27. 2. 2002
Miroslav Tajč: "Milan Knížák nepoužívá Národní galerii pro vlastní kšefty"Text "opravy", kterou náměstek ředitele Národní galerie Miroslav Tajč požadoval, aby otiskl časopis Redhot.
|
STRATOSFÉRA s.r.o.
V Praze dne 10. 1. 2002 Věc: Žádost o uveřejnění odpovědi (ust. § 10 zák.č. 46/2000 -Sb.) Ve 40-41 čísle časopisu REDHOT byl uveřejněn článek Jana Paula Poškozuje Knížák Národní Galerii? Na obálce časopisu je titulek Šašek, tunelář nebo génius? a podtitulek Proč slouží Milanu Knížákovi Národní galerii pro vlastní kšefty. Uvedené titulky a obsah článku se dotýkají jména a dobré pověsti Národní galerie v Praze, a to z těchto důvodů: 1. Tvrzení titulku Proč slouží Národní galerie Knížákovi pro vlastní kšefty lze vyložit tak, že jmenovaný zneužívá svého postavení k vlastnímu obohacování. Článek to dokládá tím, že Národní galerie uzavřela s firmou Art.cz smlouvu, na jejímž podkladě Knížek nabízí svá vlastní díla (Milan Knížek propachtoval logo Národní galerie za vlastní účast na pochybném projektu). Podle tvrzení autora se Národní galerie podílí na obchodech ART.cz snad i tím, že ověřuje pravost falzifikátů děl renomovaných autorů (Je možné, že spolupráce s Národní galerií má dát podobným nabídkám punc důvěryhodnosti). Článek rovněž vyslovuje podezření, že Národní galerie prostřednictvím jmenované firmy své sbírkové fondy rozprodává (odstavec článku s podtitulkem Seženeme jakékoliv zboží). Tato a další tvrzení v článku jsou pak podkladem pro obálkový titulek Šašek, tunelář nebo génius? Tato věta mimo jiné může vyjadřovat, že pokud Milan Knížek dejme tomu není šašek, či génius je tunelář a naznačeným způsobem tuneluje instituci, jíž je přestavitelem. 2. Národní galerie, resp. její vedení se důrazně ohrazuje proti uvedeným tvrzením. Autor má samozřejmě právo vyslovit svůj názor na činnost firmy ART.cz i na Národní galerii a její počínání, ale nemůže tak činit způsobem, který znevažuje její jméno a dobrou pověst. Citáty, které jsme výše uvedli, nejsou v článku doložený žádnými konkrétními argumenty. pojednání má všechny atributy statí, určených pro publikaci v bulvárním tisku, jde o chaotickou směs lživých osočení, výmyslů a polopravd. Autor Jan Paul je ostatně rovněž výtvarník, ale jeho dílo nebylo a není předmětem zájmu Národní galerie v Praze ani firmy Art.cz a pokud je nám známo, ani jiných institucí daného typu (v tomto směru nevyznívá příliš věrohodně jeho tvrzení, že Art.cz chce ale prodat cokoli, kdykoliv a komukoliv). 3. K inkriminovanému článku dále uvádíme, že Milan Knížek po celou dobu, kdy zastává funkci generálního ředitele, neprodal Národní galerii ani jediné své dílo. Firma Art.cz nabízí jeho díla stejně tak, jako výtvarná díla dalších umělců, renomovaných i začínajících. Milan Knížák, ať již se hodnocení jeho díla jednotlivými kritiky liší, je nepochybně předním výtvarným umělcem, jeho jméno je známé nejen v České republice, ale v celém světě (lze doložit řadou odborných publikací, encyklopedií, zastoupením jeho děl v předních světových galeriích atd.). Uvedení na internetových stránkách firmy Art.cz je jeho soukromou záležitostí, vůbec se Národní galerie jako takové netýká, nepoškozuje ji a rovněž se nejedná o střet jakýchsi zájmů - Národní galerie v Praze není uváděna v souvislosti s vlastní činností soukromé galerie. 4. Pod vedením Milana Knížáka se činnost Národní galerie oproti dřívějším dobám podstatně rozšířila a zkvalitnila, což je doložitelné i řadou odborných kritik, Národní galerie spolupracuje různými způsoby a formami s řadou respektovaných, prestižních kulturních institucí u nás a v zahraničí, což přináší, rovněž prokazatelně, vzájemně výhodné výsledky, obohacuje kulturní dění a rozšiřuje poznání naší veřejnosti o světovém umění a zahraniční veřejnosti o umění českém. Jan Paul však čtenářům podsouvá představu, že jediným partnerem Národní galerie je jakási "pochybná" soukromá firma Art.cz, která slouží osobním ambicím jejího ředitele Milana Knížáka. 