31. 1. 2006
Nacionální a ideologická totalitaKdyž Oliver Cromwell v roce 1650, ani ne rok po popravě krále Karla I. vytáhl proti Irsku, lišil se v názoru na Iry od většinového mínění tehdejších obyvatel Londýna pouze v tom, že je nepovažoval za nižší tvory, které jeho současník Raleigh dokonce označil za rovnocenné divochům z Guineje. Jako dlouhodobý politik, a tehdy již prakticky hotový státník je pouze označoval za "mimořádně odporné -- protože katolické -- rebely". Podle toho se jako nejvyšší velitel na tažení také choval. Na jeho přímý rozkaz bylo 10. září v právě dobyté pevnosti Drogheda pobito na dva a půl tisíce mužů její posádky. |
Podle tehdejších válečných pravidel to byl na první pohled jev "legitimní". Platilo totiž, že posádka která se beznadějně brání příliš dlouho a tím vystavuje dobyvatele riziku velkých ztrát, musí za to nakonec zaplatit. Jenže ... Cromwellových vojáků v boji o Draghedu zahynulo jen několik desítek. Ani ne za měsíc nato pak Cromwell nijak nezabránil živelnému zabíjení více jak dvou tisícovek obránců opevněného města Wexford. Nemá smysl v tom výčtu dále pokračovat. Již současníci považovali irské tažení i na jejich dobu velmi krvavé a kruté. Historici dodnes tvrdí, že Cromwell tehdy začal nejkrutější fázi porobování Irska. Na počátku tažení jeho obyvatelům ještě dával na vybranou. Buďto se stanou poddanými Anglie a postupně i vyznavači jejího náboženství, nebo je vyhubí. Na počátku tažení dokonce zakázal plenění. Počáteční fázi si proto dovoluji označit v současné terminologii za "ideologickou totalitu". Ir mohl konfesně konvertovat k presbyteriánství a zachránil si tak život a mnohdy i majetek, pokud nebyl příliš velký, čti, lákavý pro dobyvatele. V dalším průběhu však již Cromwell pokračoval systematickým přesídlováním Irů ze zemědělských úrodných nížin do mokřin a nebo divokých hor. Čímž je odsoudil k postupné smrti hladem. Tuto fázi lze pojmenovat "nacionální totalitou". Charakteristické pro ni je, že před ní se již žádný Ir nemohl zachránit. Kdo se Irem narodil, tak jím zůstal po celý život, nemohl jinak. A proto byl jeho osud zpečetěn. Absolutnost a definitivnostJak lze vidět ideologická totalita od nacionální se zásadně liší. Slovan svým zrozením je již předurčen. Nikdy nemůže být například Germánem. Zato evangelík může být katolíkem, ba dokonce i mohamedánem, když by mu šlo o záchranu holého života. Nacionální totalita je tak ze zorném úhlu pohledu každého jednotlivce definitivní. Etnickou příslušnost nelze změnit, takže se jedinci nenaskytuje žádná možnost vyhnout se důsledkům, které ve společenských vztazích s jinými národnostmi pro tu jeho vyvstanou. Nacionální totalita je ale nejen pro každého jedince definitivní, čili nezměnitelná, ale za jistých okolností i absolutní. Pokud se vládnoucí moc rozhodne, že příslušníky určitého etnika, národnosti, národa či rasy fyzicky zlikviduje, jak se k tomu například rozhodl Cromwell, pak to pro ně znamená jednoznačný existenční verdikt, tedy až metafyzickou absolutnost.Kdo nevnímá tento zásadní kvalitativní rozdíl mezi totalitou ideologickou a nacionální, ten má k tomu nějaké jiné důvody a tak, řečeno slušně, mlží. Já jsem přesvědčen, že dokonce vždycky ví proč. Jestliže aktivisté současného hlavního myšlenkového proudu tvrdí, že konkrétní nacismus ve formě hitlerismu byl stejný, jako stalinismus, či dokonce obecně každý "komunismus", pak zatajují to naprosto základní. Neříkají celou existencionální pravdu. Pravdu o tom, že Židem, Čechem a tak dál se člověk rodí a nemůže být již nikdy nikým jiným, zatím co kapitalistou, příslušníkem buržoasie a podobně nemusí zůstat, i když se do těch poměrů zrodil. Jestliže ortodoxní liberálové namítají, že z hlediska svobody jedince je nacionální i ideologická totalita ve svém důsledku stejným druhem