Na probíhající hry ministra zdravotnictví bychom více měli začít nahlížet z hlediska kritérií spravedlnosti a společenských důsledků. Pokud bychom např. hledali na Ministerstvu zdravotnictví, našli bychom za dobu posledních 15 let zjevně také celou řadu "nedopatření" při tvorbě zdravotní politiky, při rozhodování, tvorbě právních norem, koncepčních podkladů apod. Otázkou je, kdo by v takovém srovnání dopadl lépe a kde bychom nalezli větší míru společenských škod. U koho by byla takovým šetřením zjištěna větší míra neodpovědnosti? Stejně tak bychom mohli analyzovat a hodnotit rozhodnutí Vlády ČR či Parlamentu.

S překvapením bychom pak zjistili, že záležitosti kolem deficitu VZP jsou složitější a že základní příčina tkví v chybných rozhodnutích MZ, Vlády ČR a České národní rady počátkem 90. let v případě zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na zdravotní pojištění. A kdo měl na takovém rozhodnutí zájem? Byly to tehdy připravované a vznikající zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, které si razily cestu kouzelným slůvkem konkurence. Navazující dlouhodobá příčina neřešení vzniklých problémů spočívala především v dlouhodobé nečinnosti Ministerstva zdravotnictví pokud jde o výzkum a hodnocení společenského vývoje v souvislosti s aplikací takového zákona.

Nutno podotknout, že Ministerstvo financí opakovaně řadu let upozorňovalo ve Státním závěrečném účtu na tento problém vládu (včetně samotného MZ) a Poslaneckou sněmovnu. Poslanecká iniciativa koncem 90. let, sledující nápravu tohoto stavu nebyla ostatními poslanci přijata. Bylo by možné vypočítávat další zmařené snahy. V roce 2004 např. narušil i senátor Julínek oddálením platnosti úplné řešení tohoto problému, takže svým jednáním prohloubil společně s těmi, kteří jej podpořili při hlasování, deficit VZP nejméně o další 2 až 3 miliardy. To vše je na rozdíl od Rathových obvinění poměrně snadno prokazatelné s využitím veřejně dostupných údajů.

Požadavkem legislativních pravidel pro tvorbu právních norem či jejich úpravu je, aby jejich společenské důsledky právních pravidel včetně ekonomických byly předem a posléze i v průběhu aplikace zákona odpovědně analyzovány a byly společensky přínosné. Jak je možné, že se dařilo tak dlouho způsobovat v naší společnosti škody a kdo z tohoto deficitu VZP měl prospěch? Řadu let na tomto špatném právním ustanovení vydělávaly zaměstnanecké zdravotní pojišťovny, kterým se podařilo v roce 1992 lobbovat cestou poslaneckého návrhu zákona č. 280/1992 Sb. za svůj vznik a změnou v zákoně 592/1992 Sb. dosáhly pro ně značně výhodného ustanovení. To vše v rámci kouzelného zdůvodnění, že je zapotřebí v ČR zavést konkurenci v systému více pojišťoven. Vzniklo jich tehdy 27. Většina z nich po rychlém tunelování a likvidaci vyklidila scénu. Nyní máme zdravotních pojišťoven 9.

V roce 2001 byl deficit VZP státem vynulován (stát zaplatil za nulování kolem 4 mld) a od té doby deficit s neodstraněnou základní příčinou opět rostl ročně o 3 mld až do dnešních zhruba 10 mld. Obdobně však narůstaly přebytky zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven. Pro nezávislé řešení tohoto zásadního problému by měla být zřízena skutečně nezávislá komise (nikoliv však parlamentní, neboť ta je v této věci ve střetu zájmu). Něco jako např. komise pro vyšetření havárie raketoplánu v USA. Rychlostí blesku jistě představitelé zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven prohlásí, že autor tohoto článku je podivín, který se mýlí. Zatím se jim to vždy spolehlivě podařilo. Naposledy letos v době od června do září, kdy zjevně "vysvětlili" panu premiérovi a ministrovi financí jaký je pravý stav věci a že vlastně onen přebytek ve výši 7 mld na jejich účtech je jenom jakási účetní virtualita.

