikdy předpokládána další zástavba. Umístěná stavba komerčního paláce znamená výrazné, stylově zcela odlišné a pro rezidenty nepříznivé zahuštění stávající lokality. V roce 2004 jsme se dozvěděli o záměru. Stavební úřad však mlčel a neinformoval nás o zahájení územního řízení, jak mu zákon ukládá. Když jsme z vlastní iniciativy zjistili rozhodné skutečnosti a písemně se domáhali vstupu do řízení o umístění stavby, byli jsme odehnáni, a to pouhým dopisem (což je samozřejmě chyba -- o tom, že domáhající se osoba není účastníkem správního řízení, je nutno vydat rozhodnutí - nově usnesení - a dotyčný se proti němu může odvolat. To má svou logiku, když vyloučením z řízení se mu odebírají veškerá práva v dané věci!). Pouhý "odháněcí dopis" jsme posoudili jako rozhodnutí o našem vyloučení z řízení a podali proti němu odvolání. Magistrát hl. m. Prahy tentokrát zafungoval, jak se na odvolací orgán sluší a zrušil naše "odehnání" od územního řízení. Co se však nestalo: vedoucí stavebního úřadu v Praze 4 podala podnět k přezkumu odvolacího rozhodnutí magistrátu a věc putovala na Ministerstvo pro místní rozvoj. Byl to velmi neobvyklý postup. Správní orgány jsou vázány právním názorem, který jim sdělí nadřízený odvolací orgán! Zde stavební úřad jednoduše projevil nesouhlas s názorem, který byl pro něj ze zákona závazný a "přes hlavu" odvolací instance se pokusil zpochybnit a zvrátit její názor. Ministerstvo pro místní rozvoj pak vydalo opravdu zajímavý a inovativní akt, když zrušilo odvolací rozhodnutí magistrátu cestou "nápravy nesprávných opatření", což je způsob dohledu a nápravy nadřízených orgánů použitelný pouze tam, kde jde o rozhodování mimo správní řízení, tedy v podstatě o vydávání neformálních správních aktů zcela jiného druhu, nežli jsou správní rozhodnutí. To jsme si zase my nenechali líbit a oslovili ministra pro místní rozvoj a ten pak (to se psal únor 2005 a tahanice trvala již rok!) zrušil nezákonné a absurdní rozhodnutí vlastního ministerstva. Rovněž Veřejný ochránce práv věc prošetřil a dal nám za pravdu. Mezitím územní řízení ovšem dávno skončilo a stavební úřad v Praze 4 vyznačil jeho právní moc. My jsme tedy vedle podání odvolání navrhli rovněž zahájení obnovy řízení. Následovaly průtahy a nakonec zamítnutí návrhu ze strany stavebního úřadu v Praze 4. To se již psal leden 2006. Magistrát následně dne 31.7. 2006 zahájil z vlastního podnětu přezkumné řízení. Zatím v něm ještě nebylo rozhodnuto. Pointa případu je v tom, že během víc jak dvou let měl stavební úřad dost času provést stavební řízení, toto řízení před námi a ostatní dotčenou veřejností utajit a stavbu povolit. Samozřejmě, že jsme si tohoto byli vědomi, požadovali od stavebního úřadu informaci o návazných řízeních a doručování případně vydaných rozhodnutí. Odpovědí však bylo zaryté úřední mlčení. Záměr je zde bez pochyb tento: průtahy kolem umístění stavby vytvořit prostor pro skryté povolení stavby a pak k jejímu zhotovení, bez ohledu na zákony tohoto právního státu. A tak jedinou překážkou k zahájení hloubení stavební jámy a betonování je naše odvolání proti kácení dřevin na daném pozemku. Dřevin, jejichž existence byla od počátku důkazem, že účast našeho sdružení v územním i stavebním řízení je plně na místě. Stavební úřad o tom ví, věděl a vědět musel. Ale ignoroval to! Závěr: bez ohledu na zákon, bez ohledu na skutkové okolnosti věci je úředně prosazen stavebním úřadem kontroverzní obchodní případ soukromého investora. Studentský penzion "Na Paloučku"Opět zahájeno územní řízení stavebním úřadem v Praze 4 bez toho, aby tento