Uvědomme si, že železniční koridory postavené v minulých letech jsou dimenzovány na maximální rychlost 160 km/h. Této rychlosti bez problému dosáhnou i současné vlaky EuroCity a InterCity, i když některé zatáčky musí tyto vlaky projíždět trochu menší rychlostí než pendolino s naklápěcím systémem. Kdo již cestoval těmito luxusními rychlíky a také pendolinem, jistě potvrdí, že zejména v první třídě jsou kvalitou nabízených služeb i komfortem jízdy tyto vlaky zcela rovnocenné.

Takže se nabízí otázka, proč jsme museli utratit tolik miliard korun za nové rychlovlaky, když si prozatím vystačíme "bez ztráty kreditu" i se současnými "ecéčky" a "icéčky"? Nebylo by efektivnější a vůči cestujícím zodpovědnější investovat tyto miliardy do rekonstrukce regionálních a lokálních tratí a nádraží, které jsou často v dosti špatném stavu a některé součásti této infrastruktury ještě pamatují provoz parních lokomotiv? Bylo, jenže to by jistí lidé na jistých místech museli rozhodovat racionálně a efektivně a nikoli krátkozrace a populisticky. Rovněž se vynaložené peníze mohly použít např. na dřívější nákup nových příměstských vlaků, které by nahradily dnes již zastaralé "pantografy".

Rozhodně bychom se nemuseli za chybějící rychlovlaky před okolním světem stydět. Např. po rakouských železnicích, které jsou na vyšší technické úrovni než ty české, žádná pendolina nejezdí a přesto jsou rakouské expresní rychlíky pověstné svou kvalitou a komfortem.

Sečteno a podtrženo, pendolino v Česku bude mít smysl tehdy, až budou postavené tratě umožňující rychlost přes 200 km/h (jako všude jinde, kde tyto vlaky jezdí), což v následujících letech rozhodně "nehrozí". Do té doby v některých z nás zůstane pachuť z pocitu zbytečně vyhozených miliard...

Autor je student VŠB - TU Ostrava