Ve výčtu podobných zmetků našeho středního školství bych mohl pokračovat na mnoha dalších drobným písmem popsaných stránkách. Nebudu. Všechny další příklady by totiž demonstrovali totéž - naprostou degradaci instituce zvané maturita. V dnešních podmínkách toto slovo neznamená nic víc, než že určitý člověk trávil po dobu několika let jistou část svých dní sezením v určité budově. Za významnou příčinu uvedeného jevu považuji snahu o "výrobu" co největšího počtu maturantů za co nejmenší náklady. Hlavní nákladovou položkou, která je redukována až na podkritické minimum, je v tomto případě plat učitelů. Jedná se o dost provařený technicko - politický problém.

Podle mého tu však máme i vážný problém filozoficko - pedagogický. Češi jsou řazeni (a sami sebe často sebemrskačsky řadí) do škatulky biflovačů schopných si hodně pamatovat, ale neschopných zapamatované smysluplně aplikovat. V dnešním informačními technologiemi promořeném světě je pak těžké kritice podrobeno v podstatě jakékoli pedagogické počínání, které vede k ukládání a uchovávání holých faktů v šedé kůře mozkové. Jedná se o jakousi aplikaci principu politické korektnosti v oblasti vzdělávání. V podmínkách nízké kvality našeho středního školství to však nevede k pokroku, ale naopak k ústupu z pozic.

Studenti zblblí antibiflovací propagandou jsou pak v jejím důsledku schopni jakoukoli svou neznalost elementárních fakt považovat za přednost. Vyzývají učitele k diskusi aniž jsou schopni svá vyjádření (v žádném případě se zde nejedná o synonymum pojmu názor) opřít o cokoli rozumného a následně jsou rozčarováni z učitelovy bezradnosti a neochoty v čase vymezeném pro přednášky mlátit prázdnou slámu. Vysokoškolský učitel je zejména v nižších ročnících opakovaně nucen suplovat práci učitelů středoškolských, jelikož nemůže začít s přednášením na dříve obvyklé vysokoškolské úrovni. A to co musí do studentů "dostat" jsou právě ona nezáživná základní fakta. Čas takto utracený však učiteli následně chybí při probírání vysokoškolské látky, což v konečném důsledku logicky vede i k následné degradaci akademických titulů.

Každému je jasné, že nedílnou součástí studia cizího jazyka je biflování slovíček*). Jedná se v tomto případě o podmínku nutnou. V případě, že chceme cizím jazykem komunikovat pouze na bazální úrovni, jedná se dokonce i o podmínku postačující. Naproti tomu gramatiku je bez znalosti slovíček prakticky nemožné pochopit, a i v případě, že bychom toho snad byli schopni, bylo by nám to naprosto k ničemu. Proč je výše uvedené tak málo pochopitelné v případě ostatních disciplín?

Absolventka vysoké školy chemicko-technologické, která neví, jak vypadá chemický vzorec toluenu. Blízká budoucnost? V případě, že budeme zatvrzele vnímat slovo biflovat pouze v jeho negativním smyslu, pak zcela určitě.

* * *

*) Pozn. JČ: Je zásadní omyl domnívat se, že k výuce jazyka je zapotřebí biflování slovíček.

Každý jazykovědec ví, a měli by to vědět i studenti jazyků, že slovíčka bez jazykového kontextu nemají o sobě samostatný význam. Biflujete-li se izolovaná slovíčka, nenaučíte se nic o vazbách, do nichž tato slova v jazyce, který studujete, vstupují. Většina jazykového vyjadřování je idiomatická -- jednotlivá slova v kontextu idiomu neznamenají nic. Vždycky, když vidím v pražské tramvaji ty nešťastníky, kteří se z notýsku šprtají německá slovíčka, je mi jich líto. Tím se nenaučí nic. Takto našprtaná slovíčka, pokud je nebudou používat v praxi, za týden stejně zapomenou.

Při studiu jazyka je zapotřebí učit se gramatické a syntaktické struktury, na příkladech vět, nejlépe v rozhovorech. Rozhovoru musí student řádně porozumět a cestou k nejlepšímu osvojení těchto struktur je, aby studovaný text, skládající se z kompletních vět, nikoliv tedy z izolovaných slov! několikrát (asi desetkrát, v průběhu téhož počtu dní) vyslechl v audionahrávce. V moderních anglosaských učebnicích se nebiflují slovíčka už asi třicet let!

Nejsem odborníkem na chemii, nejsem si ale jist, zda porozumění tomu, "co je to kyselina", se získává biflováním. Potíž z biflováním spočívá v tom, že nabyté znalosti angažují pouze krátkodobou paměť, a jsou tedy v dlouhodobé perspektivě k ničemu. Existují modernější metody, jak získat potřebné věcné znalosti permanentně. Znovu upozorňuji např. na význam projektů.