Krátce řečeno, dle mého názoru, Čulíkův zmíněný článek přináší poněkud jiný náhled na věc, než je u nás v Česku zvykem. Je možné o některých věcech polemizovat, domnívám se například , že méně expresivní název článku by byl zřejmě vhodnější, je možné připustit i skutečnost, že Jan Čulík mívá někdy sklon k mentorování a učitelskému podání, nicméně v ostatním se s Ladislavem Žákem rozhodně neshodnu. Myslím si totiž, že česká masmédia a média tzv. veřejné služby nevyjímaje, jsou skutečně zaplevelena neduhy o nichž Jan Čulík píše (a nejen těmito).

O soukromoprávních mediálních subjektech je snad lépe se ani nezmiňovat. Koneckonců tyto "neduhy" českých masmédií jsou ventilovány v Britských listech již delší dobu a nyní prostě přišlo v důsledku aktuálního dění na řadu rozhlasové vysílání.

Z článku L. Žáka jsem neporozuměl dobře jeho pozici, zda je z jeho pohledu v českých veřejnoprávních médiích vše v pořádku či není, anebo ho jen Jan Čulík svým článkem tzv. "nadzvihl"?

Sice chápu, že "tety a strejdové" Ladislava Žáka jsou proti tomu, že již Aleš Cibulka není moderátorem inkriminovaného pořadu a že Ladislav Žák ve svém článku zároveň prezentuje své souhlasné stanovisko s legitimními kroky vedení ČRo 2, ale pak o to méně rozumím té bouři ve sklenici vody okolo celé záležitosti, kterou Ladislav Žák ve svém článku vytváří.

Jan Čulík ve svém článku nikomu právo vyjádřit svůj názor neodmítal (tudíž ani "tetám a strejdům"), pouze na příkladě jednoho čtenáře demonstroval a upozornil na manipulovatelnost veřejnosti a konstatoval současný tristní stav českých veřejnoprávních médií.

Jsem rovněž přesvědčen, že situace v médiích veřejné služby je velmi nedobrá (paradoxně řešení Cibulkova lapsu vnímám jako pozitivní změnu v kontextu dosavadní praxe, blíže viz. článek Štěpána Kotrby "Laický názor" moderátora na obrazovce ČT 24", nicméně český posluchač a divák (je-li toto zobecnění přípustné) je v zásadě v klidu a spokojen. Z tohoto důvody jsou pak závěry Jana Čulíka, publikované v jeho článku, logické a pochopitelné, i když takovéto zobecňování sebou vždy nese riziko, že se dotkne lidí, jichž se to vlastně netýká.