Z roka na rok nesmírně rychle přibývá informací, které je nutno si pro výkon povolání i pro život osvojit. Prodlužování doby školní docházky ale zároveň vede ke zkracování doby aktivní, tvůrčí práce.

Jedno z možných řešení této náročné situace jsem uvedl ve svém příspěvku "Jak efektivněji učit" ( 18.1.2006). Zahrnuje požadavek modernizace jak obsahu, tak i metod vyučování i učení. Ale co jsem, dosud, dostatečně nezdůraznil, je problematika ZPĚTNÉ VAZBY.

V Britských listech z 16.5.2006 je v příspěvku ""Být šťastný" jako slogan naší doby" uvedeno, že imperativ "Buď šťastný" se stal vůdčím heslem naší doby a dále ekonom Richard Layard se snaží přesvědčit britskou vládu, aby poskytla finance na školení nových 10 000 terapeutů, kteří by občany instruovali, jak být šťastnější. Nový šéf Konzervativní vlády David Cameron vyhlásil, že vzdělání je "jedním z klíčů ke štěstí" a "štěstí" je jedním z hlavních cílů vlády. Mnoho pedagogů s tím souhlasí. Dospěli k závěru, že je daleko lehčí pomoci dětem , aby se cítily dobře, než je naučit číst, psát a počítat.

Dovolím si s těmito názory polemizovat. Jednou z mimořádně důležitých podmínek úspěšného vyučování i učení je právě tzv. zpevnění, které úzce souvisí s didaktickou technologií vyučování i učení. Jestli má vést až k naučení, platí, že jeho úspěšnost závisí především na aktivitě žáka. Ten bude aktivní tehdy, bude-li stavěn do problémových situací a na položené otázky nucen bezprostředně a zřetelně odpovídat a s kvalitou své odpovědi bezprostředně seznámen. Pro kladnou motivaci žáka je třeba, aby převažovaly správné odpovědi a náročnost otázek postupně narůstala. Za zpevnění můžeme takto považovat znalost výkonu a musí mít tři vlastnosti. Musí být dostatečně četné, bezprostřední, nepřetržité a plynulé. Jinými slovy: Učení je efektivní, je-li každá činnost zpevněna znalostí jejího výsledku, je-li provázena vědomím úspěchu a je-li dostatečně četná, bezprostřední a plynulá.

Má-li být vzdělání "jedním z klíčů ke štěstí", musí didaktická technologie vyučování a učení splňovat především požadavek kladné motivace žáka a výše uvedené další požadavky ze kterých uvádím, především, zpevnění. Nestačí pouze činit děti šťastnějšími mimo vzdělávání, ale činit je šťastnými i v době školní docházky. Zatím ale převládá situace opačná, kdy na dotaz, zda se žáci těší do školy, dostáváme záporné odpovědi.

V čem je problém? Dovolím si tvrdit, že v podcenění vlivu ZPĚTNÉ VAZBY.

Podle encyklopedie je zpětná vazba název pro způsob, jakým ovlivňuje výstup nějakého systému zpětně jeho vstup. Podle toho, jakým způsobem je vstup výstupem ovlivňován, hovoříme o kladné zpětné vazbě a záporné zpětné vazbě. Pokud zvýšení hodnoty, přiváděné z výstupu na vstup, způsobí další zvýšení hodnoty na výstupu, jedná se o kladnou zpětnou vazbu, v případě, že se jedná o podstatné zvýšení, může výsledné zesílení až velmi výrazně narůst. Pokud je situace opačná, jedná se o zápornou zpětnou vazbu.

Má-li být vzdělání "jedním z klíčů ke štěstí" u žáka, musí v jeho průběhu převažovat kladná zpětná vazba. Pokud přisuzujeme důležitou roli pedagogovi, musí v jeho práci také převažovat kladná zpětná vazba. Jaká je současná situace ve které naši pedagogové pracují jsem uvedl ve svém příspěvku "Školství, jeho reforma a volby" (28.4.2006) :" Dnes máme situaci, že ve špatných podmínkách nemohou dobře pracovat ani ti dobří, nadaní, svědomití, že nemají ani solidní perspektivu, roste byrokracie, s ní i arogance. To je potřeba obrátit!"

Jaká je úroveň jejich zpětné vazby je zřejmé! Podobná situace je u žáků. Rámcové vzdělávací programy určují co má být obsahem vyučování, ale jak má vyučování probíhat mají řešit školy ve svých Školních vzdělávacích programech. Jak splnit požadavek aby vzdělání bylo "jedním z klíčů ke štěstí" u žáků efektivním vyučováním, tedy modernizací obsahu i metod vyučování, se nikdo nezabývá. Jak konstatoval prof. Průcha na poslední konferenci České asociace pedagogického výzkumu, hlavními uživateli produktů pedagogického výzkumu jsou výzkumní pracovníci sami a výzkumná témata nejsou volena z hlediska potřeb uživatelů, především z řad pedagogů. Přitom kladná zpětná vazba může být skutečně "jedním z klíčů ke štěstí", dosud nedostatečně využívaným! Tak, jak žák prožije převážnou část svého školního života, tak bude vypadat i jeho zapojení do společnosti.

Vrátím se ke zpevnění, kterému jsem přisoudil jedno z řešení kladné zpětné vazby a zdroje "jednoho z klíčů ke štěstí".Pokud žáka zastoupíme pejskem, platí pro jeho úspěšné vycvičení podobné zásady, tj. požadavek zpevnění -- kladné zpětné vazby. Např. při agility -- výcviku na překážkové dráze, dokáže s ním cvičitel, kterým může být i majitel pejska, třeba i "nepapírového", zvládnout postupně a nakonec celou překážkovou dráhu a pejsek i přes vynaloženou námahu, je zjevně velice šťastný.

Jedno řešení modernizace vyučování a učení jsem uvedl ve svém, již zmíněném, příspěvku "Jak efektivněji učit". Jeho základní myšlenkou je krokové řešení vyučování teorie i praxe, které je velice blízké našemu skutečnému životu. V současnosti se velice často setkáváme s "Kladnou zpětnou vazbou", v různých jejích podobách, např. při obsluze mobilu (ten reaguje -- postupně, na kroky realizované podle jeho manuálu), při práci na počítači, při obsluze videa, televize apod.

Ke štěstí často postačuje postupné zvládnutí obsluhy těchto jednoduchých i náročných technických prostředků Někomu stačí ke štěstí jízda v autě, na které si vydělal a které se naučil ovládat. Proto, že každý jedinec je zvláštní osobnost, mohou být i projevy radosti a štěstí u lidí rozdílné! Nelze opomenout ani požadavek celoživotního vzdělávání.

Pokud se vrátím k myšlenkám uvedených v příspěvku ""Být šťastný" jako slogan naší doby" (Britské listy 16.5.2006), dovolil jsem si je doplnit o své názory a myšlenky. Navíc jsem uvedl, podle mě velice důležitý, pojem ZPĚTNÁ VAZBA, kterému přisuzuji značný význam, který může velmi ovlivnit jak naše školství, tak i produktivitu práce jeho absolventů. Má-li být kladnou, vyžaduje řadu opatření, ze kterých jsem si dovolil jejich část, týkající se především školství, uvést.