L. Zálom se především jeví býti téměř panensky čistým nepopsaným listem, pokud jde o jeho aspoň minimální znalost původu a dějin práva. Zároveň mu chybí i nezbytné minimum snahy o argumentační poctivost. Jinak by si mohl ušetřit čas a svým čtenářům-oponentům spoustu rozčilování, kdyby se hned na samém začátku přiznal, na které straně je jeho místo ve věčném historickém sporu mezi přirozeným a pozitivním pojetím práva. Jestliže ho už potkalo to neštěstí, že je tak extrémně závislý na právu přirozeném, až se při nejmenší zmínce o jiném pojetí osype, měl by veřejnosti sdělit, kterým bohem nebo Bohem či prorokem nebo snad apoštolem mu bylo jeho Desatero, Sedmero, Patero či jiné x-tero zjeveno. Případně by měl nám nešťastným smrtelníkům sdělit, ze které galaxie k nám přiletěl či spadl a vysvětlit nám ubohým nevědomým, na jakých právních základech je ta hvězdná civilizace, z níž pochází, postavena. A jestliže je pozemšťanem jako my ostatní, snad bychom si zasloužili aspoň základní informaci o tom, ve kterém že civilizačním okruhu na Zemi jeho pojetí práva a práv funguje.

Dále. L. Zálom si ze všech práv, co jich Všeobecná deklarace a na ni navazující dokumenty obsahuje, vyzobl tři a s nimi pořád dokolečka manipuluje. Je to právo na život, svoboda a právo na majetek. Patrně mu ušlo, že původní text z roku 1948 má celých 30 článků. Není sám mezi svými souvěrci, komu jde proti srsti např. článek 29:

Nebo co třeba takový článek 23?

No a něco takového jako články 22 nebo 25 Valné shromáždění OSN v roce 1948 určitě muselo opsat z nějakých komoušských nebo socanských pamfletů.

Článek 22:

Článek 25:

Ale nechce se mi tady Deklaraci opisovat, kdo si ji napíše do jakéhokoli vyhledávače, vypadnou mu desítky odkazů, třeba tenhle. Chtěl bych jen podotknout, že každému přiznávám nezadatelné právo, aby si z jakéhokoli logicky uspořádaného pojmového systému vyloupnul, cokoli je jeho srdci milé, a pak ty pojmy přitesával nebo ohýbal podle svého gusta třeba až do zblbnutí, avšak pokud možno jen svého, ohrazuji se proti číkoli snaze oblbovat mě i ostatní. Když už však k takovému nedopatření dojde, mám jen dvě prosby: Za prvé, ať takové očesané ideologické (chtěl jsem původně napsat ideové, ale to by byl přílišný eufemismus) torzo dotyčný nevydává za něco, co by si mělo dělat jen náznak ambice na obecnější platnost. A za druhé, měl by zároveň říci, co tím sleduje a jaké dílčí zájmy z něho mluví.

Před kritickým pohledem neobstojí ani oblíbené pojmy L. Záloma a jejich definice nebo v jiných případech naopak absence jakýchkoli definic.

L.Zálom například píše:

Bohužel nejsem právník - možná by někdo z doktorů obojího práva mohl nám laikům sdělit, zda by s takovouto definicí původu práva udělali na fakultě třeba jen jednu zkoušku. Bojím se, že by jim nestačila futra, jak by od ní letěli a index za nimi. Máme tu dále vůli coby hlavní definiční znak lidského jedince.. Pane Zálome, Vy lišáku, že Vy jste tajný nietzscheovec nebo schopenhauerovec? Ale pozor na to, k těmto veličinám klasického německého myšlení se později odvolával i jistý čalouník a amatérský mazal Schickelgruber z Braunau nad Innem, známý též jako Hitler. (Nutno spravedlivě podotknout, že ti dva za to nemohli, především Nietzsche byl leccos, ale určitě ne nacionalista ani antisemita...)

A jak si prosím představujete, že "jedinec nesmí být omezován jiným člověkem"? Jak byste chtěl tuto zásadu realizovat na Zemi, mezi 6,5 miliardami jiných jedinců, kdyby měl jejích plodů požívat každý jeden zvlášť? Připadá mi to poněkud triviální, ale koneckonců jste si o to svým způsobem argumentace řekl sám: Umíte určit byť i jen jednu vteřinu z celého Vašeho běžného dne (týdne, měsíce...dosaďte si jakýkoli časový úsek...), kdy VŮBEC, NAPROSTO V NIČEM nejste závislý na nikom z lidí? Kdy můžete jednat ABSOLUTNĚ svobodně a ještě k tomu nemusíte žádným způsobem být omezován výsledky jejich činnosti? Vždyť ani poustevník v jeskyni nebo meditující Buddha nejsou absolutně izolováni od lidského světa. Přinejmenším každý z nás vděčí lidskému společenství za to, že z toho právě narozeného řvoucího mokrého uzlíčku vyroste něco, co má v hlavě orgán přizpůsobený k vnímání své jedinečnosti a k vyslovování nároku na to, aby mu ostatní podobně postižení nepřekáželi v realizaci přirozených práv do té hlavy nějak (jak a kým asi?) vložených. Zkuste dát třídenní dítě do pralesa a běžte se za týden podívat, co z něj a jeho potenciálu přirozených práv (z)bude. Když se ho náhodou ujme nějaká smečka, udělá z něj Mauglího nebo Tarzana, ale už to nebude člověk.

