Myslím, že dnes již lidé jasně chápou, že neoliberální globalizace ohrožuje i samu existenci našich zemí jako nezávislých národů.

Propast mezi stále bohatším severem a stále chudším jihem se závratnou rychlostí prohlubuje a stává se permanentní hrozbou pro mezinárodní stabilitu. V pozadí většiny konfliktů naší doby, jako jsou protiprávní dobyvačné a loupeživé války, ničení životního prostředí a vyčerpávání přírodních zdrojů, terorismus, lokální konflikty, ilegální migrace a obchod s drogamil, nalezneme vždy vztah mezi přetrvávající chudobou a společenským vyřazováním v zemích jihu a politikou nejbohatších a nejrozvinutějších, stále egoističtějších a nadutějších národů planety, neustále rozmnožujících své bohatství za cenu chudnutí třetího světa.

Přístup na mezinárodní trhy je pro mnohé země jen o něco méně než nemožný. Jsme obětí sytému mezinárodního obchodu zamořeného celními i mimocelními bariérami, systémy kvót, dotací a tíživých podmínek, přičemž jsme nuceni snášet pokrytecké vynášení "volného obchodu" právě úst z těch, kdo před námi své trhy zavírají.

Naši bratři z CARICOMu na vlastní kůži zažívají důsledky rozhodnutí Evropské Unie a Spojených států ničící export jejich banánů a cukru, dopadají na ně rozhodnutí svévolně prosazovaná nadnárodními společnostmi v cestovním ruchu, letectví a dalších sektorech.

Industrializované a bohaté země odmítají přiznat zvláštní a diferencovaný přístup zemím, které ho stejně jako členové CARICOMu nejen žádají, nýbrž na něj mají i právo. Zapomínají na svůj historický dluh našemu rozvoji, neplní své sliby, rabují naše lidské zdroje, vybírají znovu a znovu již několikrát splacený nemorální dluh a přitom demagogicky hovoří o svobodě trhu.

Evropská unie, která již zapomněla na svůj dluh jakožto někdejší koloniální metropole i na své závazky vyplývající z bilaterálních dohod, jednostranně přikročila k hluboké reformě cukrovarnického a banánového sektoru, která poškozuje země Karibské oblasti. Kuba vyjadřuje svou nejhlubší solidaritu karibským zemím a žádá o změnu evropského rozhodnutí, jež povede k chudobě a společenskému vyřazení desetitisíců karibských rodin.

Excelence,

náš region, Latinská Amerika a Karibik, trpí tím nejméně rovným rozdělováním příjmů na světě. Pandemie HIV/AIDS postihuje 2,4 miliony lidí a pro některé země našeho regionu se stala závažným problémem.

Současně sílí hrozba silou i její použití. Jednostranná nátlaková opatření proti vládám a národům zemí třetího světa se stávají konstantou a posvátné principy mezinárodního práva -- mrtvou literou.

Bezuzdný spotřební styl života bohatých zemí vyvolává alarmující nedostatek neobnovitelných energetických zdrojů životně důležitých pro současný svět -- ropy a plynu, jejichž ověřené i pravděpodobné zásoby se vyčerpávají a tržní ceny, jež si mohou dovolit platit jen bohaté společnosti, jsou pro naprostou většinu národů třetího světa nedostupné.

Kolosální plýtvání konzumního životního stylu nejen těžce poškozuje světovou ekonomiku, nýbrž také vážně ohrožuje životní prostředí.

Jak odstraní naše země škody v příštím cyklonovém období nebo v příštích deseti letech a kdo nám je pomůže financovat?

Jak odvrátíme nebezpečí svého zániku v důsledku globálního oteplování a zvyšování hladiny moří?

Bezuzdné plýtvání přírodními zdroji planety zlikviduje život na zemi, avšak první, kdo zmizí, budou naše malé ostrovní národy.

Kuba činí bohaté a rozvinuté země a luxusní konzumní společnosti, plýtvající a žijící spotřebním stylem, zodpovědné za narůstající rozsah a frekvenci přírodních pohrom v Karibské oblasti.

Jak se postavit k těmto problémům, přežít a rozvíjet se za probíhající hluboké ekonomické, sociální, politické krize a krize životního prostředí, jíž trpí naše polokoule i svět?

Na egoistickou neoliberální globalizaci, nedemokratický mezinárodní politický a ekonomický pořádek musíme odpovědět jednotou a globalizací solidarity, prosazováním dialogu, opravdovou integrací a spoluprací.

Kuba, země žijící v blokádě a mající malé zdroje, touto cestou kráčí v souladu se svými možnostmi a zejména díky cennéhu lidskému kapitálu nashromážděnému za těchto 45 let.

Dnes poskytuje své služby v zemích CARICOMu 1142 kubánských spolupracovníků, téměř tisícovka z nich ve zdravotnictví. Na kubánských školách vystudovalo 1957 studentů ze 14 karibských zemí a v současnosti tam studuje dalších 3318 ve 33 univerzitních a technických oborech. Do programu "Milagro" se již zapojilo 11 karibských zemí a do včerejška, do 7. prosince, bylo na Kubě odoperováno za pouhé 4 měsíce a 14 dnů 10 502 jejich občanů, což odpovídá tempu 30 000 pacientů ročně.

Podporujeme úsilí našich karibských bratří o konsolidaci jejich regionální integrace a Kuba je jako vždy připravena nabídnout svou skromnou spolupráci v oblastech, kde je to možné. Národy Karibského společenství se vždy mohou spolehnout na úctu a přátelství Kuby.

Dnes, 8. prosince, v den 33 výročí navázání diplomatických vztahů Jamajky, Guyany, Barbadosu a Trinadu a Tobaga s naší zemí, děkujeme znovu za neochvějnou solidaritu karibských zemí s Kubou, jejímž nejnovějším potvrzením bylo nedávné jednomyslné hlasování Karibiku ve Spojených národech za zrušení více než 45 let trvající blokády proti našemu lidu. Vzdáváme čest památce Erica Williamse, Errola Barrrowa , Forbese Burnhama a Michaela Manleyho.