úřad zahájení oznámil předepsaným způsobem. My jsme se o věci dozvěděli od jiného odboru Úřadu MČ Praha 4, který vedl řízení o povolení kácení dřevin na pozemku. Jde o zahuštění zástavby na místě dosavadní zahrady vedle známé restaurace "Na Paloučku", při ulici Petra Rezka v Praze 4 - Nuslích. Proti záměru se stavěli i vlastníci sousedního domu. O řízení jsme se dozvěděli dodatečně a víceméně náhodou. Územní rozhodnutí bylo vydáno již v září 2004, my jsme v lednu 2005 po zjištění rozhodných skutečností do řízení vstoupili, upozornili, že umístění stavby nemůže být pravomocné a podali pro jistotu jak odvolání, tak i návrh na obnovu řízení. Pak začaly na úřadu Prahy 4 průtahy, v jejichž rámci se potichu vyřizovalo stavební povolení. Odvolání nám magistrát zamítl s tím, že tou správnou cestou je obnova řízení. V lednu 2006 stavební úřad poprvé zamítl náš návrh na obnovu územního řízení (zároveň v lednu vydal stavební povolení). Zamítnutí obnovy bylo zrušeno na základě našeho odvolání magistrátem, stalo se tak v květnu 2006. Stavební úřad opět vedl svou, ignoroval právní názor sdělená magistrátem (ten je pro stavební úřad závazný, jak již víme) a v srpnu opět zamítl návrh na obnovu řízení. Opět následovalo naše odvolání a věc nyní již podruhé řeší Magistrát hlavního města Prahy. Zároveň ovšem (a v tom je zase pointa všech těch průtahů a zdržování) bylo v lednu 2006 vydáno stavební povolení. My jsme o tom nevěděli, ale odvolali se vlastníci sousedního domu. Odvolání bylo v květnu magistrátem zamítnuto a poté za námi přišel v červnu 2006 jeden ze sousedů, pro kterého jsme připravili správní žalobu proti stavebnímu povolení a od kterého jsme se dozvěděli, co se mezitím na úřadě potichu upeklo. Opět jsme sdělili, že jsme opomenutým účastníkem a podali odvolání. Magistrát je zamítl jako "nepřípustné" a rovněž naše sdružení podalo následně proti stavebnímu povolení správní žalobu. Vtip je v tom, že stavební úřad i stavebník považují stavební povolení za pravomocné a jakmile bude vyřízeno kácení dřevin na pozemku, lze podle nich začít stavět. Čert vzal územní rozhodnutí -- to už je dneska nezajímá! Kácení je také zajímavé. Již třikrát Úřad MČ Praha 4 povolil kácení vzrostlých a cenných stromů (v březnu 2005, v prosinci 2005 a naposled v srpnu 2006) a dvakrát magistrát tato rozhodnutí zrušil pro jejich vady. Nyní -- poté, co jsme se v září 2006 opět odvolali -- čekáme s úzkostí "konečné řešení" celého případu. Bytový dům VyšehradJde o případ, který byl publikován i v televizi - sporný bytový objekt při ul. Lumírova a Na Bučance v Praze 4. Dům je vysoký a i jinak pro danou lokalitu předimenzovaný. Stojí přímo proti raně baroknímu hornverku (rohové hradbě) památné vyšehradské pevnosti, jež je národní kulturní památkou. V půli roku 2005 jsme se od odboru životního prostředí a územního rozvoje Úřadu MČ Praha 4 dozvěděli, že tento úřad vede řízení o kácení mimolesních dřevin v zájmu zhotovení jakési stavby. Ze spisu jsme získali informace o územním rozhodnutí, vydaném již v září 2004. Samozřejmě, že nám úřad zprávu o zahájení územního řízení opět neposlal, ačkoli si stavba opět vyžadovala pokácení dřevin (proto jsme ze zákona měli dostat možnost do řízení vstoupit). Po zjištění těchto skutečností jsme reagovali v červnu 2005 podáním na stavební úřad, kde jsme oznámili vstup do správního řízení, upozornili, že rozhodnutí nemůže být v právní moci, požadovali jeho doručení a rovnou podali i odvolání. Pouze pro jistotu (abychom mezitím neztratili důležité lhůty) jsme podali i návrh na obnovu územního řízení. Navíc jsme