V těchto dnech si připomínáme asi dva tisíce let od narození dítěte, pro něhož nebylo "místo pod střechou", asi dva tisíce let od narození Pána, jehož království není z tohoto světa. Říkáme, že se chystáme slavit Vánoce. Jistě budeme slavit i tento rok. Otázkou ale je, co vlastně a jak. Budeme, v přísnějším slova smyslu, slavit Vánoce křesťanské a budeme je slavit, v přísnějším slova smyslu, křesťansky?

Tak jako předešlé Vánoce, i letos mnohé z nás sevře ve dnech Adventu neklid, rozčílení a shon. Rozčilujeme se v dopravních prostředních MHD, v autech v dopravních zácpách, v nákupních tlačenicích, rozčilujeme se na ceny toho, co chceme koupit jako dar, i na lidi kolem. Nejdříve se strachujeme, co koupit a pak trneme, zda se to bude líbit. A ženy, matky a manželky v době Adventu prožívají rozčílení a neklid kvůli uklízení, mytí a vaření. Právě v radostné době Adventu se zneklidňujeme a rozčilujeme až na pokraj zhroucení. A přitom ten, jehož přicházející narození si připomínáme pravil: "Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým srdcím." (Evangelium podle Matouše 11, 28 -- 29)

Tak jako jindy, i tyto Vánoce si uklidíme a nazdobíme své domovy a na Štědrý den se uchýlíme do jejich teplého pohodlí. A přitom pro toho, jehož narození si ten den připomínáme, nebylo v hodinu jeho příchodu na svět "místo pod střechou". (Evangelium podle Lukáše 2, 7) Venku bude tma, zima a my se uchýlíme do svých pohodlných evropských domovů. Sejdeme se u krbu či u stolu a budeme si slastně vychutnávat pocit domova a přitom ten, jehož narození si takto budeme připomínat, pravil: "Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kde by hlavu složil." (Evangelium podle Matouše 8, 20)

Jako jiné roky, i letos bude většina z nás dobře jíst a pít. A v tom slastném pohodlí tepla domova a z vůně dobrého jídla lehce zapomeneme, že pár set kilometrů od našich hranic možná ve stejnou dobu některé děti běhají po válkou a zanedbáním rozbitých chodnících bosi a že v našem vlastním městě existují studená a smrdutá zákoutí, kde se bezdomovci choulí zimou. A přitom ten, jehož narození si touto pohodou teplého domova a dobrým jídlem připomínáme, pravil: "...Kdo má dvoje oblečení, dej tomu, kdo nemá žádné, a kdo má co k jídlu, udělej také tak." (Evangelium podle Lukáše 3,11)

Jako roky předešlé, i tento rok se ve sváteční čas budeme snažit zapomenout na pochmurné, ano i na svá vlastní provinění, a budeme se snažit se v tento výjimečný čas radovat, být šťastní. A přitom ten, jehož narození si v tento čas připomínáme, byl navštíven kající se ženou právě ve výjimečný čas hostiny. (cf. Evangelium podle Lukáše 7, 36 -- 50) V tento sváteční čas budeme, tak jako každý rok, kupovat a dávat dary svým rodičům, dětem, příbuzným, přátelům a partnerům. Budeme je obdarovávat na důkaz a za účelem utvrzení přátelského vztahu. V tento sváteční čas budeme okázale zdravit své přátele a známé a přát jim krásné a veselé svátky. A přitom život toho, jehož narození si tímto připomínáme, byl zde ve světě, mezi lidmi, před téměř dvěma tisíci lety plný utrpení a On pravil: "A jestliže zdravíte jenom své bratry, co činíte zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?" (Evangelium podle Matouše 5,47)

Tak jako minulé roky, i letošní dny Vánoc stráví většina z nás ve společnosti a přijetí svých rodin, příbuzných, přátel a partnerů. A v této radosti přijetí a společnosti s rodinou, příbuznými, přáteli či partnerem lehce, ach jak strašlivě snadno a rychle, zapomeneme na to, že mezi námi žijí i ti méně šťastní, sirotci, nemocní, chudí a ti méně krásní a zábavní se kterými se přátelit chce jen málokdo, natož pak být partnerem takového člověka -- na ty, kteří právě v tyto sváteční dny zůstanou, nemají-li víru, v ještě větším utrpení a zoufalství bytostného osamocení. A přitom ten, jehož narození si v tyto dny připomínáme, se dotýkal malomocných, stýkal se s lidmi ostrakizovanými a jeho učedník, Pavel, napsal Římanům: "Radujte se s radujícími, plačte s plačícími." (List Římanům 12,15).

Ten, jehož narození si v tyto sváteční dny připomínáme, přitom přišel před téměř dvěma tisíci lety mezi nás na tento svět, aby lidem přinesl evangelium a aby se lidé stávali jeho učedníky. Stát se Jeho učedníkem znamená, v přísnějším slova smyslu, stát se Jeho následovníkem: "Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden." (Evangelium podle Matouše 10,38) Bylo by tedy, zůstaneme-li v přísnosti, nejsprávnější si připomenout Jeho narození tím, že se ještě horoucněji budeme snažit být Jeho učedníky, tedy Ho následovat. Když však pozoruji, jakým způsobem si dnes Jeho narození připomínáme, zdá se mi, že se nám podařilo to, co se atheistickým bolševikům nepodařilo za celých čtyřicet let -- zrušit, v přísnějším slova smyslu, křesťanské Vánoce. A pokud slavíme Vánoce, pak to často nejsou Vánoce křesťanské, ale to, co z nich v naší nezanícené a nivelizované době zbylo, tedy vánoce pohanské.