5. Ve skutečnosti je uvedená firma jen jedním z mnoha mediálních partnerů Národní galerie a to partnerem standardním. Nabídku firmy prověřilo oddělení NG pro styk s veřejností, jedna věta z článku J. Paula je pravdivá: Paní Šťastné z tiskového odboru Národní galerie na otázku, co je vedlo ke spolupráci s Art.cz, uvedla: Usoudili jsme, že je to pro nás zajímavé. Konkrétně bylo zajímavé, že firma nabídla umístit na svém portálu informaci o NG v samostatném oddílu, přístupném z tzv. hlavní navigace homepage, v rozsahu, který je pro Národní galerii výhodný: informace ke každé stále expozici NG včetně obrazového doprovodu a informace o minimálně jedné výstavě, konané v NG (text, obrazový doprovod). Firma Art.cz je tzv. virtuální galerie, podnikání tohoto typu je u nás novinkou, webové stránky tohoto druhu jsou hojně sledovány odbornou veřejností a potencionálními kupci nabízených děl u nás a zejména v zahraničí. Jelikož je přitom souběžně propagována činnost NG, je spolupráce výhodná i z finančních důvodů, neboť návštěvníci internetových stránek daného typu se aktuálně dovědí o našich aktivitách, aniž bychom k propagaci vydávali další finanční prostředky. Protihodnotou poskytujeme použití loga NG, a to za omezených, smluvně přesně stanovených podmínek. Reciproční služby NG konkrétně spočívají v tom, že NG se zavázala umístit logo a reklamní slogan Art.cz ve svém čtvrtletním programu ve dvou jazykových mutacích a na pozvánkách k vybraným vernisážích. Jedná se o konkrétní výstavní projekty v předpokládaném rozsahu asi pěti ročně a musí být Národní galerií odsouhlaseny. Toto je prakticky úplný obsah reciproční dohody o výměně služeb, kterou smluvní strany uzavřely v červnu roku 201 na období dvou let. Výměna služeb probíhá z obou stran bezplatně. Konkrétní výsledky a dopady dohody jsou v NG pravidelně vyhodnocovány, v roce 2003 se Národní galerie rozhodne, zda ji prodlouží či nikoliv. Z hlediska NG jde o standardní dohodu, která neodporuje zákonu, ani jej neobchází a je v souladu se zákonem o hospodaření s majetkem státu. NG tak činí v mnoha dalších případech v zájmu zlepšit informovanost o své činnosti. Činnost Národní galerie je převážně hrazena z peněž daňových poplatníků, slouží veřejnosti a veřejnými míněním se musí zabývat. Jsme přístupni každé fundované kritice, jsme schopni - včetně generálního ředitele - uznat své případné chybné kroky. Bohužel však inkriminovaný článek v časopise REDHOT takovou kritikou není. Byť jde o časopis bulvárního rázu ve veřejnosti takřka neznámý, protestujeme proti lživým, neprokázaným tvrzením, polopravdám a další použité pochybné argumentaci. Článek však obsahuje i další nepravdivá, nepřesná a neúplná tvrzení:
Z uvedených důvodů žádáme ve smyslu ust. § 10 a dalších ustanovení cit. zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, o uveřejnění odpovědi, jejíž text je připojen k této žádosti. Požadujeme:
TEXT ODPOVĚDI:Ve čísle 40-41 časopisu REDHOT byl uveřejněn článek Jana Paula Poškozuje Knížák Národní galerii? Na obálce je titulek Šašek, tunelář nebo génius? a podtitulek Proč slouží Milanu Knížákovi Národní galerie pro vlastní kšefty. Uvedené titulky a obsah článku se dotýkají jména a dobré pověsti Národní galerie v Praze. Tvrzení titulku Proč slouží Národní galerie Knížákovi pro vlastní kšefty lze vyložit tak, že jmenovaný zneužívá svého postavení k vlastnímu obohacování. Článek to dokládá tím, že Národní galerie uzavřela s firmou Art.cz smlouvu, na jejímž podkladě Knížek nabízí svá vlastní díla (Milan Knížek propachtoval logo Národní galerie za vlastní účast na pochybném projektu). Podle tvrzení autora se Národní galerie podílí na obchodech Art.cz také tím, že patrně ověřuje pravost falzifikátů děl renomovaných autorů (Je možné, že spolupráce s Národní galerií má dát podobným nabídkám punc důvěryhodnosti). Článek rovněž vyslovuje podezření, že Národní galerie prostřednictvím internetu své sbírkové fondy rozprodává (odstavec článku s podtitulkem Seženeme jakékoliv zboží). Tato a další tvrzení v článku jsou pak podkladem pro obálkový titulek Šašek, tunelář nebo génius? Tato věta mimo