Po odchodu ministryně zdravotnické Milady Emmerové jsou všichni spokojeni, nikdo nestávkuje, přestože se vlastně na jejich situaci nic podstatného nezměnilo (závazky VZP po lhůtě splatnosti trvají). Lékaři očekávají, že nový ministr jim zvýší jejich platy a vyřeší problémy se "zlou" ředitelkou VZP, která za vše vlastně může. Avšak stát, který evidentně v předchozích letech toleroval chybné nastavení zákona o pojistném na zdravotní pojištění, bude muset deficit VZP řešit chtě nechtě, bez ohledu na to, jestli je ředitelem VZP Petr nebo Pavel. Nač tedy to celé divadlo s mediálním znevažováním VZP a její ředitelky? Koho bude tento scénář oslavovat? Proč jsou nám věšeny bulíky na nos a odváděna pozornost od zcela jiných záměrů, které ministr zdravotnictví sleduje. Je přece evidentní, že hodlá výrazně změnit pozici VZP v systému českého zdravotnictví. VZP je však samosprávnou organizací pojištěnců. Ti se bohužel proti destruktivním krokům ministra zdravotnictví zatím nedokáží efektivně bránit. To však znamenám, že nás naší zástupci v orgánech VZP zastupují neefektivně. Celá situace silně připomíná události z roku 2000 s Českou televizí. Organizačně právní postavení České televize a Všeobecného zdravotní pojišťovny je zhruba stejné. V obou případech jde o veřejnoprávní korporaci těch, kteří si na její chod přispívají. Česká televize není organ Izáci ministra kultury, stejně jako VZP není organizací ministra zdravotnictví. Občanská společnost se však zatím svévolnému jednání ministra zdravotnictví nedokáže bránit.

Proč nás ministr Rath neinformuje o vývoji hospodaření VZP?

Hospodaření VZP za první pololetí 2005 skončilo vyrovnaně, pokud hodnotíme deficit a jeho skutečnou příčinu odděleně. Proč nás vlastně Ministerstvo zdravotnictví neinformuje formou konkrétních čísel o čtvrtletních výsledcích hospodaření zdravotních pojišťoven, když si jej formou daní (státního rozpočtu) za takové služby platíme? Totéž platí i o nemocnicích. Vždyť vlastně vláda takový postup navíc schválila v červenci t.r. v usnesení ke krátkodobým stabilizačním opatřením. Platná právní úprava navíc Ministerstvu zdravotnictví ukládá povinnost informovat veřejnost o výsledcích hospodaření zdravotních pojišťoven (zákony č. 551/1991 Sb., a 280/1992 Sb.). A jak jinak než formou prokazatelných čísel? A proč představitelé státu nesdělí veřejnosti, že podle návrhu novely, kterou vláda předložila Poslanecké sněmovně letos na podzim, by měli počátkem příštího roku proběhnout nové konkurzy na místa ředitelů zdravotních pojišťoven? Bude snad návrh této novely zrušen a proto je zapotřebí si to vyřídit jenom s jednou ředitelkou a hlavně pak na její místo dosadit někoho oddaného novému ministrovi? Jak je možné, že návrhy na nového ředitele VZP podává v samosprávné VZP ministr zdravotnictví a nikoliv tato samospráva?

Ministerstvo zdravotnictví by mělo pouze dohlížet, zdali jsou dodržovány platné právní předpisy a kontrolovat výsledky hospodaření. Zatím se však MZ zabývá naprosto okrajovými záležitostmi, které nemají pro skutečné řešení deficitu VZP žádný podstatný význam. Avšak jsou mediálně atraktivní a dokonale odvádí pozornost od podstaty věci. Všeobecná zdravotní pojišťovna (VZP) platí za služby lékařů a nemocnic se zpožděním dvou až tří měsíců. Příčina spočívá v deficitu VZP. Rozdíl mezi příjmy a náklady vynaloženými na nákup služeb od lékařů a nemocnic (poskytovatelů služeb) je dlouhodobým problémem.

VZP pojišťuje až 90% pojištěnců ve vyšších věkových skupinách, zatímco 8 zaměstnaneckých zdravotních pojišťoven (ZZP) má těchto pojištěncům jenom 10%. Náklady na léčbu starších pojištěnců jsou 3-5x vyšší než ve středním věku. Rozdíly mezi pojišťovnami jsou i v celkové výši jejich příjmů. Mezi pojišťovnami bylo od roku 1993 podle zákona 562/1992 Sb. Přerozdělováno ve vztahu k věkové struktuře pojištěnců pouze 60% celkových příjmů, zatímco ve světě je to 100%. Podrobnosti jsou včetně grafů a čísel o hospodaření zdravotních pojišťoven uvedeny v Koncepci zdravotnictví ČR v letech 2005-9 z června 2005 a v dokumentu Krátkodobá stabilizační opatření. Oba dokumenty jsou k dispozici na www.mzcr.cz. Proč nikdo nečte tyto dokumenty? A hlavně proč nikdo nepracuje s konkrétními údaji?

Důsledkem přetrvávající chyby v zákoně o pojistném na zdravotní pojištění byly v posledních 12 letech opakované deficity VZP, které byly nesystémově řešeny "dosypáním" financí ze strany státu, zatímco na účtech ZZP přebývaly finančních prostředky. Ke konci prvního pololetí roku 2005 to bylo 7 mld Kč (detaily viz v Koncepci zdravotnictví ČR z června 2005, tuto koncepci projednávala Vláda ČR v červnu 2005). Poskytovatelé služeb a jejich dodavatelé se staly dlouholetými a výhodnými věřiteli záměrně špatně nastaveného systému veřejného zdravotního pojištění. Většina zákonodárců se v letech 1992-2004 i přes varování Ministerstva financí nechala opakovaně přesvědčit, že zaměstnanecké zdravotní pojišťovny potřebují takovouto několikamiliardovou "nespravedlivou výhodu", aby mohli lépe konkurovat a komplikovaně a nákladně přetahovat své pojištěnce ve "spolupráci" s lékaři, kterým z pojistného od pojištěnců hradily "odměny" za každého získaného nového pojištěnce.

