Zákon se podařilo prosadit přes otevřenou netoleranci některých politiků, kteří se většinou schovávali za údajné právní nedostatky předkládaného zákona či za jiné neobjektivní důvody. Situaci ad absurdum vyhrotilo veto prezidenta republiky, jenž by měl sám aktivně bojovat za rovnoprávnost a hájit zájmy všech občanů. Všechna úskalí se nakonec podařilo zdolat, zákon schválit a přehlasovat i veto prezidenta. Přestože je schválená verze oproti původním návrhům dosti okleštěná, její morální význam nelze popřít. Málokdo si dovede představit, životní situace, které musí řešit homosexuálně orientovaní lidé a jak náročné je pro žít v naší netolerantní společnosti.

Zákon v dnešní podobě umožňuje vstupovat do registrovaného partnerstvím pouze osobám stejného pohlaví, není tudíž náhradou ani konkurencí zákona o rodině a podle mého názoru v žádném případě neohrožuje institut rodiny (což je hlavním argumentem jeho odpůrců). Sám vidím pro společnost spíše jeho pozitiva. Možnost uzavírat oficiální partnerské soužití povede k nižší promiskuitě u gay minority, dalšímu snižování pohlavně přenosných chorob, zejména viru HIV a k větší životní pohodě lidí se stejnopohlavní sexuální (citovou) orientací. Tento zákon nepřipouští adopci dětí osobám stejného pohlaví (adopce je přípustná za různých podmínek v Austrálii, Velké Británii, Dánsku, na Islandu, v Jihoafrické republice, Kanadě, Německu, Nizozemí, Španělsku a Švédsku). Domnívám se, že vychovávat děti by byli homosexuálové stejně dobře schopni jako heterosexuálové. Kdybych mohl sám rozhodovat, určitě bych jim tuto možnost dal. Jakým směrem se však budou názory společnosti na tuto problematiku ubírat v následujících letech, zatím předjímat nechci, proto přeji alespoň hodně štěstí v dalším společném životě všem párům, které se rozhodnou zákona o registrovaném partnerství využít.

Více informací k problematice naleznete na internetových stránkách Gay iniciativy v České republice: ZDE.