požádali o informace o následném stavebním řízení. Toto podání jsme poslali i na odbor stavební Magistrátu hl. m. Prahy. Na Praze 4 ale následovalo ticho a nečinnost. Mezitím bezpochyby probíhalo před námi pečlivě utajované stavební řízení. I do něj jsme podle zákona měli mít právo vstoupit. Stavební povolení jsme však do dnešního dne ani neviděli. Potichu byla tedy stavba povolena a nyní se utěšeně betonuje. Pro pobavení publika nám vedoucí stavebního úřadu Ing. Marcela Pavlová zamítla v dubnu 2006 návrh na obnovu územního řízení. Následovalo naše odvolání a na jeho základě v červnu 2006 magistrát zrušil rozhodnutí o zamítnutí obnovy. Tentokrát si stavební úřad v Praze 4 docela pospíšil a již počátkem srpna znovu -- bez ohledu na závazný názor nadřízeného orgánu -- zamítl návrh na obnovu opět. Bylo by to všechno nudně jednotvárné, již potřetí jsme podali odvolání -- a hrubá stavba již stojí! Ale pozor: v odvolání jsme jasně sdělili, že považujeme tento postup za čistý projev právního nihilismu a účelové úřední zvůle ku prospěchu stavebníka a vysvětlili, jak tento i další úřady selhávají v ochraně svěřených veřejných zájmů a v dodržování zákona -- situace je z hlediska ústavní doktríny právního státu naprosto nemyslitelná! Úřední viníci toho všeho se následně rozhodli, že se budou cítit hrubě uraženi a tak vydali rozhodnutí o pořádkové pokutě 10 tisíc Kč, kterou nás hodlají postihnout! To tu ještě nebylo!! V nynější předvolební době jde o docela zajímavou inovaci. Samozřejmě se odvoláme i proti pokutě a jsme připraveni hájit své právo říkat pravdu tváří v tvář úředním provinilcům i u správního soudu. Je nutno se ještě zeptat, jak ve věci pracovaly klíčové dotčené orgány, jež mají chránit životní prostředí a kulturní dědictví. Odbor životního prostředí a územního rozvoje, vedený v Praze 4 Jarmilou Alexandrovou, je bohužel rovněž naprosto poslušnou instancí. Má prakticky ke všem, i k velice kontroverzním stavbám jediné stanovisko: "bez připomínek". A památkáři? Ti politováníhodným způsobem opakovaně selhávají docela podobně. Jen není jasné, co dělalo vedení Národní kulturní památky Vyšehrad, jež přece mělo být účastno obou správních řízení a bylo povinno ochraňovat jak památkově chráněnou pevnost, tak i ochranné pásmo kolem ní. Takto si nechalo hned vedle cenného raně barokního pevnostního hornverku postavit naprosto bezohlednou a nevzhlednou obludnost. Co s tím?Takových případů je ještě celá řada (např. komerční paláce na Pankrácké pláni), ale nehodlám tím čtenáře dále unavovat. Není nutno vypít celé moře, abychom zjistili, jak je slané... Ačkoli jde o jednu městskou část jednoho města, není také žádný rozumný důvod předpokládat, že to jinde ve srovnatelných podmínkách bude zásadním způsobem jinak. Je nutno zdůraznit, že takovýchto skutků se dopouštějí zkušení úředníci, nejde o nedopatření, nejde o nechtěná selhání, jde o záměr a úmysl! V Praze 4 se jedná bohužel o opakovaný způsob naprosto nelegálních úředních postupů v neprospěch občanů Prahy 4, rezidentů z daných lokalit a v rozporu se zákonem definovanými veřejnými zájmy. Takovým postupem se stavební úřad sám degraduje z nestranného orgánu veřejné správy na výkonnou agenturu stavebníka a politického vedení městské části. Nad úředními viníky drží ochrannou ruku právě toto politické vedení městské části. Dokud jí podřízení úředníci poslušně slouží a přičinlivě "zařizují", co si vrchnost přeje, jsou jejich nelegality beztrestné a publicitě, televizním pořadům se mohou akorát tak smát. Jde o výrazný rys výkonu veřejné moci na obecní a krajské úrovni