Ve skutečnosti to není příliš zastupitelská demokracie, politikové všech úrovní si se zastupováním občanů hlavu příliš nelámou. Co je zajímá, je mediální obraz, díky němuž získávají hlasy občanů, mezi volbami pak především vzájemné handly a zvláště koalice mezi politiky a velkým byznysem, které jim přihrávají peníze nejen na stranické, ale také na soukromé účty. Celý systém je naprosto zdegenerovaný a založený na pokrytecké lži tvrdící, že se jedná o demokracii. Ve skutečnosti je to vláda mocenských a finančních elit. Občané to podvědomě tuší a reagují tím, že na jedné straně chápou volby jako šou, při níž hlasují podle svého momentálního emocionálního stavu, na druhé straně propadají nezájmu o politiku, což se navzájem tak moc nevylučuje.

Globalizace ekonomické konkurence zostřující ekologické a sociální problémy a přivádějící sociální stát do krize jen zdůrazňuje naléhavost řešení těchto problémů v zájmu většiny občanů. Od politiků a politických stran něco takového nelze očekávat. Nad zájmem celku u nich vždy převáží zájem stranický a osobní.

Podle mého názoru je jen jediná cesta, a tou je posílení vlivu občanů na náš politický systém a politické rozhodování zvláště. Teoreticky jsou občané jediným zdrojem moci v našem státě, kterou ve volbách politikům jen dočasně propůjčují a kterou pak politici zneužívají ku svému prospěchu. Avšak politici nejsou zvláštní kategorie geneticky odlišných lidí. Dokud nezískají naše hlasy ve volbách, jsou občany ve stejném postavení jako my všichni. Jsou tedy jedni z nás. Současný politický systém jim však dává do rukou moc, která není občany zdola účinně kontrolována a v daném systému ani být nemůže. A jak známo již více než 100 let, každá moc korumpuje.

Řešením proto není charismatický politik či strana již skutečně založená na morálce, v níž je normální nelhat a na podobných moralistních frázích. Tato moralizující pseudořešení v dějinách nejčastěji vedla k nastolení autoritativních režimů, často přímo fašistických. Z tohoto prostředí pocházejí fráze o plutokracii (nacismus) či o parlamentu jako žvanírně (ruský bolševismus). Údajný lék se pak ukázal být horší než nemoc, kterou měl léčit.

Je nutné decentralizovat moc politiků a vystavit ji stálé a účinné kontrole zdola, tj. kontrole těch, kteří nesou následky politických rozhodnutí a jichž se proto rozhodování politiků především týká, tj. občanů samotných.

Jen občané jako celek mají skutečný zájem na:

1) důsledném vymýcení korupce z našeho veřejného života

2) ochraně životního prostředí

3) optimálním řešení rozvoje měst a obcí

4) důsledné ochraně lidských a občanských práv

5) sociální spravedlnosti

6) kulturním, vzdělanostním a hospodářském rozvoji našeho státu a mnoha dalších věcech našeho společného zájmu.

K tomu je však nutné získat legální nástroje k prosazení těchto společných zájmů, které nám dosud citelně chybí.

Takovými nástroji jsou instituty přímé demokracie, mezi něž patří zejména:

1) právo občanů na vyvolání referenda od úrovně obce, města a kraje až po úroveň celostátní

2) přijetí závaznosti referenda pro všechny dotčené orgány

3) zrušení podmínky povinné minimální účasti na referendu, při němž musí platit stejné zásady jako při každém jiném hlasování občanů

4) přímá volba starostů, primátorů a prezidenta s jejich odvolatelností hlasováním občanů kdykoliv

5) odvolatelnost všech volených zástupců hlasováním občanů, a to kdykoliv.

Je jen na nás, na občanech, jestli se podaří tyto nástroje do našeho právního systému prosadit. Je jen na nás, jestli se tento zázrak stane skutečností. Ale jiná cesta k nápravě současného stavu není.