Konkurence zdravotních pojišťoven ve skutečnosti nic významného společnosti nepřinesla, jenom mnohamiliardové ztráty. Po celou tu dobu se dařilo veřejnosti jenom věšet bulíky na nos. Vláda v letošním roce iniciovala kroky, které mohou po jejich potvrzení v Parlamentu odstranit od ledna 2006 nejhrubší míru nespravedlnosti v přerozdělování příjmů zdravotních pojišťoven. Vládě se však dosud nepodařilo nalézt cestu k aktuálnímu řešení důsledků deficitu VZP. Diskuse o překlenovacím úvěru VZP jaksi náhle utichly. Média byla zaplněna událostmi o "zločinech" ve VZP. Z pohledu pojištěnců a pacientů je zásadně nepřijatelné, aby byly náklady na zdravotní péči v příštím roce zmrazeny na nulu. postupně se tedy jakoby rozplynuly i tyto návrhy. Ministerstvo zdravotnictví a vláda nás neinformují jak jsou nastaveny zdravotně pojistné plány pojišťoven na příští rok. Jak vyhodnotilo MZ tyto plány a jaký navrhuje závazný postup? Vykonává současné MZ státní správu v této oblasti, jak mu ukládá zákon? Nebo vychází z předpokladu, že rok 2006 bude ve znamení pokračujícího voluntarismu ze strany MZ?

Přebytky ZZP by v případě způsobu řešení deficitu VZP cestou nulového zvýšení nákladů dále rostly. Existence 9 pojišťoven se ukazuje jako bariéra celé řady řešení problémů českého zdravotnictví. Sloučení 9 pojišťoven do jedné by celý systém nejen zjednodušilo, ale také by výrazně a pro občana a veřejné finance méně nákladnou cestou snížilo deficit VZP. Avšak 9 zdravotních pojišťoven v ČR je posvátnou krávou ať to stojí co to stojí. A kdo si dovolí tvrdit něco jiného je kacíř. Pojišťovny se snaží získat co největší autonomii, chtěli by fungovat nejlépe jako soukromé a spravovat peníze občanů bez veřejné kontroly. Cestou vlivu na premiéra se snažily zrušit letos navržené změny právního rámce, tj. včetně 100% přerozdělení pojistného. To by ale v praxi znamenalo, že bude výrazně omezena dostupnost služeb nebo zavedeny různé postupy, jak získat od pojištěnců více peněz. Pod nálepkami zestátnění zdravotnictví se pojišťovny a někteří představitelé ambulantních lékařů snažili v září letošního roku zablokovat kroky vlády vedoucí k větší transparentnosti, účinnosti a účelnosti zdravotnictví. Účelové dezinformace, najímání PR agentur, davové jednání, hry s premiérem, ale i malou pružnost vlády k více cílené diskusi nelze považovat za efektivní cestu k řešení problému deficitu VZP. Vláda musí podstatně intenzivněji než dosud hledat věcné a lidsky důstojné řešení současného deficitu VZP a neměla by se nechat vtahovat do úplně jiných hrátek. Jinak bychom si mohli snadno pomyslet, že jde jenom o další mocenské boje v našem zdravotnictví, které občanům a pacientům nic pozitivního nepřinesou.

Bída a utrpení českého zdravotnictví je ve své podstatě mnohem hlubší. Základním principům fungování zdravotnictví není věnována pozornost a celá řada našich spoluobčanů se bohužel po transformační proměně od státního dirigismu ke kapitalismu domnívá, že nyní nastala éra pouze soukromého sektoru. Veřejný sektor ve zdravotním pojištění a veřejné zdravotnické služby jsou označovány za projev socialismu, přestože veřejné zdravotnické služby, hrazené z veřejných prostředků s využitím principu solidarity, jsou celosvětově převažujícím přístupem. Je vidět, že našim spoluobčanům evidentně schází zkušenost se skutečnými soukromými zdravotnickými službami a soukromými zdravotními pojišťovnami. Jedině tak by totiž mohli získat jasnější představu o rozdílech mezi soukromým a veřejným zdravotnictvím. Momentálně je naše společnost snadno manipulovatelná celou řadou nepřesností a pojištěnci se tak snadno stávají hříčkou různých dobrodružství, která nám nabízejí vynalézaví nebo spíše vychytralí spoluobčané.