v této zemi. Jde o nešvar a selhání, jež se staly systémovým prvkem -- nejde tedy o dílčí selhání, ale je to jedna z vlastností systému samotného. Samozřejmě, že jistým řešením by bylo oddělit výkon státní správy od výkonu samosprávy. Taková změna však není na obzoru. Místní vrchnosti totiž přišly na to, že tento stav jim náramně vyhovuje. Takto se jejich moc a příjmy mohou jedině znásobovat. Jejich postavení se posiluje. Jsou to opravdoví vládci svého obvodu. Proto žádnou změnu nechtějí. Co tedy dělat? Když není momentálně nic jiného možné, nezbude nežli snažit se v komunálních volbách (a v budoucnu i v těch krajských) zvolit jinou politickou reprezentaci, jež takto dosud nefungovala. Pokusit se přerušit zhoubné zájmové propojení sponzorů, přátel, politické vrchnosti a podřízeného úřednictva. Je to ovšem problematické a málo nadějné, když dnešní vrchnosti mají všechny výhody k udržení moci na své straně -- a koneckonců je velká pravděpodobnost, že případná alternativní, nová politická reprezentace se bude po nějakém čase chovat velmi podobně. Ale jiná cesta momentálně není. Proto vyzývám své spoluobčany, aby o tomto přemýšleli. A volili s rozmyslem. Víc v tuto chvíli nelze dělat -- ale všeho do času! Upozornění Štěpána Kotrby: Autor tohoto článku není nezávislým pozorovatelem - novinářem, ale účastníkem desítek sporů, které vyvolává Ateliér pro životní prostředí (Studio for the Environment - JUDr. Tošner, JUDr. Kužvart a Ing. Klika, Pavel Černohous a další). Aktivisté Ateliéru pro životní prostředí na svou účast ve správních řízeních vyinkasovali například v roce 2004 grant od Ministerstva pro životní prostředí na "ochranu přírody" ve výši 100.000,- Kč v rámci projektu (501/2004) Prosazování práva životního prostředí v účasti na rozhodovacích procesech. Projekt 502/2004 pod názvem Aktivní občané - právní a odborná pomoc občanům a jejich sdružení v oblasti ochrany životního prostředí si v roce 2004 zasloužil další dotaci MŽP - dalších 100.000,- Kč. Celkem Atelier vyinkasoval dodnes jen od ministerstva pro životní prostředí 577.000,- Kč . Ateliér pro životní prostředí ve spolupráci s organizací Arnika (Martin Skalský), občanským sdružením Pankrácká společnost (Zdeněk Holeček), Občanskou iniciativou Pankráce (Marie Janoušková) a několika dalšími občanskými sdruženími argumentuje, že výstavbou mrakodrapů "City" americké developerské společnosti ECM Česká republika porušuje závazky, které dala organizaci UNESCO při zápisu Prahy na seznam světového kulturního dědictví. Organizace podaly stížnost do centrály UNESCO. Stížnost by mohla vést k vyškrtnutí Prahy ze seznamu UNESCO. Ateliér pro životní prostředí například v roce 2001 vyinkasoval z Nadace Partnerství grant 50 000,- Kč za vytvoření návrhu pražské obecní vyhlášky o zeleni, která stanoví pravidla pro údržbu zeleně, umisťování staveb a zařízení v zeleni, chování obyvatel vůči zeleni a stanoví sankce za její porušení. Není tvorba vyhlášek činností legislativců Magistrátu a nikoliv "neziskových" organizací? V roce 2002 Kužvartův program "Aktivní občané" podpořil Sorosův fond částkou 135 000 Kč. Vyjádření Petra Kužvarta k poznámce Štěpána Kotrby ZDE Zelení TÉMA BL Financování "neziskových" struktur TÉMA BL
Štěpán Kotrba: Občanské sdružení Oživení pracuje netransparentně a v rozporu se svými stanovami ZDE
Petr Kužvart: Oživení pracuje netransparentně a v rozporu se stanovami?
ZDE
Štěpán Kotrba: Oživení: Přiznání ztěžuje zapírání
ZDE
Štěpán Kotrba: Open Society Fund korumpuje novináře, zavádí "nové principy do praxe policie" a ještě se tím chlubí ZDE |