Přenosilová ve vysílání srovnala premiéra Paroubka s Mussolinim a posměšně se také vyjadřovala o straně Zelených. Moderátor Cibulka na to nereagoval nijak. Protože šlo o útok na premiéra, komentátoři v médiích rozvíjejí konspirační teorie, že jde o "útok na svobodu slova". Mnoho lidí je ochotno jim to sežrat i s navijákem.

Jemnosti, jako je férovost, vyváženost, kultivovanost, kritičnost a profesionalita novinářské práce -- například to, že u dobrého moderátora nesmíte poznat, jaké je jeho politické přesvědčení; že dobrý moderátor vždycky interviewované osobě energicky oponuje otázkami z opačné strany politického spektra - to jsou principy, o nichž řadový český občan mnoho neví. Ve svém permanentním hospodském odporu vůči establishmentu český Novák podezřívá všechny ze všeho a je skálopevně přesvědčen, že všude kolem se šíří spiknutí. Jemu nevadí, že pořad Host do domu s Yvonnou Přenosilovou byl nebetyčně hloupý.

Proč by se měl řadový český občan zajímat o to, že existují nějaké kodexy profesionální rozhlasové práce? Proč by se měl zajímat o to, že moderátor ve veřejnoprávním rozhlase musí dodržovat principy profesionality? Že tomu není tak, že jakmile se stanu hvězdičkou, můžu si dělat, co chci, protože jsem tak "slavný", můžu vysílat cokoliv a protože jsem taková hvězda, kdykoliv se proti tomu někdo ozve, začnu křičet, že je to útok na svobodu slova?

Nemyslím, že jde o spiknutí, jehož "nitky se táhnou až k Paroubkovi". Jde o konflikt kultur. Veřejnoprávní Český rozhlas přijal jako normu své práce profesionální Kodex ČRo, který vznikl podle obdobného kodexu britské BBC. Potíž ovšem je, že principy kritické a profesionální novinářské práce lze uplatňovat jen na dobré pořady -- zásady rozhlasu BBC lze asi dost špatně aplikovat na to, co dosud dokázala vyprodukovat stanice Praha. Jak uplatnit mezinárodní principy férovosti a kritičnosti na pořad, který se příliš neliší od hospodského tlachání? Co s tím, když -- jak ujišťují různí pražští rozhlasoví pracovníci -- mají přece čeští posluchači takovéto pořady stanice Praha rádi?

Ať to mají či nemají lidi rádi, marná sláva, každý, kdo si přečte transkript Cibulkova rozhovoru s Přenosilovou, uzná, že byl ten pořad zaujatý a že byl -- pod rouškou banální žoviality -- podprahovou PR pro opoziční ODS. To je zejména před volbami naprosto nepřípustné. Veřejnoprávní rádio nemůže vysílat pořady, vyznívající jako podpora pro jednu politickou stranu.

Politická satira ovšem má v rozhlasovém vysílání své místo a nevím, proč by se v ostře satirickém pořadu nemohl srovnat Paroubek třeba i s Mussolinim. Jak to zdůrazňují i doporučení Evropské unie, politikové v demokratické společnosti si musejí zvyknout na ostrou, i neférovou kritiku a zesměšňování v médiích. Avšak po scénce, zesměšňující Paroubka, by v satirickém pořadu musela následovat scénka zesměšňující opozici.

Jenže Cibulkův pořad satirickým programem nebyl. Tvářil se jako publicistika, jíž také nebyl. V některých pořadech stanice Praha dosud vládla lenost a myšlenková ochablost. Myslím si, že bychom měli vedení ČRo pochválit, že se proti tomu konečně rozhodlo něco dělat.