jiné může vyjadřovat, že pokud Milan Knížek dejme tomu není šašek či génius, je tunelář a tuneluje instituci, jíž je představitelem. Národní galerie, resp. její vedení se důrazně ohrazuje proti uvedeným tvrzením. Autor článku má samozřejmě právo vyslovit svůj názor na činnost firmy Art.cz i na Národní galerii a její počínání, ale nemůže tak činit způsobem, který znevažuje její jméno a dobrou pověst. Citáty, které jsem výše uvedli, nejdou v článku doloženy žádnými konkrétními argumenty, jde o chaotickou směs různých vesměs zcela lživých osočení, výmyslů a polopravd. Autor Jan Paul je ostatně rovněž výtvarník, ale jeho dílo nikdy nebylo a není předmětem zájmů jak Národní galerie, tak firmy Art.cz a pokud je nám známo, ani jiných institucí tohoto typu (v tomto směru nevyznívá příliš věrohodně jeho tvrzení, že Art.cz chce prodat cokoli, kdykoliv a komukoliv). Milan Knížek pro celou dobu, kdy zastává funkci generálního ředitele, neprodal Národní galerii ani jediné svědilo. Firma Art.cz nabízí jeho výtvarná díla stejně tak, jako výtvarná díla dalších umělců, renomovaných i začínajících Milan Knížek, ať již se hodnocení jeho díla jednotlivými kritiky liší, je nepochybně předním umělcem, jeho jméno je známo nejen v České republice, ale v celém světě (lze doložit řadou odborných publikací, encyklopedií, zastoupením jeho děl v předních světových galerií atd.). Uvedení na internetových stránkách firmy Art.cz je jeho soukromou záležitostí, vůbec se národní galerie jako takové netýká, nepoškozuje ji a rovněž se nejedná o střet jakýchsi zájmů. Pod vedením Milana Knížáka se činnost Národní galerie oproti dřívějším dobám podstatně rozšířila a zkvalitnila, což je doložitelné i řadou odborných kritik. Národní galerie spolupracuje různými způsoby a formami s řadou renomovaných, prestižních kulturních institucí u nás a v zahraničí, což přináší, rovněž prokazatelně, vzájemně výhodné výsledky, obohacuje kulturní dění a rozšiřuje poznání naší veřejnosti o světovém umění a zahraniční veřejnosti o umění českém. Jan Paul však čtenářům podsouvá představu, že jediným partnerem Národní galerie je jakási "pochybná" soukromá firma Art.cz, která slouží osobním ambicím jejího představitele, ředitele Milana Knížáka. Ve skutečnosti je uvedená firma jen jedním z mnoha mediálních partnerů Národní galerie a to partnerem standardním. Nabídku firmy prověřilo oddělení NG pro styk s veřejností, jedna věta z článku J. Paula je pravdivá: Paní Šťastná z tiskového odboru Národní galerie na otázku, co je vedlo ke spolupráci s Art.cz, uvedla: Usoudili jsem, že je to pro nás zajímavé. Konkrétně bylo zajímavé, že firma nabídla umístit na svém portálu informaci o NG v samostatném oddílu, přístupném z tzv. hlavní navigace homepage, v rozsahu, který je pro Národní galerii výhodný: informace ke každé stále expozici NG včetně obrazového doprovodu a informace o minimálně jedné výstavě, konané v NG (text, obrazový doprovod). Firma Art.cz je tzv. virtuální galerie, podnikání tohoto typu je u nás novinkou, webové stránky tohoto druhu jsou hojně sledovány odbornou veřejností a potencionálními kupci nabízených děl u nás a zejména v zahraničí. Jelikož je přitom souběžně propagována činnost NG, je pro ni v tomto směru spolupráce z finančních důvodů výhodná. Takový typ spolupráce státní a soukromé instituce není přitom v rozporu s českým právním řádem a není u nás ani v zahraničí ojedinělý. Reciproční služby NG konkrétně spočívají v tom, že NG se zavázala umístit logo a reklamní slogan Art.cz ve svém čtvrtletním programu ve dvou jazykových mutacích a na pozvánkách k vybraným vernisážích. Jedná se o konkrétní výstavní projekty v předpokládaném rozsahu asi pěti ročně a musí být Národní galerií odsouhlaseny. Toto je prakticky úplný obsah reciproční dohody o výměně služeb, kterou smluvní strany uzavřely v červnu roku 201 na období dvou let. Výměna služeb probíhá z obou stran bezplatně. Výsledky a dopady dohody jsou v NG pravidelně vyhodnocovány, v roce 2003 se Národní galerie rozhodne, zda ji prodlouží či nikoliv. Z hlediska