19. 5. 2006
Kuba v Radě OSN pro lidská práva nevyhrála - spíše prohrály Spojené státyLubomír Molnár se domnívá, že jeho text věnovaný volbě do nově zřízené Rady OSN pro lidská práva nepojednává o Kubě, ale spíše o České republice. Je jistě třeba diskutovat o tom, proč Česká republika soustavně kritizuje Kubu, kde odpůrce vlády čeká šikanování a kriminál, ale nekritizuje a dokonce vyzbrojuje Kolumbii, kde se příznivci opozice mohou dočkat podstatně horší "odměny" - například v podobě rozporcování mačetou ze strany členů některého provládního polovojenského uskupení. Ale o tom teď psát nechci. Molnárův text totiž skutečně o Kubě pojednává - způsobem, který přímo volá po doplnění kontextu. Zvolení kubánského zástupce do Rady pro lidská práva totiž autor prezentuje jako velký zahraničně politický úspěch Fidela Castra. Jak se to vezme: Možná jde spíš o neúspěch Condoleezzy Ricové.... |
Zvažoval jsem dlouho formu reakce na Molnárův výklad dění v Radě - a nakonec se rozhodl přeložit březnový komentář Lawrence C. Mosse z Human Rights Watch, k němuž v podstatě už není co dodat, píše Karel Dolejší: Nové Radě oponuje neobvyklé duo: Spojené státy a KubaVelvyslanec Spojených států John Bolton nebyl prvním, kdo oponoval návrhu rezoluce ustavující Radu OSN pro lidská práva - Kuba jej v tomto směru překonala. Parametry rezoluce prosazované předsedou Valného shromáždění Janem Eliassonem byly již v diplomatických kruzích po měsících vyjednávání dobře známy. Kuba návrh denuncovala v okamžiku jeho vydání. V prohlášení svého vyslanectví při OSN z 20. února Kuba varovala, že "nikdy neponese spoluvinu ani nebude mlčky přihlížet zjevnému pokusu vynutit si vytvoření Rady pro lidská práva za podmínek diktovaných Spojenými státy a jejich hlavními spojenci." Kuba vystoupila s odsouzením "silného tlaku uplatňovaného v posledních několika týdnech, jehož cílem je vynutit si nemístným a nepřípadným způsobem rozhodnutí, které by imperialistickým zájmům vyhlášeným v takzvaném "Projektu pro nové americké století", což jsou plány washingtonských jestřábů na ovládnutí světa, umožnilo vytvoření Rady pro lidská práva." Během několika minut po zveřejnění textu návrhu na ustavení Rady pro lidská práva dne 23. února velvyslanec Bolton signalizoval nesouhlas Spojených států, když prohlásil: "Je čas zvážit, zda nenastala vhodná chvíle ke skutečným mezinárodním jednáním o textu (rezoluce)." Avšak Kuba byla znova u značky dříve. 24. února Kubánci doručili všem členům OSN sedm navrhovaných dodatků oslabujících text, včetně návrhu na rozšíření Rady; snížení kvóra požadovaného pro zvolení; odstranění lidskoprávních standardů vyžadovaných od členů Rady a klauzuli umožňující jejich suspenzi; zkrácení jednání Rady a ztížení možnosti přijímat rezoluce odsuzující porušování lidských práv v jednotlivých zemích. Jako druhé byly na odpalu Spojené státy, když velvyslanec Bolton 27. února oznámil formální americký nesouhlas, založený na blíže neurčených "nedostatcích" návrhu Rady. Když byl na konferencích ve dnech 27. a 28. února opakovaně žádán, aby jmenoval některý z těchto nedostatků, velvyslanec nakonec během druhého vystoupení jeden z nich jmenoval: Návrh na příliš krátké funkční období, které by zemím znemožnilo působit v Radě více než šest či sedm let. "Jeden z problémů, který máme, je výhrada vůči omezenému funkčnímu období," řekl Bolton. "Moje obava ohledně tohoto omezení