Rovněž není podle mých zkušeností moudrostí "jak je inteligentně zhodnotit a rozebrat", což jsem zažil, když jsem z donucení musel jeden semestr jednou týdně navštěvovat nejmenovanou filozofickou fakultu: jak je již v článku Jana Čulíka poznamenáno, nemůžete informace "inteligentně zhodnotit a rozebrat", pokud je neznáte v souvislostech.

Student dějepisu, který dostane za úkol vypracovat esej na téma (dejme tomu) římských božstev, odběhne k počítači, kde si vygoogluje informace - zjistí, že nejvyšší římský bůh se jmenoval Jupiter, ale zcela mu pravděpodobně unikne vztah mezi řeckým a římským náboženstvím, o Diovi nebude vědět nic a podle toho bude vypadat jeho referát a i jeho "inteligentní zhodnocení a rozebrání".

Zrovna nedávno jsme se s kamarádem pochechtávali jednomu jeho španělskému známému, když mi vyprávěl, jakou strašnou práci mu dalo přesvědčit jej, že Pearl Harbor byl součástí 2. a nikoliv 1.světové války. Zkrátka-pokud nemáte ony Janem Čulíkem odmítané "všeobecné znalosti", v konverzaci ve společnosti se patrně velice snadno stanete hlupákem, neboť v průběhu debaty ve společnosti zpravidla si nemůžete odskočit k počítači či do knihovny, abyste využil vaší vědomosti "kde informace hledat a najít."

Dnes si nepamatuji všechno, co jsem slyšel v hodinách literatury, ale mnohokrát jsem si ověřil, že když se řekne třeba "Píseň o Rolandovi" jsem schopen vyškrábnout ze svého mozku něco, co mi umožní nějak dál fungovat, byť často je to jen nejasná vzpomínka, že jsem to již kdysi dávno slyšel. I to pomůže.

Ano, hodiny literatury u nás na gymplu vypadaly tak, že naše učitelka diktovala my jsme si dělali poznámky do sešitu, ze kterého jsme se to učili, abychom to byli schopni za pár dnů zopakovat před katedrou při zkoušení. Chválabohu za to.