NG jde o standardní dohodu, která neodporuje zákonu, ani jej neobchází a je v souladu se zákonem o hospodaření s majetkem státu. NG tak činí v mnoha dalších případech v zájmu zlepšit informovanost o své činnosti. Činnost Národní galerie je převážně hrazena z peněž daňových poplatníků, slouží veřejnosti a jejími stanovisky se musí vždy odpovědně zabývat. Jsme přístupni každé fundované kritice, jsme schopni - včetně generálního ředitele - uznat své případné chybné kroky. Bohužel však inkriminovaný článek v časopise REDHOT takovou kritikou není. Byť jde o časopis ve veřejnosti takřka neznámý, musíme reagovat na lživá, neprokázaná tvrzení, polopravdy a další použitou pochybné argumentaci. Článek obsahuje další nepravdivá, nepřesná a neúplná tvrzení, která se zcela vymykají rámci kritického hodnocení, na nějž má každý plné právo: "Protiknížákovská" petice několika studentů AVU byla před rokem provázena vystoupením několika jiných studentů téže AVU na podporu prof. Knížáka. To již autor opomněl dodat. Odborná veřejnost Knížákovo jmenování do čela Národní galerie nepřijala nadšeně, neboť umělec by prý neměl stát v čele takové instituce. Samozřejmě chybí zmínka aspoň o jednom představiteli odborné veřejnosti; kdybychom stejně nekonkrétně uvedli, že odborná veřejnost Knížákovo jmenování přijala nadšeně, neboť umělec by měl stát v čele takové instituce - jde o stejně nulovou vypovídající hodnotu. Vše nasvědčuje tomu, že Art.cz... je jednou z nejbulvárnějších virtuálních galerií u nás. Co znamená "vše" autor nesděluje. Zda je uvedená virtuální galerie bulvární a do jaké míry, může být otázkou diskuze, v porovnání s obdobnými virtuálními galeriemi ve světe apod. Vyložený "bulvár"či brak jsme prozatím na uvedených webových stránkách nekonstatovali, opakujeme, že firma oslovuje jak renomované, tak začínající umělce, přičemž výběr je pouze věcí firmy. Kdyby další vývoj firmy směřoval způsobem pro Národní galerii nepřijatelným, ve spolupráci samozřejmě pokračovat nebudeme. Pro informaci jen poznamenáváme, že firma Art.cz. nazí k prodeji díla nejen začínajících či neznámých výtvarníků, ale i díla autorů bezesporu respektovaných; jen namátkou uvádíme Stanislava Kolíbala, Ivana Komárka, Michaela Rittsteina, Jaroslava Rónu, Stefana Milkova, Čestmíra Sušku. Další jména tvůrců ze všech oborů výtvarného umění najdete na internetové adrese htpp://www.art.cz. V posledním odstavci článku, s nesrozumitelným podtitulkem Blahoslavení, již neznají internet, jsou uvedena tvrzení, že Milan Knížek propachtoval logo Národní galerie za vlastní účast na pochybném projektu, dále, že výkonný umělec se zdá být mnohem snáze korumpovatelný. Je samozřejmě osobní věcí Milan Knížáka, jak bude na tato a další uvedená tvrzení reagovat, zda žalobou na ochranu osobnosti, trestním oznámením či jinak nebo vůbec ne. Vedení Národní galerie však s plnou odpovědností prohlašuje, že z jejího hlediska je veškerá uvedená argumentace, která se týká Národní galerie jako instituce, nepravdivá nebo zavádějící. Opakujeme, že se dotýká jak jména, tak dobré pověsti NG (viz. ust. § 10 odst.1 cit.zák.). Ohledně podmínek uveřejnění odpovědi odkazujeme na ustanovení § 13 cit.zákona. Pokud nebude oprava uveřejněna do 8 dnů od doručení této žádosti, resp. v nejbližším čísle časopisu REDHOT, nebo nebudou-li dodrženy požadavky žadatele na velikost, typy písma a umístění odpovědi, uplatníme ve smyslu ust.§ 14 cit.zák. právo na uveřejnění odpovědi u příslušného soudu. Žadatel podal tuto žádost ve lhůtě ve smyslu ust.§ 12 odst. 3 cit. zák. Číslo 40-41 časopisu REDHOT z roku 201 není označeno datem vydání; podle údajů v úvodníku šéfredaktora na str. 3 pouze usuzujeme, že číslo vyšlo 13. prosince 2001.
Ing. Miroslav Tajčnáměstek generálního ředitele Národní galerie v Praze |
Daniela Drtinová | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
27. 2. 2002 | Miroslav Tajč: "Milan Knížák nepoužívá Národní galerii pro vlastní kšefty" | ||
2. 11. 2001 | Jak bude ČT vypadat za Jiřího Balvína? Programové schéma | Filip Rožánek |