spočívá v tom, že Amerika odejde - a to bude Komisi na škodu." Vítaným efektem nesouhlasu Spojených států s textem je skutečnost, že může zvýšit ochotu k přijetí návrhu u zemí, které nebyly nadšeny z některých jeho silnějších doporučení. Kuba se může dokonce v uspokojení nad sebeizolací Spojených států vzdát svých dodatků a vypadat jako lidskoprávní šampión. Na druhé straně může nesouhlas Spojených států způsobit hlasování o návrhu, protože se očekávají všemožné zeslabující dodatky od zemí, které pokládají návrh Rady za příliš silný - a to včetně kubánských výhrad. Dále je možné, že Organizace islámské konference, která signalizovala, že její členské státy mohou přijmout text tak jak je, pouze s doplněním o doporučení v preambuli, které by vyzývalo k prosazování tolerance a úcty k náboženské svobodě a svobodě vyznání, místo toho bude prosazovat znění omezující svobodu projevu. Protože po léta bojujeme proti kubánským přístupům v Komisi pro lidská práva, neradi bychom viděli prosazení velice škodlivých dodatků, jež Kuba hrozí vznést proti návrhu Rady pro lidská práva ve Valném shromáždění. Spojené státy nemají velkou šanci zlepšit text svým úsilím o znovuotevření rozhovorů, ale mohou vznést své výhrady k návrhu na půdě Valného shromáždění bez toho, aby blokovaly konsensus ohledně přijetí návrhu. Pokud však delegace Spojených států volá po hlasování, pouze tak otevírá dveře změnám, které Radu oslabí. Navržená Rada znamená proti stávající Komisi velký pokrok, neboť zlepšuje členské standardy, volební procedury, opatření k přerušení členství, rozvrh jednání a všeobecnou periodickou kontrolu nad všemi zeměmi. Velmi neradi bychom viděli tato zlepšení ohrožená jnezodpovědným a jednostranným úsilím Spojených států, které by ve Valném shromáždění vystavily návrh snahám Kuby a dalších zemí o prosazení zeslabujících dodatků. Původní text v angličtině ZDE Poznámka Štěpána Kotrby: Organizace Human Rights Watch disponovala v roce 2005 výnosy přes 91 M USD, převážně z prostředků vkladů a investic, dále z darů Herba a Marion Sandler, kontrolující magazín Forbes (Sandler Family Supporting Foundation), Rockefeller Foundation, Ford Foundation, Jan Philipp Reemtsma, Richard E. Salomon, Tides Foundation, William and Flora Hewlett Foundation, The David and Lucile Packard Foundation, Atlantic Philanthropies, Carnegie Corporation of New York, John D. and Catherine T. MacArthur Foundation, The R & S Cohen Foundation, Lynnette Rhodes, John Merck Fund, Oak Foundation, Epstein Philanthropies, Helen and Robert L. Bernstein, Stephen Silberstein, Open Society Institute George Sorose, Citigroup International Public Affairs a dalších. Ve stejnou dobu inkasoval její executive director Kenneth Roth roční plat 275 000 USD. Vše pod kontrolou bankéřů, právníků a lidí blízkých State Departmentu. Vše realizující nátlakové a vlivové operace v třetích zemích - v zájmovém teritoriu USA. Vše koordinováno s americkou diplomacií. V Radě ředitelů zasedají některé přední osoby amerického bakovnictví, diplomacie a businessu. Námatkou editor Foreign Affairs James F. Hoge, Jr., CEO PublicAffairs Peter Osnos, John J. Studzinski, viceprezident Global Corporate, Investment Banking, and Markets Business HSBC, ředitelka vládního The Aspen Institute Alice H. Henkin, bývalý ředitel Random House Robert L. Bernstein, a další. Stále stejní lidé, stále stejná agenda. Stále stejná politika. |