A také by bylo skvělé, kdyby se kromě katalogu sponzorů a seznamu jmen obtěžoval s důkazy svědčící ve prospěch jeho hlavního tvrzení o jednotě zájmů HRW a State Departementu, kterou lze snadno popřít už jen na základě krátkého textu, který jsem přeložil - obsahuje totiž jasné odlišení stanovska HRW od stanoviska americké diplomacie. Konečně nejlepší ze všeho by bylo předložit důkaz, že Kuba ve skutečnosti nikdy nenavrhla sedm omezujících dodatků k rezoluci o zřízení Rady OSN pro lidská práva, o nichž se v přeloženém komentáři píše. To bych opravdu musel mlčet. Takhle jsme však zase jen u zpochybňování věrohodnosti mluvčího, v tomto případě Lawrence C. Mosse z Human Rights Watch.

Diskutovat o problematickém původu financí určité organizace a o ideové či organizační závislosti či nezávislosti na sponzorech jsou totiž přece jen dvě různé věci, které pochopitelně mohou, ale také nemusejí vzájemně úzce souviset. Je tedy třeba prozkoumat každou z nich zvlášť a souvislost empiricky dokázat. Něco jiného je podezření, v případě HRW  pochopitelné, a něco jiného důkaz. Kdyby tomu bylo jinak, antikapitalistická kniha továrníka Engelse nazvaná Postavení dělnické třídy v Anglii by nebyla počítána ke klasickým dílům sociologické literatury, ale byla by dávno zapomenuta. Lenina vracejícího se do Ruska s penězi od německých generálů bychom odbyli coby nástroj německého vlivu v Rusku. Také je doloženo, že Masaryk po jistý čas pobíral peníze od britské Intelligence Service, ale nebudeme proto ještě tvrdit, že byl jedna ruka s politikou britského impéria - naopak, orientoval se mnohem více na Američany, protože Wilsonovy návrhy uspořádání v Evropě byly mnohem příznivější jeho vlastním záměrům.  Stejně tak bychom podle Kotrbovy metody museli anarchistu Poláka, který vydával časopis A-Kontra za peníze získané od KSČM, označit za "nic než" agenta komunistů. Všechny zmíněné případy, jakkoliv třeba i politováníhodné, jsou ale snad přece jen poněkud složitější.  Pane Kotrbo, věříte zprávám Nejvyššího kontrolního úřadu, který je přece placen z prostředků instituce, jejíž chyby má odhalovat? Stát na ni může snadno vyvinout nátlak - ale opravdu to dělá? A vůbec: Kdo vlastně platí Štěpána Kotrbu ;-)?

Velmi stručně z historie "nevěrohodné" HRW: Organizace vznikla v roce 1978 jako Helsinki Watch, v 80. letech byla paralelně s ní založena Americas Watch, monitorující porušování lidských práv na západní polokouli (což bylo jistě v jednoznačném zájmu americké zahraniční politiky). Sloučením obou organizací vznikla v roce 1988 Human Rihgts Watch, která od té doby provádí po celém světě vlivové operace v zájmu amerického imperialismu, a to zejména vydáváním  zaprodaných a zaujatých odborných studií.

 Tak například v roce 1990 v rozsáhlé studii kritizovala počínání kolumbijských úřadů a vojenskou pomoc, kterou administrativa Bushe seniora poskytovala tamní vládě. Ve stejnou dobu obvinila vládu amerického spojence Jižní Koreje z potlačování občanských práv. O rok později vydala studii o porušování svobody tisku a vojenské cenzuře během operace Pouštní bouře,  kterou si lze přečíst zde.  V další studii z té doby napadla i způsob vedení letecké války proti Iráku, což je vskutku typický výkon PR-manů ministerstva zahraničí USA, a v jiných prohlášeních diktátorské praktiky znovunastolené kuvajtské dynastie. V letech 2000 - 2001 kritizovala nálety na Jugoslávii, zejména použití kazetových bomb proti civilnímu obyvatelstvu, později publikovala rozsáhlý materiál o pronásledování Srbů a Romů v okupovaném Kosovu. Po invazi do Iráku v roce 2003 věnovala HRW v reportu pozornost také civilním obětem náletů v Hille, Nadžafu a Násiríji. Na problémy ve Fallúdži a zneužití síly ze strany 82. výsadkové divize organizace upozornila dávno před tím, než násilí eskalovalo a vyústilo v bitvu o město s nasazením bílého fosforu. Pokud to někoho zajímá, může si přečíst i článek Kena Rotha směřovaný proti zneužívání pojmu humanitární intervence. A tak by se dalo opravdu dlouho pokračovat. 

Někteří - včetne mě - budou tvrdit, že pozornost, kterou HRW věnuje Kubě, není tak docela přiměřená, uvědomíme-li si situaci v některých jiných latinskoamerických zemích. Nicméně teze, že zkorumpovaná HRW uplatňuje selektivní kritiku s USA nespřátelených režimů srovnatelnou například s některými "výkony" OBSE při hodnocení voleb v postsovětském prostoru (slepota v případě Uzbekistánu, Gruzie, přísné sledování Běloruska), je neobhajitelná - stejně jako tvrzení, že typický latinskoamerický caudillo Castro nebo megaloman Bush se nějak starají o dodržování lidských práv.