omezování osobní svobody, stejně intenzivní porobou, stejně vnímaným násilím, pak se dopouští zásadní filosofické chyby. Jakousi abstraktní, nikde nikdy neexistující svobodu vydávají za jmenovité a konkrétní, čili jedině existující druhy svobody v daném čase a prostoru. Totalita ve vnímání politikůJiné vnímání totality je v té části veřejného prostoru, kterému se říká profesionální politika. Také někdy politická politika, či politika v užším smyslu slova. V tomto prostoru se totiž angažují převážně lidé zvláštních duchovních dispozic, zjednodušeně řečeno s mocenskými ambicemi. Někteří filosofové minulosti je nazývali vrchnostenskou, vůdcovskou či panskou vrstvou. A charakterizovali ji schématicky tak, že u nich touha po vůdcovství je neobyčejně silná, takže převyšuje mnohé hodnoty jež jsou pro obrovsky početnější vrstvu, jimi označovanou coby poddanská, důležitější. U některých dokonce touha po moci dominuje i nad pudem sebezáchovy. Z těchto extremně ambiciózních lidí se pak převážně ještě dnes rekrutuje skupina nejvyšších vůdců. Druhou dimenzí profesionálních politiků, kterou je v této souvislosti nutné zmínit je obsah jejich vědomí. Jejich myšlení je mimo jiné komplexem ideového přesvědčení a myšlenkových modelů metod řešení konkrétních situací. V nejkrajnějších případech je pak obsah jejich vědomí determinován určitou ideologií ba až dogmatismem, z něhož rezultuje duální (buď a nebo) řešení konkrétních situací. Politici, kteří uvažují v rozměrech určité konkrétní ideologie a ne některého z druhů pragmatické filosofie, kteří při řešení konkrétních případů nejsou realisty, ale idealisty, moralisty či jinak ideově determinováni, jsou ohroženi ideologickou totalitou stejně silně, jako tou nacionální V konkrétních případech dokonce určitou ideologickou totalitou víc než konkrétní nacionální totalitou. Pro ně a jenom pro ně proto může, za určitých specifických okolností, být komunismus ve všech formách větší totalitou, než jiný druh totality, který obecně není ani definitivní, nadtož absolutní. Pro ně, přesněji pro jejich ambice, bez kterých fakticky ani nemohou žít, je totiž ideologická totalita totalitou absolutní. Osobně se proto nedivím nejvýše postaveným politikům od státníků po ústavní činitele, když dneska prohlašují, že ideologická totalita je horší, než nacionální. Tedy stalinismus, sovětismu, reálný socialismus, či obecně komunismus horší než nacismus, jak to například opakovaně tvrdí Zeman. Oni sice přirozeně cítí, že se ty dva druhy totality zásadně liší, že jsou rozdílné. Sami jsou však svými ambicemi tak silně závislí na dominanci ideologií, že pro ně je skutečně ideologická totalita společnostně absolutní, ač pro ně osobně ani nemusí být definitivní. Jelikož politik je tvor pouze společnostní, čili nikdy ne plně individuálně svobodný, pak musí z tohoto prostého důvodu považovat ideologickou totalitu za strašnější než například nacionální. Ta mu bere totiž nejen život, ale i jeho privilegia. Celý tento text uzavírám jen jedinou poznámkou. Pokud píši o totalitě ideologické a nacionální, to ještě neznamená, že jde o vyčerpávající počet druhů možných totalitarismů. |
Evangelické, evangelikální a evangelikálské | RSS 2.0 Historie > | ||
---|---|---|---|
31. 1. 2006 | Nacionální a ideologická totalita | Stanislav A. Hošek | |
18. 1. 2006 | Evangelikální prostituti | Štěpán Kotrba | |
18. 1. 2006 | Povolte homosexuální styk až od osmnácti let | ||
26. 4. 2005 | Co je evangelické, evangelikální a evangelikálské | ||
9. 2. 2005 | Ateismus v Čechách nezpůsobili komunisté | Boris Cvek | |
5. 11. 2004 | Diakonie: sociální práce a evangelická církev | Zdeněk Bárta | |
28. 2. 2003 | Bůh, pašovaný do paragrafů evropské Ústavy | Štěpán Kotrba | |
11. 2. 2003 | V Praze vzniká sbor luterské evangelické církve | Eduarda Heczková |