V čínštině je první věta evangelia podle Jana (Jan 1:1) zaznamenána jako tento text:

Slovo, které jsem zmínil ve svém článku "Křesťanství je polemikou s taoismem" je Tao, což je v příloze znak označený . Pro lepší rozpoznání jsem ho označil červenou barvou. Jak v prvním verši evangelia podle Jana, nebo v již zmiňovaných verších Tao te ťingu.

Naši čínští překladatelé Bible si bezesporu mohli zvolit zcela jiné znaky pro vyjádření Slova Božího, o které se nám jedná v první větě evangelia Janova. Jsou to tyto:

[ci] slovo; termín; řeč

[tanci] jednoduché slovo;

[zi] znak čínského písma; slovo

[xin] zpráva;informace

Jsem osobně přesvědčený, že tyto znaky jsou bližší významu "slovo", než uvedený znak Tao. Který má trošku jiný "rozptyl" významu, než jeho čínské ekvivalenty (viz výše). Jistě, ve své logice se uvedený znak Tao může užít ve zmíněném textu evangelia Janova. Ale každopádně nemůže zůstat nepovšimnuto, že Tao má význam, který je "kodifikován" stěžejním dílem taoismu, knihou Tao te ťing. Kde pro ukázku uvádím první verše tohoto díla čínského filosofa Lao-c'.

Nemyslím si, že by čínští překladatelé Bible volili znak Tao náhodou. Vždyť mohli volit mezi jinými znaky. Osobně v tom vidím záměr překladatelů čínské Bible. Záměr, navázat na myšlení svých spoluobčanů. Pokus o své vlastní vysvětlení ústředního pojmu Tao - taoismu.

Nejinak postupovali naši překladatelé Bible a možná už i dříve věrozvěsti Cyril a Metoděj. Slovo Bůh pochází se staroslověnštiny. Ale v staroslověnštině mající základ slovo Bůh, také muselo mít původně jiné vysvětlení ve své jazykové oblasti, než to, jaké mu "přisoudili" Cyril s Metodějem.

Další příklad z jiné doby a jiné jazykové oblasti. Pokud arabští křesťané nazvou Ježíše الله Alláhem, znovu "přisuzují" tomuto arabskému výrazu pro nejvyšší bytost jiný význam, než jaký měl původně v Koránu. الله Alláh, tak jak ho vysvětluje Korán, má rozdílné vysvětlení než výraz אלהים Elohim, jak ho chápe Bible. אלהים Elohim znamená hebrejsky Bůh. Toto jsem už vysvětlil ve svém článku "Je الله Koránu stejný jako אלהים Bible?"

I přes námitky Jiřího Drašnara trvám na svém vysvětlení. Překlad čínské Bible, kterou máme k dispozici, polemizuje s tradiční filosofií taoismu. Alespoň Janův prolog (Jan 1:1-18) mě k tomuto přesvědčení vede. Vždyť i samotný řecký originál Janova evangelia není jiný. V prvních verších je užito výrazů jako Logos. Avšak Logos je jasně také jedním z výrazů řeckých filosofů.

Námitka od Jiřího Drašnara: "3. Jestli je křesťanství definováno, jak tvrdí Karel Sýkora, pouze tím, že "my křesťané musíme na něco navazovat, musíme se svými bližními najít nějakou společnou řeč. A ta je dána tím, co je v zorném poli zájmu našich bližních, o čem přemýšlejí, o čem diskutují" , tak mu pomož pánbůh, protože to je krédo reklamních agentur, tzv. trend setters a politických manipulátorů." Není opodstatněná.

Apoštol Pavel ve svém projevu na areopagu v Athénách, řekl: "Athéňané, vidím, že jste v uctívání bohů velice horliví. Když jsem procházel vašimi posvátnými místy a prohlížel si je, nalezl jsem i oltář s nápisem: 'Neznámému bohu'. Koho takto uctíváte, a ještě neznáte, toho vám zvěstuji..." a znovu tentýž autor, apoštol Pavel konstatoval: "Bůh to učinil proto, aby jej lidé hledali, zda by se ho snad nějakým způsobem mohli dopátrat a tak jej nalézt, a přece není od nikoho z nás daleko. 'Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme', jak to říkají i někteří z vašich básníků: 'Vždyť jsme jeho děti.' " (17. kapitola biblické knihy Skutků)

V prvním případě apoštol Pavel nalézá společnou řeč s Athéňany v souvislosti s jejich uctíváním bohů. Ve druhém případě je apoštol Pavel obeznámen s řeckými básníky a nalézá opět společnou řeč při svém projevu v Athénách. Takže pan Drašnar zřejmě neví, která bije! Nebo, že by apoštol Pavel předběhl dobu a zavedl již tehdy nové reklamní metody? Ale jak už pan Drašnar píše, "tak mu pomož pánbůh". Bůh je ochotný pomoci každému, kdo šíří dobrou zprávu evangelia.

Jak se chápe samo křesťanství vůči jiným náboženstvím? Velice se mi líbí názor Prof. Jana Hellera ThDr.: "Abychom získali správný přístup k jiným posvátným textům, musíme si přiznat, že Bůh vládne nad srdcem i těch lidí, kteří ho dosud nevyznali ústy, ale "pouze" láskou, pokorou, spravedlností... I tam, kde křesťanství nezapustilo kořeny, jsou lidé dobří. To nemají sami od sebe, ale od Pána Ježíše, protože jeho oběť je základem vší obětavosti, dobroty a lásky v celém stvoření. Jsou jako jiskry, které nejsou součástí ohně. Mísí se v nich věci lidské s božskými. A jejich posvátné texty jsou také takové jiskry, v nichž je smíšeno lidské a to, co má základ v Bohu. Kdo však zůstane jen u nich, nemá kritérium pro rozpoznání toho lidského a božského v nich. To bylo dáno nám.

Tyto texty můžeme používat jako berličky, ale můžeme o ně taky zakopávat. Při třídění je potřeba velké pokory. Nejprve je třeba je důkladně poznat. Pak začínat od toho dobrého, co v nich nacházíme, co s nimi máme společného. Nezapomeňme, že posledním soudcem je Bůh sám, my jsme jenom poslové."

Ostatní náboženství jsou tedy jenom jiskry, které nejsou součástí ohně. Mísí se v nich věci lidské s božskými. Nic víc, nic míň.