Kdybyste chtěl své ideje dotáhnout do důsledku, měl byste teď jít vytknout své matce (jíž se tímto předem omlouvám, toto není invektiva jakkoli namířená proti matkám ani mateřství), že Vás porodila do společnosti lidí, aniž byste se k této skutečnosti mohl aspoň svobodně vyjádřit, natož abyste měl právo být seznámen se vším, co z toho pro Vás bude vyplývat a případně se mohl svobodně rozhodnout, zda jsou pro Vás podmínky Vašeho budoucího pobytu v tomto slzavém údolí přijatelné.

L.Zálom také píše:

No tohle už je vůbec naprostý nesmysl. Samozřejmě že ZÁLEŽÍ na tom, jak se která společnost na princip práv dívá. Když pominu opět chybějící definici lidské identity nebo otázku relevance této kategorie vzhledem k diskutovanému problému, z řečeného plyne, že L. Zálom je ochoten klidně tolerovat třeba existenci otroctví, které přece bylo od neolitu až hluboko do 20. století nedílnou a zcela přirozenou součástí různých právních řádů. Vždyť i takoví otcové zakladatelé severoamerické demokracie jako Jefferson nebo Franklin byli majiteli otroků a Ben Franklin se dokonce nějaký čas obchodem s otroky živil. Jak chce L. Zálom obhájit právo otrokáře držet otroky a jak chce otrokům vysvětlit, že jejich právo na svobodu nemá co překážet právu jejich pána na to, aby si je svobodně držel a tak realizoval své právo na soukromý majetek?

L. Zálom dále píše:

Na tomto místě mi chybí otevřené přiznání L. Záloma, které v dané souvislosti považuji za klíčové, které nicméně mezi řádky tohoto i předchozích článků vidím, totiž zda pojmem majetek rozumí výhradně SOUKROMÝ majetek. Moc by mě zajímalo, zda by L. Zálom byl ochoten aplikovat svůj přístup a přiznat mi podobnou svobodu, jaké chce požívat on, kdybych si libovolně (mám přece svobodnou vůli, což je podle L. Záloma mým hlavním definičním znakem, viz výše) vybral jiné tři články Deklarace, třeba právo na práci, na výživu a na byt, a trval na jejich prosazení, protože - na rozdíl od L. Záloma - já jsem se svobodně rozhodl, že tato tři práva více než ona ostatní potřebuji pro realizaci svého práva na svobodu. Kdo a jak by rozhodl, kdyby se naše práva dostala do střetu? Která práva by byla uznána za přednější a přirozenější? A co kdyby někdo chtěl odvozovat přednost některých práv (tudíž i jejich nositelů) před jinými podle jejich významu při zajištění základních životních potřeb společných všem lidským jedincům? Já pro zachování svého života SOUKROMÝ majetek nepotřebuju. Stačí mi OSOBNÍ majetek.

Myslím, že L. Zálom je na tom podobně. (Asi se nedovím, zda to poctivě přizná aspoň sám sobě...) Takže SOUKROMÝ majetek je něco NAD základní potřeby nutné k zachování lidského života a jsou-li podle jeho argumentace "práva směřující k jedinému a hlavnímu cíli, k zachování lidského života" přednostní, soukromí majitelé včetně jeho samého budou mít smůlu. Přiznávám, teď jsem se i já dopustil v zápalu polemiky argumentačního poklesku, totiž vynechání definic. Napravím ho: Osobní majetek slouží naplnění mých základních životních potřeb. Soukromý majetek slouží k vytváření zisku.

Závěrem L. Zálom píše:

Mohlo by, kdyby je hodnotil mimozemšťan nebo nějaký Stvořitel. Společenské i právní systémy jsou lidský výtvor a jako takový jej vždy budou hodnotit příslušníci těch hodnocených společností nebo jejich potomci, ale vždy jen lidé. Jejich hodnocení bude vždy nějak odpovídat tomu, jak způsob provozování těch systémů koresponduje se základním cílem jejich existence. Tím je skutečně přežití člověka, avšak výhradně jako příslušníka lidské společnosti. Bez společnosti není člověk vůbec nic. Jestliže se zájmy jednotlivců dostanou do rozporu se zájmy přežití společnosti jakožto prostředí nutného pro přežití každého jednotlivce, rozumná společnost takové jednotlivce usměrní a umravní - třeba i donucením s použitím právního řádu, který si pro tento účel, tj. pro své přežití, vytvořila. Nerozumná společnost bude mít smůlu a zanikne.

Zda s ní zaniknou i její příslušníci nebo zda budou mít dost rozumu, odvahy a síly, aby si vytvořili společnost novou, rozumnější, to už nechám na zvážení všech čtenářů, kteří měli tu trpělivost a dočetli to až sem. Jo a málem bych zapomněl na ten recept na blivajz zmíněný na začátku. Ten totiž končí takto: Uvaříme do černa a za stálého míchání vylejeme do záchoda.

Dobrou chuť.